Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tři povídky ("Zelenáči 1945", "Silvestr 1948" a "Zimní vítr 1951") o příslušnících jednotek SNB střežících šumavskou hranici v poválečných letech. Umělecký dohled nad debutanty měl Ivo Toman. Námět třetí povídky natočil už v roce 1959 pro film "Vstup zakázán" tehdy také začínající František Vláčil. (oficiálny text distribútora)

Recenzie (39)

sator 

všetky recenzie používateľa

Jedná se o povídkový film nevyrovnané úrovně. První povídka je z .1945 o nástupu nováčků a ničím nezaujme. Druhá povídka z r.1948 je o silvestru na hranici a očekávané kontrole " z hora". Z hlediska dramatičnosti je nejpovedenější třetí povídka režiséra Soukupa z r.1951 o zadržení " záškodníka". Překvapivé je, že povídky jsou prosty jakéhokoliv politického školení či agitace. První povídce 30 % Druhé povídce 40% Třetí povídka 65% ()

Ampi 

všetky recenzie používateľa

Tři povídky z prostředí Pohraniční stráže na Šumavě jsou rozdílné. Možná to filmu trochu uškodilo. Zelenáči je taková vojenská komedie, Silvestr je smutná balada s prvky romantiky a Zimní vítr je něco mezi akčním dramatem a thrillerem. Když si odmyslíme ideologické zabarvení, které u prvních dvou povídek je slabé a u třetí není tak silné, tak jde o slušně herecký obsazený film v exteriérech Šumavy, která jako by se nacházela za polárním kruhem. I když je pravda, že teploty tomu někdy odpovídají. Za mne silné tři hvězdy. ()

Reklama

cariada 

všetky recenzie používateľa

Povídkový vojenský film, je rozdělen nejen do tří povídek, ale do třech žánrů. První asi nejlepší povídka Zelenáči, kdy hranici jdou strážit mladý Jirka Lábus je podaná v komediálním žánru. Dva zelenáči jdu na hlídku, ale mazáci jim schválně vyndají náboje, jenže oni na to přijdou a vloupají se do skladu a vezmou si jiné a k tomu i granáty. Mazáci mají jistotu, že jsou neozbrojení, je jdou přepadnou a vystrašit, jenže zelenáči se nezdají a zaůtočí na ně což mazáky pěkně zaskočí, ale než aby se vdali zdrhají klidně i přes čáru, jen , aby nebyli pro smích ostatním. Druhá povídka je spíš melancholická Silvestr, kdy si chtějí vojáci orazit a užít si, ale dostanou avízo, že se chystá kontrola atak se na ní musí chtě nechtě připravit, jenže pak přijde hláška, že se nic konat nebude. Typické vojneské myšlení a jednání, aneb jak vojákům pokazit Silvestr. Třetí povídka je Zimní vítr je opradvu drsná, atěžký akční drama , kdy v neskutečné sibérii , kdy je zima každému kdo na to kouká, dvojice pohraničníků honí pašeráky. Opravdu drsný, jak příběh tak hlavně to počasí. ()

Stegman 

všetky recenzie používateľa

Jednotlivé povídky: Zelenáči ****, Silvestr ***, Zimní vítr *****. .................. Nečekal bych, že to někdy napíšu, ale už je to tak: Soukupova verze povídky Zimní vítr je stejně dobrá, ne-li dokonce lepší, než ta Vláčilova (ve filmu Vstup zakázán). Vláčil to pronásledování na hranici pojal po svém - umělecky, čímž dosáhl naprosto výjimečného počinu, o tom žádná. Jenže si nemůžu pomoct, Soukupovo psychologicko-akční pojetí se mi k tomu příběhu hodí víc. ()

dobytek 

všetky recenzie používateľa

Ani jedna z povídek se mi moc nelíbila. První se snaží bejt vtipná, ale moc vtipná neni, druhá je úplně o ničem a ta poslední, která chvílema vypadala celkem zajímavě, mi prostě přišla odfláknutá. Možná mohli natočit taky nějakou povídku, která by pojednávala o tom, že hlavnim účelem pohraniční stráže nebylo ani tak to, aby se nikdo nedostal dovnitř, ale aby se nikdo nedostal ven. 40% ()

Galéria (1)

Zaujímavosti (5)

  • Film sa natáčal v Sušiciach, Kvilde, Volaroch, Vimperku a Lenore. (dyfur)
  • Režisér Soukup vzpomíná: „Když jste se totiž v 70. letech chtěl dostat k režii na Barrandově, museli si vás vyzkoušet na povídce. A já tu svoji natáčel na Horské Kvildě. A protože jsem byl mladej a blbej, vybral jsem si tu realizačně nejnáročnější, celá se odehrávala ve sněhové bouři. Měli jsme na to devatenáct dní a na Barrandově je tehdy zajímalo jen to, abych nepřetočil ani den navíc. A aby se mi to jó zkomplikovalo, tak ačkoliv tady v tom roce ještě na jaře ležel krásný prachový sníh, v březnu, kdy jsme začali natáčet, tu byla modrá obloha a deset nad nulou. Sníh tál před očima, byl těžký, takže vůbec nešlo použít propeller – velký letecký motor, kterým se sníh víří, aby vypadal jako při bouři. Nakonec jsme si od vojáků půjčili veliké kanystry s dýmovnicí a ten kouř na kameru vířící sníh simuloval. Kupodivu to nakonec vypadalo dobře, akorát jsme devatenáct dní v kuse museli ty dýmovnice dýchat, to bylo hrozné. Film se ale povedl, a dokonce jsem za něj dostal cenu na Festivalu československých filmů. (Ganglion)
  • Snímek byl realizován k 25. výročí založení jednotek Pohraniční stráže. (Xell)

Reklama

Reklama