Boty plné vody

Atmosféra! Jsem sice na léto, a letní filmy u mě vždy hrají prim, bez ohledu na roční dobu sledování, ale tahle zasněžená Šumava se mi moc líbila, a díky životní zkušenosti s VZS jsem hodně motivů i ocenil. První povídka je výborná, není a ani nemůže v ní být nic tuzemsky politického, odehrává se v zimě 1945 (/1946, aby někdo nemyslel, že ještě za okupace) a chudáci záklaďáci tu kromě praktických trablů s dopravou a počasím řeší Werwolfy. Mladý Lábus, Krampol s knírkem jako švihák (rádoby dragoun). Druhá nejvíc ze všeho připomene stereotyp vojny, přepadovky ohlášené na poslední chvíli, následně zbytečnou činnost prováděnou na rozkaz někoho, kdo by to schytal od dévéťáka, a zrušení poplachu provázené skřípěním zubů těch, kteří si tenhle falešný poplach odmakali. Třetí povídka by při troše snahy vydala na celý film, Ornest se Zahajským jsou skvělý, sníh olepuje naprosto všechno a severák foukající ze všech stran. (04.11.2016)

Jednotlivé povídky: Zelenáči ****, Silvestr ***, Zimní vítr *****. .................. Nečekal bych, že to někdy napíšu, ale už je to tak: Soukupova verze povídky Zimní vítr je stejně dobrá, ne-li dokonce lepší, než ta Vláčilova (ve filmu Vstup zakázán). Vláčil to pronásledování na hranici pojal po svém - umělecky, čímž dosáhl naprosto výjimečného počinu, o tom žádná. Jenže si nemůžu pomoct, Soukupovo psychologicko-akční pojetí se mi k tomu příběhu hodí víc. (15.03.2013)

Řemeslně je to taková lepší televizní produkce - první povídka je spíš takový vtip; druhá se mi líbila asi nejvíc - trochu relativizuje smysl hlídání státní hranice a lehce naznačí, že i na druhé straně jsou normální lidé... třetí povídka Jaroslava Soukupa je thriller - i když nejvíc filmová, člověk po ní má největší pachuť - napínavý hon na převaděče působí z dnešního pohledu dost smutně. Z toho pohledu se mi zdá lepší původní Vláčilovo zpracování, které pohraničníky tak neheroizuje a pohybuje se spíš v abstraktní rovině. (07.02.2022)

Tři povídky o příslušnících jednotek pohraniční stráže. Každá povídka je o něčem jiném, první řeší vtip, který mohl končit ztrátou života, druhá je spíš o lidských vztazích, jak odloučení od rodiny je asi to nejhorší, co může být a ta třetí je o práci pohraničníků, kteří se střetávají v nesmyslném boji s kopečkáři. (26.05.2017)

Jedná se o povídkový film nevyrovnané úrovně. První povídka je z .1945 o nástupu nováčků a ničím nezaujme. Druhá povídka z r.1948 je o silvestru na hranici a očekávané kontrole " z hora". Z hlediska dramatičnosti je nejpovedenější třetí povídka režiséra Soukupa z r.1951 o zadržení " záškodníka". Překvapivé je, že povídky jsou prosty jakéhokoliv politického školení či agitace. První povídce 30 % Druhé povídce 40% Třetí povídka 65% (26.02.2009)