Atypický

Jasně, není to žádný trhák, postavy jsou postavy, nikoliv lidé ve třech a více rozměrech. Přesto to ale ve mně zanechalo příjemný feel-good dojem. I postava Elsy, často lidmi nenáviděná, mi byla místy sympatická. Nad všechny ostatní fakty je třeba zmínit, že scénáristé a režiséři ohlasy čtou, čehož je krásným výsledkem zlepšení od druhé série formou množství dalších lidí na autistickém spektru, takže to Sam nemusí všechno "táhnout sám", jak si lidé stěžovali po první sérii. Zase jednou je vidět, že v Americe mají žánr "dramedy" zmáknutý o dost lépe než u nás. A že jsme od Raymonda Babbita a Sheldona Coopera pokročili zase o kus dál (rozhodně by bylo vhodné zmínit mezikrůček v podobě Abeda Nadira). Jsem velmi rád, že jsem vydržel pilotní díl, kde se to jen hemžilo tzv. "cringe" momenty, které naštěstí později byly odsunuty do ústraní. 3,5* po celé čtyři série s příjemnou dávkou reprezentace lidí na autistickém spektru a lidí patřících pod "deštník" LGBTQIA+. (03.11.2018)

Po americku příjemně koukatelný rodinný seriál, na kterém není vysloveně nic špatného, ale zároveň nějak nevím, proč bych z něj měl být u vytržení. A navíc si úplně nemyslím, že tu ty postavy jsou tak originální, abych se s nimi bavil každou další scénou. Ano, je to o autistovi a ano, snaží se mu podhazovat zdánlivě běžné věci, aby to jako mělo nějakou komediální šťávu. A neříkám, že jsem se kolikrát nepobavil. Upřímně si ale myslím, že seriál zapadne v množství dalších rodinných dramedií a sitcomů, kam prostě patří. Příjemné, pohodové, ale zapomenutelné. Na běžné odpolední popracovní relax koukání ale na pohodu. (18.12.2019)

Po delší době americký seriál, který mi nepřijde jako ztráta času. A kupodivu s ním přichází opět Netflix. Postavy a dialogy jsou rozhodně zajímavé a dobře se na to kouká. V Samovi občas vidím trochu rysy Sheldona a v jeho ségře zase ségru Dextera. Tím ale nechci říct, že by je kopírovali, obě postavy jsou originální a věřím, že si k nim najdu v dalších sériích ještě bližší vztah. //// Po zhlédnutí druhé série zvedám hodnocení na plný počet. (13.12.2018)

Atypical začal trochu jako hloupost na odreagování, která se v záplavě dramatických a populárních Netflix bombástrů rychle schová do šuflíku, který zůstane navěky zavřen. K mému překvapení, bylo vše naopak. Atypical má pro mě terapeutickou funkci, kterou splňuje lépe než cokoliv, co jsem viděl předtím. Skrze pečlivě propracované osudy velmi povedených postav si klademe otázky i sami na sebe a na to jak vlastně mi žijeme život a nakolik jsme si v něm jistí. Dávám si teď čtvrtou sérii a kvalita nejde dolů jako u ostatních kravin, které tvůrci vědí jak odstartovat a podchytit si diváka, ale nevědí poté, co s ním - zde mně přijde, že se vše teprve otevírá a kulminuje a mi zaraženě zjišťujeme, že jsme postavy vlastně celou dobu pořádně nepochopily. Tohle mě bude velmi mrzet až to skončí, jelikož je to pro mě asi novodobě subjektivně nejoblíbenější seriál - no a ta indie hudba + emoční situace - prostě mazec. A- LIST (14.07.2021)

Priemerny serial o jednej netypickej a z polovice neskutocne sympatickej rodinke. Uplne si ma ziskal hlavne otec rodiny v podani Michaela Rapaporta. A potom je este uchvatna a nadherna dcera Brigette Lundy-Paine. O triedu zaujimavy je syn autista. Obcas ma vtipne hlasky, ale miestami je len otravny. Najmenej ma bavila matka a jej linia s neverou. Zato neskutocne vtipnou je postava kamarata a radcu autistickeho syna ohladom randenia. Od zaciatku ma zaujal vyvoj pribehu niektorych postav natolko, aby som si pozrel celu prvu seriu, ale zaroven tam bolo vela nezazivnych linii, ktore ma vôbec nebavili a preto davam len priemerne hodnotenie. Zaver serie priniesol ocakavany cliffhanger. Podla mna by z toho dal zostrihat jeden skvely film. Druhej serii asi zo zvedavosti ohladom vyvoja niektorych linii a vdaka sympatakovi Rapaportovi asi neodolam, ale nejak extra nateseny na ňu nie som. 5/10. (01.09.2018)