Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Svérázný kreslíř a grafik Vladimír Boudník (Boleslav Polívka) je jedním z pražských intelektuálů, kteří si v padesátých letech místo souhlasu s tehdejším krutým komunistickým režimem vybrali raději bohémský způsob života na okraji společnosti. Jeho nejbližšími přáteli jsou Doktor, pracující ve sběrných surovinách (Jiří Menzel), a filosof Egon (Arnošt Goldflam), se kterými se nejčastěji setkává v libeňském automatu Svět. Nejnovějším Boudníkovým počinem je výstava jeho grafik v tovární hale v ČKD, kterou blahosklonně povolil tamní referent ROH. Vladimír na „vernisáži“ předvede kousek, při kterém se téměř nechá rozdrtit bucharem, což samozřejmě těžce nese jeho milenka Tereza (Ivana Chýlková). Vladimír se ostatně často pohybuje na hraně mezi životem a smrtí. Se svými přáteli se střídavě hádá a pak usmiřuje, pokouší se objasnit světu vlastní výtvarný styl explozionalismus nebo aspoň přimět lidi, aby někdy popustili uzdu vlastní fantazii. To vše až do doby, než „z hráze přítomnosti po hlavě skočí do srdce věčnosti…“ (Česká televize)

(viac)

Recenzie (125)

Vesecký 

všetky recenzie používateľa

Nejslaběji nafilmovaný Hrabal, co jsem zatím viděl. Mám pocit, že ho Nývlt s Kolihou chtěli přepsat doslovněji, s onou poetikou, která je nosnou částí Hrabalova díla v knize, ale tady se rozplývá v ubohé nesourodé filozofování, které nedává dohromady smysl a nepřináší žádnou myšlenku. Koliha sem začlenil protagonisty Divadla na provázku, jehož tvorba mě nikdy nebyla blízká. Zvlášť mi nesedl Arnošt Goldflam, ale ostatně ani Polívka, který rozhodně nebyl vybrán do role malíře nijak šťastně. Mimochodem, zdálo se mi to, že Vladimír na konci skutečně páchal sebevraždu? Nějak jsem to všechno dohromady vůbec nepochopil. Jen ty pěkné písničky z 50. let, ty mě chytly za srdce. Ale odehrávalo-li se to v 50. letech, tak je nesmyslem říkat, že byl Berlín rozdělen zdí... ()

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

,,Všichni jsme na jedné sexuální lodi." Trochu svérázné uchopení Hrabala, jiné než v Postřižinách a Slavnostech sněženek. Některé filmy natočené během perestrojky (příp. krátce po revoluci) svou tvůrčí invencí a svobodnějším nádechem dávaly vzpomenout na 60. léta, zde konkrétně na "nemenzelovské" adaptace Hrabala. Některé scény jakoby přímo odkazovaly na Herzovy Sběrné surovosti nebo Chytilové Automat svět z "Perliček na dně". Vysloveně o kritičnosti ve vztahu k socialismu v 50. letech, kdy se odehrává, zde moc mluvit nelze, ale přesto cítit minimálně ironický nádech blížící se až ke karikatuře – za všechny momenty určitě úvodní sehraná anekdota s příslušníkem VB a jeho odváděním malíře, který svými čmáranicemi porušil zákaz fotografovat prostor Holešovického přístavu. :)) Pokud jde o mé dojmy, spočátku se mi před očima až divoce střídaly pasáže, které mne hodně pobavily, potěšily s hodně ulítlými výjevy, u kterých jsem s podivem zíral a ptal se: tohle je opravdu Hrabal? Inu je, akorát se zcela jinou poetikou, neb Menzel vystřídal svůj dřívější post režiséra za jednoho z hlavních herců, a Koliha až příliš experimentoval. Undergroundové hudební tóny působily v tomhle poetickém retro filmu jako pěst na oko. Nakonec si lze vychutnat alespoň nádherné epizodky s Rudolfem Hrušínským, přesto jsem se nakonec rozhodl jen pro průměrné hodnocení. 60% ()

Reklama

nash. 

všetky recenzie používateľa

Kurva fix, ten Goldflam se ale dokáže zaříznout do paměti. Stejně jako celý film. Bezbřehá fantazie a jedinečná osobitost lidská, uvězněné v šedi a hlouposti primitivního ranného socialismu, plného udavačů a aktivních blbů. Možná to není věrné předloze, ani skutečnosti, ale co na tom. Obojí je pro film jen odrazovým prknem k vlastní osobité variaci, prázdným rámem vyplněným vlastním viděním tématu, plným úžasnými drobností, skvěle čepované atmosféry a nezapomenutelných herecký etud, které fungují každá zvlášť a současně se skládají do vydařené mozaiky. Famózní živel Goldflam a výtečný Polívka, kteří jako dva protipóly společně odsouvají Menzela do role pouhého sběrače, nebo spíš podavače, míčků. Jeden z těch filmů, ze kterých si pro jeho náladu či poetiku čas od času vyzobávám jednotlivé momenty, nebo se zapomenu a zobu až do závěrečných titulků. ()

Sinn 

všetky recenzie používateľa

Krásně Hrabalovské. Z celého filmu dýchá, podle mě krásně vystižená (protože takhle jsem si to při čtení předlohy představovala) atmosféra pražské Libně padesátých let. Herecké obsazení si pan Koliha snad nemohl vybrat lépe, pánové své postavy krásně vystihují a půvabná, ale především vysoká Ivanka se k dvoumetrovému Bolkovi výborně hodí. Kurva fix, doktore, to se povedlo! ()

Radek99 

všetky recenzie používateľa

Hrabalovina, která by Jiřího Menzela kromě jeho hereckého obsazení potřebovala i na režisérské stoličce. Přesto je Kolihův Něžný barbar jedna z lepších filmových adaptací legendárních Hrabalových textů (i když určitě ne nejlepší - přesto famózní Bolek Polívka!), především pak díky své vizuální stránce vypoví mnohé o atmosféře zhoubných 50. let. Námitkám, že tento filmový portrét Vladimíra Boudníka není autentický a obraz kultovního umělce je hrubě zkreslený (stejně jako obraz velkého českého spisovatele i svérázného marxistického filosofa), lze pak oponovat jednoduchým tvrzením, totiž že ani Hrabalův původní text není nic víc než jen (byť geniální) literární stylizace... ()

Galéria (7)

Zaujímavosti (5)

  • Natáčanie filmu prebiehalo v mestách Žatec a Praha. (dyfur)
  • Citované romány jsou Baronova touha a Magdin osud. Druhý jmenovaný je dílem Hedwig Courths-Mahler. (NinadeL)

Reklama

Reklama