Blíženec

Viděl jsem verzi ve 3D a v HFR což byl tak dokonale vyčištěný obraz až mě to občas přišlo nepřirozený, ale může být že někdo jiný z toho bude nadšený. Na samotným filmu musím nejvíc ocenit akční scény, motonáhečka hýří kreativitou v každý sekundě a fighty mají nejen skvělý chorea, ale kameramen věděl kde stát a střihač jak střihat, tady opravdu není co vyčíst a klidně bych dal pět. Příběh jako takový mě s ohledem na žánr přijde v pohodě a nějak zásadně spousty věcí neřeším, protože tempo u akčního filmu je víc než vyprávěcí táhlo. V některých momentech mě však přišlo zvláštní chování postav,m vlastně celá ta Budapešťská epizoda zejména s telefonem madam tajné působila trošku směšně. Willíkovi tyhle role asi sluší, ale zrovan ukázka herectví to tady fakt není. Nicméně s ohledem na to, že v poslední době mě jednoduché akční snímky docela zklámávají svou zdlouhavou nudnou ukecaností (zdravím Sly ), tak tohle je docela neurážející akční fresh jednohubka. (08.10.2019)

7/10 Po těch nevýrazných trailerech a zklamavších reakcí jsem fakt čekal filmařskou šeď... ale světe div se, ono to není vůbec zlý! Mladší Smith je v detailních záběrech až mrazivě přesvědčivý (což bohužel neplatí pro širší celky) a banální příběh o agentovi, který chce mít klid na duši šlape tak, jak by šlapat měl. Jde z toho cítit béčkovost 80-90.let ale nepřišlo mi to na škodu. Mary Elizabeth Winstead skvostná, Wong měl výborný timing fórů a Clive Owen bohužel trestuhodně nevyužit. Akce v mnoha ohledech parádní, jindy zas šíleně překombinovaná (tady je fakt potřeba se na vyšší frekvenci snímků naladit). Revoluce to není, ale jde o setsakra fajn počin, který v sobě ukrývá spoustu nápadů a kompoziční cit Anga Leeho. Líbilo. A neúspěch filmu mě mrzí. (26.10.2019)

Nechci vynášet hodnotové soudy, zda-li je BLÍŽENEC dobrý film. Rozhodně je ale v mnoha ohledech pozoruhodný. Je výlučný, protože nespadá ani do jednoho z mnoha trendů ve fikční sci-fi za posledních dvacet let: nereflektuje společensky závažné otázky (klonování je otázkou minulosti), není myšlenkovou hrou (klonování je zjevné, žádné další překvapení), neimituje jiná umělecká díla, nemá ani neobvyklou výstavbu vyprávění, nerozprostírá svůj příběh do více médií a platforem pro budování komplexního světa příběhu. V téhle vykořeněnosti dá vzpomenout na Smithův blockbuster JÁ, ROBOT, ve kterém na konec šlo hlavně o prezentování trikové technologie (zcela digitální postava)._____ Nejblíž má však k HULKovi od stejného režiséra (Ang Lee), protože i v něm to nejomšelejší možné vyprávění - mladší agent jdoucí proti starému hozenému přes palubu - a téma vztahu otců a synů je pouze záminkou k formálnímu experimentování. 3D HFR neškodí, že je podobně jako onen klon hyperrealistické, protože tohle není hobití trilogie, kde bychom se měli nořit do fantazijního prostředí. Práce s přirozeným svícením scén, delší dialogové i akční scény kladoucí důraz na hereckou expresivitu detailními záběry obličeje, hlavně v první polovině velká hloubka ostrosti se zaostřenými všemi plány - to (plus další nezmíněné) jsou všechno velmi nevšední postupy přinášející netradiční zážitek. Je BLÍŽENEC povedený? Nevím, má ale řadu zajímavých filmařských voleb, že za zhlédnutí v kině - ve verzi 2K, 3D, 60fps (na původních 120 u nás žádný sál není vybaven, ve Státech jenom necelé dvě desítky) - stojí. (11.10.2019)

Počítačom vyretušovaný Will Smith to nemal ako potiahnuť. Celý film sa vezie v pomalom tempe a okrem naháňačky na motorke tam veľa toho akčného nenájdeme. Naopak, celé sa to vlečie, je to prekecané a keď konečne príde "strieľačka", tak aj tá je dosť neprehľadná, pretože sa bije Smith so Smithom. Jedinou pomôckou sú rozdielne farby košele. Nič moc. (12.10.2019)

Kdyby to vědělo, co to chce být, tak by to nemuselo být špatné. Když to totiž začne, ne nepovedenou, akční honičkou, kde si Willové nafackovávají motorkama, očekává divák oddychový, přepálený akčňák. Takže pak ho poněkud vykolejí Will, jak míří na Willa, slzí, tvář zkřivenou bolestí a deklamuje, jak on je on, jak ho nechce zabít, a druhý Will odpovídá, že on není on a tak dále. Pak si dáme zase akci a pak zase slzíme. Na závěr si ještě trochu zafilozofujeme a zamoralizujeme a máme oponu. Oponu, která nepadá ani za akčňákem, ani za dramatem nastolujícím otázky, ale opona za kočkopsem, kde se buď střílí nebo brečí... 50% (10.10.2019)