Zlé časy v El Royale

Snad trochu moc dlouhé, ale jinak velmi, velmi, velmi dobré. Obsazení vévodí fantastický Jeff Bridges a supersympatická Cynthia Erivo, scénář je plný překvapení a díky té nepředvídatelnosti je i slušně napínavý (když se blížilo finále, říkal jsem si, že teď už se může stát ale opravdu cokoliv snad s výjimkou invaze mimozemšťanů), barevná kamera a různé režijní nápady ladí s písňovým soundtrackem a Giacchinovy instrumentálky dovedou patřičně zapůsobit. Doslova a do písmene jsem se zamiloval do scény se zpěvem a rozebíráním podlahy, nicméně není to zdaleka jediná skvělá scéna. Nespravedlivého srovnávání s Tarantinem vás ušetřím. (26.08.2019)

// Drew Goddard channeloval svého vnitřního Tarantina a natočil vlastní variaci na Osm hrozných, Pulp Fiction, 4 Rooms atd. Pomalý rozjezd naštěstí zachraňuje geniální soundtrack a hudba M. Giacchina, a jakmile dorazí na scénu Chris "chtěl bych být Manson, ale moc mi ten bad guy nejde" Hemwsorth, alespoň se to příběhově semkne natolik, aby to vydrželo být napínavý až do konce. Goddard i v závěru vytáhne nějaký překvápka, což je fajn, pořád jsem ale čekal jízdu jako v Chatě v horách, jen abych dostal podstatněji komornější story, která není zase tak originální, jak by asi měla/chtěla být. Zlý časy v El Royale nejsou špatnej film, moje očekávání ale byla daleko výš. 7/10 (11.10.2018)

Nebejt některých momentů ve scénáři, dal bych plný počet a ještě bych tu halekal nad návratem k ponurým devadesátým létům a zřejmě bych se tu rozplýval nad nejlepším filmem roku 2018. Takhle je to "jenom" hodně slušná žánrovka, která mi připomněla všechny ty nejlepší kriminálky devadesátých let s naprosto ultimátní rozpršenou atmosférou jak filmu Sedm. Všimli jste si, jak déšť v podobných filmech krásně dotváří atmosféru? Škoda, že takového deště jako měli ve filmu, jsem se já letos v reálu snad skoro vůbec nedočkal. Za chvíli budou filmy ty, kteří mi budou připomínat, co to vlastně je déšť. Každopádně filmařsky jsou Zlý časy v El Royale pecka. Chvílemi jsem oním uzavřeným prostředím hotelu měl pocit, jak kdybych koukal na zfilmovanou detektivku od Agathy Christie. U dobře napsaných postav a skvělých dialogů jsem si občas připomínal Quentina Tarantina. Zde ale naštěstí nezacházeli do nekonečných diskuzí o ničem a opravdu takřka dvě a půl hodiny jednali. Herecky byli všichni naprosto skvostní, ale Jeff Bridges je prostě jen jeden! (31.12.2018)

Úžasný film - ve více ohledech. Po vyprávěcí stránce (střídaní postav a postupné odhalování jejich identity, práce s opakováním situací z různých úhlů a vůbec práce s časem), po stránce technické (zajímavé triky a hříčky s kamerou a "šmíráckými" zrcadly) a až překvapivě silný film po stránce myšlenkové (o potřebě víry v lidské i vyšší dobro, jakkoliv je svět sám o sobě krutým a zkaženým místem). Naprostá lahůdka... (12.05.2019)

Tarantinovka, která výborně odsýpá, děj nádherně dávkuje a nebojí se být ryzím béčkem a to sakra zábavným. Rozsekání do pod-epizod tu není samoúčelné a pomáhá tempu, stejně jako dávkování postav (ať už tím, jak se na plátně objevují, nebo tím, kdo je zrovna hlavním vypravěčem). Už dlouho jsem neměl pocit tak příjemně ukončenýho příběhu, jako tady. Když už to žánrově nazývám tarantinovkou, tak malé srovnání, tohle je lepší, než Once upon time in Hollywood a má to lepší, byť pouze inspirovaný, Mensonův gang (12.05.2020)