Ad Astra

Oho, nakonec ano.*** Je to sice na dvě astry nejvýš, za tu deklamativní a deklarativní doslovnost, plakátovou zploštělost, aby sdělení pochopili i doma, ale o to je to vlastně přiléhavější facka: film, co se střílí do obou nohou tím, že jak reflektuje lidstvo v jeho úpadku a lidi v jejich sobeckém, nekurážném skrývání se před vzájemnou i společnou odpovědností, v jejich utíkání před překážkami (per aspera se do názvu ani nedostalo a zbytek úsloví divákům pro jistotu předem přeložili) do vzdálených snů, v jejich schopnosti donekonečna unikat před vlastní situací doma třeba až do hlubin vesmíru, na nekončící mise, musel být natočen naprosto polopaticky, aby se jeho kritickému sdělení uniknout nedalo. Ray Bradbury i Stanislav Lem už jsou dnes očividně příliš složití. *** A když si tohle uvědomíme, je to najednou svěží, hezká a srdce svírající podívaná, existenciální báseň o prozření člověka tváří v tvář chladné prázdnotě, o zrození lidskosti v syrovém vanu daleko od lidí, o přechodovém rituálu lehkomyslného zabloudilce v lidského syna. A tak se skláním a zahozené tři astry do kytice přidávám (i když nepředstírám, že bych skutečně věřila, že režisér byl tentokrát tak geniální, a ne tak nešikovný). *~ (28.12.2020)

Na prvý pohľad snímka zaujme impozantnou vizuálnou stránkou. Tá je bez preháňania ohromnou pastvou pre oči (silne odporúčam vidieť film minimálne na premietačke na stene vo vysokom rozlíšení), ktorá ponúka mnoho úchvatných veľkolepých záberov vesmíru, planét, obrích staníc, rakiet a pod. Najkrajší je pohľad z vysokej antény na krásnu krajinku na planéte Zem. Ad Astra má slušnú šancu uspieť budúci rok na Oscaroch (minimálne nominácie za réžiu, kameru, vizuálne efekty a pre Pitta by boli na mieste), horšie to ale zrejme bude so zárobkami v kinách. Keď film skončí, budete si pravdepodobne hovoriť, že ste videli (a počuli) film, na ktorom si jeho tvorcovia dali veľmi záležať a chceli vám jeho prostredníctvom odovzdať akési intenzívne emócie. Ale nebude existovať prakticky nič, o čom by sa vám po skončení filmu chcelo premýšľať, nieto o tom diskutovať s niekým iným. (09.12.2019)

9/10 Meditativní scifi zážitek, ve kterém mě (100% přesný) Brad Pitt vzal na cestu, na jejímž konci jsem zůstal zcela opařen a beze slov. Audiovizuání porno. Prostý scénář, zaobalen do komplexního myšlenkového pochodu, jenž funguje jen v případě, zda přistoupíte na jeho hru. A já dychtivě souhlasil. (06.10.2019)

Lituji, že Ad Astra je jeden z mála filmů, který jsem v kině letos vynechal, protože trailer klamal tělem a rozhodně se nejedná o nudné Sci-Fi Drama, ale o poměrně dost akční a intenzivní vesmírný Thriller, který zde už dlouho nebyl. Brad Pitt je ve své roli vynikající a velmi mě zaujaly kolonizace na Marsu či Měsíci, kde jsou dokonce už piráti ( Mad Max ve vesmíru), vůbec bych se nezlobil, kdyby se celý děj odehrával pouze tam, ale i hledání svého otce bylo poměrně záživné a navíc si nepamatuji na filmové ztvárnění planety Neptun. Akční scény jsou parádní ( hned úvodní exploze na Babylónské věži je napínavá jak sviň, či naháněčka s lunárními vozidly, anebo fight s nakaženými opicemi) místy je film i nečekaně drsný a to se mi velmi zamlouvalo. Přes velké obavy nakonec velká zábava a hezký vesmírný zážitek. 8/10. (03.12.2019)

Mnohem více než Interstellar, s nímž je Ad Astra často srovnáván, mi film připomněl Soderberghovu adaptaci Solaris. A to jak atmosférou a stylem podávání emocí a děje, tak i hudbou, která se u soundracku Cliffa Martineze minimálně inspirovala. Pokud jde o atmosféru a herectví Brada Pitta, pak nemám výhrad. Stejně tak ke kameře, za níž stál Hoyte van Hoytema. Vesmír je tu prázdné bezútěšné místo, které z člověka vysává schopnost cítit, být člověkem, navzdory úchvatným záběrům v pozadí s modrým Neptunem či startujícími vesmírnými loděmi. Horší je to s logikou děje, a to i tou vnitřní logikou světa tak, jak je nastíněna. Už samotná cesta k Neptunu, která má od Marsu trvat 79 dní. Jestliže doletět k Neptunu je ve filmu jen o málo náročnější, než dostat se na současnou ISS, mohla být dávno (myslím v rámci filmového světa) skrze Sluneční soustavu zřízena kyvadlová doprava, na stanici u Neptunu mohly vesele rotovat posádky a nějaké odtržení od světa či posedlost úkolem vůbec nemuselo přerůst v nějaký konflikt. Když se jedna postava chce pomstít, taky to nedává moc smyslu, protože kde měla záruku, že McBride bude chtít to samé, a proč by pro ni bylo nutné ho propašovat na palubu, když posádka lodi měla přesně ten samý úkol, a tak dále a tak dále. Snaha vytvořit určité situace tu často nepůsobí logicky ani v rámci filmem nastolených pravidel. To mi pak brání si plně vychutnat i tu psychologickou stránku věci, která je jinak sama o sobě působivá. S odstupem času musím hodnocení snížit na tři hvězdy, k čemuž mě nutí zbytečné logické přešlapy a nedomyšlenosti. (21.09.2019)