Ad Astra

Nejsou mi úplně sympatické filmy, které se tváří, jako kdyby sežraly Šalamounovo hovno, a pak vytáhnou scénu, které jako by vypadla z nějakého totálního béčka. Tak kurňa, mám filmy, v nichž hrdina naskakuje v poslední sekundě do odpichující se rakety, případně si udělá štít ze solárního panelu a s odrazem propluje skrz prstenec Neptunu od jedné vesmírné lodě ke druhé. A pak mám filmy, kde se hloubavě filosofuje nad údělem lidské existence. Ale míchat by se to nemělo. Uznat musím, že Ad Astra krásně vypadá a krásně zní, řada scén má úžasnou atmosféru a v první polovičce jsem byl v podstatě nadšený. Pak se ale ty různé rušivé nesmysly začnou vršit tak moc, že prostě zásadně ubírají zážitku a nejsem schopný je ignorovat. Vše podtrhuje voiceover Brada Pitta, který je fakt napřesdržku. Ten film by pro mě dával mnohem větší smysl, kdyby tam ty niterné průpovídky nebyly, neboť bych si hrdinovo počínání osvětlil sám mnohem přesvědčivěji. Takhle celý film působí jako jen průměrně chytrý člověk, který chce vzbudit dojem génia. Dokáže operovat chytře znějícími větičkami, ale celému sdělení chybí nějaký hlubší koherentní smysl a v závěru z něj vypadne banální YOLO. Film, který by strašně moc chtěl, ale nejde mu to. (21.09.2019)

Žádná sci-fi, ale sonda do nitra zlomeného muže, který neví, odkud a kam kráčí a vlastně jen doufá, že najde něco, co mu ukáže cestu. Klidně i zpátky na začátek. Pittova osobní zpověď v úchvatných kulisách, která se ale klidně mohla natočit někde v chatě a být o cestě na blízkou horu. Že z toho nakonec tvůrci udělali "malý krůček pro lidstvo" s vlnami ničícími celou zemi, to už je druhá věc. Ale vnitřně jsem se naladil a nakonec mi to spojení dvou žánrů vlastně vůbec nevadilo. (19.12.2019)

Coppolova Apokalypsa ve sci-fi krustě. Stejná struktura i styčné body. Grayova pocta mistrovi. Stejně jako Conradova knižní předloha jde o příběh o lidské podstatě a naší roli v prostředí, ve kterém se pohybujeme. Vyznění není stejné, ale nevadí. Cesta k otci jako taková je mnohem důležitější než cíl. Nechybí silné akční scény a Hoyte van Hoytema se znovu překonává. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Pittův voiceover jako průvodce psychickým stavem stoického kliďase, který nemá rád lidi funguje výborně. Stejně jako tajemstvím opředená otcovská figura ztvárněná Tommy Lee Jonesem. Univerzalita příběhu o samotě je umocněna vesmírnou prázdnotou. Fyzika zde není tak důležitá. Přes všechnu tu velkolepost je to strašně komorní. Meditativní majstrštyk, který není pro každého, ale málokdo odejde zcela nespokojen. (19.09.2019)

Když by se film sestříhal na záběry z vesmíru a mimo Zemi, plus se k tomu nechala ta objevitelská hudba, tak by to byl asi nejhezčí dokument o Vesmíru, který kdy vznikl s nějakou tou, neskutečně krásně nasnímanou měsíční akcí, která prostě neměla chybu. Takhle je ale ve filmu ještě příběh a Brad Pitt a ti té kvalitě moc nepřidávají. Film učarovat třeba v iMaxu může svým vizuálem, ale po scénáristické stránce se budete těšit na moment, až skončí. (07.10.2020)

James Gray dovršil, podtrhl a vynesl do nebeských výšin to, co tak působivě načal už ve Ztraceném městě Z. Osudový vztah otce a syna a dokonale starosvětský, uvědomělý vývoj hlavní postavy zabalený v nejvíce strhující vesmírné kulise od dob.... Interstellaru? Hmmm, ne, Vesmírné odysey. Každý záběr je skvostný, sekvence z Měsíce a závěrečná pouť skrze hmotnou prázdnotu a morální naplnění jsou přímo hypnotické. Každé gesto soustředěně hrajícího Brada Pitta má své podstatné a neoddiskutovatelné postavení, stejně jako každý tón jemné podbarvující muziky. Zbožňuji Graye za to, jak kašle na mainstream a buduje si takhle epicky rozměrnou story kolem jediné postavy, jejíž daleká cesta z povrchu zemského tak promyšleně symbolizuje pouť do vlastní minulosti, vyrovnávání se s vlastním odkazem a statečné vytyčení směru pro nový životní kurz, osvobozený od osudného stínu svého otce. Audiovizuálně bombastická poezie o vesmíru, která ctí odkaz Vesmírné odysey zdaleka nejlépe a nejkrásněji ze všech nástupců. A s osobním jádrem, které mě nehorázně dojalo a oslovilo. Ukončil bych to detailem na vymodlené podání ruky a poslední minutku nechal na divákovi. Jinak nádhera. (19.09.2019)