Osada mladých snů

"Viděla jsem vás tančit s takovou odbarvenou blondýnou. Proč říkáte, že neumíte, když tančíte jako gigolo? – Nerad se přiznávám, jakým způsobem vydělávám peníze." Objektivně zhodnotit tento filmařsky neumětelský výrobek vyžaduje značnou míru shovívavosti. Nepříliš úspěšný režisér Oldřich Kmínek se tehdy snažil zareagovat na módní vlnu trampingu, který se na počátku třicátých let stal doslova davovým fenoménem. Ovšem srovnávat autora stejnojmenného brakového románku Viléma Neubauera s vůdčí osobností tehdejšího skautského hnutí Jaroslavem Foglarem je holý nesmysl. Neubauerův román není ničím jiným, než špatně vyfabulovaným milostným románkem dvou mladých lidí, pro něž tramping znamená pouhé dobrodružství a zbohatlický rozmar. Na hranici přijatelnosti se pohybuje samotný scénář s řadou hluchých míst a dětinských dialogů i veškeré »herecké výkony«. Ty obstarali zcela nevhodní představitelé operní pěvec Richard Kubla, operetní milovník Václav Norman a Aša Vašátková, jejichž vystoupení lze korunovat za vrchol umělecké trapnosti. Jediná hodnota tohoto filmu tak spočívá v dokumentárním zachycení posázavské přírody a několik obrazů z Alžíru. Film byl při své premiéře na počátku září 1931 jednomyslně vypískán a mládež se od něj ostře distancovala. Lze jen litovat, že počátky českého zvukového filmu jsou lemovány podobným brakem. Je sice pochopitelné, že v prvních letech hledal zvukový film svou tvář, ovšem v Osadě mladých snů ji rozhodně nenašel. Spíše naopak. (06.05.2009)

To je nářez!!! Kdo neviděl, neuvěří a kdo viděl, zdráhá se uvěřit svým smyslům. Dva chudí milionáři se do sebe zamilují na trampské osadě. Na tento film jsem byl opravdu zvědavý. V literárním eposu pánů Rady a Žáka Dobrodružství šesti trampů je mu věnováno několik ironických poznámek, při jeho uvádění musela policie krotit napružené trampy (M. Waic, J. Kössl - Český tramping 1918-1945, Praha/Liberec 1992, s. 31). Takže svým způsobem vlastně film legendární. Kdysi se mi dostala do rukou i předloha a už to byla síla-červená knihovna v trampském milieu, kde "trampku" Nasťu občas z osady odváží úslužný chaffeur v rodinné limousině a Afrikou bloudícího zhrzeného Bila Stína ruší svým řevem tygři. Leč filmové zpracování trapností ještě předstihlo svou předlohu, což je dost slušný výkon. Vlastně nevím, zda jsem neměl dát 5 hvězdiček, už dlouho jsem se tak nezasmál. (16.02.2010)

Tenhle film jsem chtěl vidět od té doby, co jsem v dětství četl Dobrodružství šesti trampů, kde bylo řečeno zhruba toto: "Osada mladých snů byl román, co ovlivnil celou jednu ženskou generaci a dorazil i mužskou, byv zfilmován drtivým způsobem. Bill Stín a jeho přítel Sam ničili diváky svými marnými pokusy vtěsnat svá objemná břicha do kajaku." Takže jsem si myslel, že to musí být ohromná bžunda. Tak nějak nebyla, jako parodie mi to nepřišlo vůbec, a svou úrovní tento film nevybočuje z řady předválečných "vážných" filmů (samozřejmě komédie jsou úplně někde jinde). Dal bych tomu tři hvězdičky, nebýt následujících věcí: 1. věku hlavních hrdinů - ta dívka ještě šla, ale ti ostatní čtyřicátníci moc mladých snů mít nemohli 2. postavy víceméně všech mužských hrdinů slibovaly mnoho zábavy při nasedání do kajaku, já jsem však tyto scény buď prošvihl, nebo ve filmu vůbec nebyly 3. ten závěr tak nějak už moc velká síla (28.10.2011)

Bacha, plantážníci, tohle je Pepa. Teda Bill. Dělá parkur po skalách, skáče do řeky z vysokých útesů, celou řeku přeplave, chytá hady, skvěle rohuje, nosí vždy jen čisté oblečení a vysoké boty, dokonce umí hrát na kytaru a zpívá hlasem operního pěvce, přesto je skromný a pokorný. Jen Franta, teda Sam, tvrdí, že lže, ale to bude nejspíš proto, že Franta je tlustý, má obličej komika a rád by Pepovi přebral tady Marušku, teda Nastěnku. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, že tenhle film fakt, ale ani náhodou není o tehdejším trempinku, ale že jde o jakousi pohádkově laděnou romantickou komedii, a když jsem vzal v potaz, že režisér žádný veleumělec není a herci hrají pořád expresivně jako na divadle (ono divadelní a filmové herectví jsou dvě velmi rozdílné věci), tak mi najednou ty osudy těch lidiček přišly fajn, zvlášť na tom plese nebo v hospodě, a dokonce se objevily i nějaké docela dobré, rozuměj skutečně povedené, ne zkažené, dialogy. Není to povedený film, to ani náhodou, ale úplné odsouzení si myslím také nezaslouží. Ta krajina kolem řeky je fajn, úmysl položit důraz na čestné chování mezi lidmi je mi sympatické, otec Nasti a jejich rodinný doktor naopak hrají skvěle a s nadhledem, dají se tam prostě nějaké pozitivní věci najít. Jenom nebýt těch neustálých písniček. Ty mne tedy tahaly za uši. Ale jinak nevidím v podstatě žádný diametrální rozdíl mezi tímto filmem a třeba Děvčátko, neříkej ne! nebo Loupežník či On a jeho sestra. (13.12.2023)

Takový krásný romantický slaďák ze života hochů ekologů, kteří jsou tak štědří a rozdávají si čeky na požádání. No a ten Alžír,taková malá zaplivaná hospůdka, jak tam jezdí tramvaje, jestli se nepletu,tak to byla jednička a dvojka a obsluhuje tam pan Kubla, který má svoje poprsí velikosti číslo 4 zavěšeno proklatě nízko, níž než svůj hluboko posazený kastrát, jež se nese svým libým zvukem až do trampské osady, kde žije naondralovaná Aša. Dýchej zhluboka, Aša si zula boty a z deseti metrů skočila do metr hlubokého jezera. A co z ní zbylo pořádně promixovali, dali do krabičky a poslali do muzea. (17.11.2007)