Réžia:
Quentin TarantinoScenár:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHrajú:
Leonardo DiCaprio, Brad Pitt, Margot Robbie, Emile Hirsch, Margaret Qualley, Timothy Olyphant, Julia Butters, Austin Butler, Dakota Fanning, Bruce Dern (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
V deviatom filme kultového režiséra Quentina Tarantina sa televízny herec (Leonardo DiCaprio) a jeho dlhoročný kaskadér (Brad Pitt) rozhodnú presadiť pri filme na konci zlatej éry Hollywoodu v roku 1969 v Los Angeles. (Itafilm)
Videá (6)
Recenzie (1 760)
Pestrobarevný výlet do minulosti s dvěma úžasnými frajery, kde si Tarantino krom jiného pohraje s trpělivostí mnohého fandy rychlé akce a kolem dějin - pokud bych já byla režisérem té, co má děťátko, vnímala bych závěr jako dárek. Za tu drzost, fantazii a hold v jediném paklíku, kde co by bylo-nebylo a navíc za zvuku super hudby, mockrát děkuji. ()
„Bol mu viac, ako brat a len o čosi menej, ako žena.“ Pomsta Hollywoodu. Asi prvý Quentinov film, do ktorého sa mi vyložene nechcelo, ale nakoniec to bol v dobrom tak priamočiary a jednoduchý príbeh, až som zostal milo zaskočený. Americké 60. roky sú mi hrozne nesympatické a bojím sa ich, ale Vtedy v Hollywoode mi sadlo. Dokonca mi sadla (skvelá) dvojka sympaťák Pitt a citlivka DiCaprio, retro atmosféra bola skvelá (nielen vizuálne, ale i soundtrack), kasting parádny (dokonca ani Pacino mi nevadil) a na konci sa s tým QT pekne pohral, to som vážne nečakal. A namakaný pes k tomu. Za mňa veľká spokojnosť a iba minimálna nuda (niektoré scény by som možno na Quentinovom mieste vystrihol, ale na druhej strane chápem, prečo ich tam nechal/chcel). ()
Série scének, kde se člověk baví spíš tím, jak jsou fajn herci navlečení do legračních paruk a kostýmů, než tím, co se děje nebo říká. Zcela zbytečná mi přišla linie s Margot Robbie a to přestože nebo možná, a to by pro Tarantina bylo mnohem horší, právě proto, že člověk ví, co se tehdy skutečně stalo. Finále nijak nepřekvapilo, spíš příjemně potěšilo a pobavilo. Bez něj by to bylo o hvězdičku míň. ()
Fuckt bacha na geje – není to Tarantýno! Je zřejmé, že s tímhle xichtem Kventýnovi nikdy nezbývalo nic jiného, než prcat archivní celuloidové kotouče a přebaly splatterových videokazet. A tak si k tomu teď zvizualizoval popkulturní fetiš, a nejenom fút, úchyl jeden! Fetiš dokonale precizní a do nejmenších detailů až patologicky vytuněný, snad i ty prochcané matrace na Spahnově ranči vytáhli z pod nějakých narkáčů ještě v 70. letech, nacpaný k prasknutí historickými referencemi, olupení panicové z filmové teorie se budou hromadně tahat za šulínky a předhánět se, kdo objeví více odkazů na tu či onu degenerativní dobovou sračku, a na tu u Kventýna obvyklou hemoroidocidní visualomanskou délku i fetiš vcelku zajímavý, poměrně odsejpající a kladoucí si alternativním závěrem nevyřčenou otázku, zdali by se ten krpatý ofižiovaný „polský kokot“ stal pedofilem, i kdyby Karlíkův mastňácký klubík omylem zaútočil jinde. Nasraně druhé ovšem, pokud jdete na Tarantýna a těšíte se na něco jako jeho poslední tři dokonalé filmy, tak vězte, že ze 160 minut je ho tam tak pětatřicet a zbytek tvoří jen egomaniakální honění fanatického fanouška nad určitou epochou dějin odpadkové komerce. Čili pro ty, kdo vědí o dané době úplné hovno nebo skoro hovno, kdo kompulzivně netouží ocumlat Margotce špinavá chodidla, protože by z toho měli akorát plnou hubu aft, kdo oprávněně nepovažují Rocca Sifrediho za herce, ale jen za přeceňovaného, urputně přehrávajícího prkenného neumětela, nebo kdož jsou největší hororoví experti s klinicky diagnostikovaným panickým kokotismem, to bezesporu byla či bude naprostá ztráta peněz, času a soudnosti. Já osobně, velkohubě se samosebou považujíc za nejvkusnější střed vah mezi miskami tupých kokotů na straně jedné a přechytřelých rozumbradáčů na druhé, musím jen nutkavě konstatovat, že celé to jednoznačně vytrhnul skvělý, úžasný, vynikající a i v požehnaném věku stále přesličný nejlepší herec své generace, božský Hřebík! Opravdu s úžasem a striktně heterosexuálním odstupem jsem se doslova kochal tím, jak ten frajer dokáže pouhým nepatrným nakrčením obočí, malým gestem, postojem, pohledem či pohybem dokonale vyjádřit přesně to, co se po něm chce, a minimálně byla neskonalá zábava v přímém kontrastu sledovat násilně a urputně se pitvořícího a herectví předstírajícího Leoše di Obrnu. Každopádně tohle Kventýn zaparkoval někam přesně mezi půlky. Ponižování zpychlého opičáka a rozkokošné finále byly moc fajn a ani celkově to rozhodně není obludně prudivý retrozvratek jako Hnědá Džeky či trapně přepálená nesnesitelná ufonská pičovina Zabíjení deBilla, nicméně podruhé jako do Panchartů nebo Djanga bych do toho šel snad jen, kdyby mi někdo zaplatil. Nebo možná za felaci. Samozřejmě genderově vyváženou. Takže 3,499999289824, ať nežeru. ()
Osm hrozných byl smutný pubertální ústřik, ale na existenci pubertálních ústřiků není z principu nic špatného. Za jakým účelem ale vzniklo tohle, to fakt nechápu. Tarantinovo veřejné kopání proti obavám z vlastní irelevance? Jako fajn, ale v tom případě se jaxi nemohu ubránit myšlence, že zatímco se jeden výrazově zaseknutý dědek rochnil ve své zapouzdřenosti a natočil si referenční sebevykrádačku o ničem pro publikum složené z jednoho člověka, někdo nový s nápadem, který přesahoval Tarantinovo "stárnu a chybí mi dětství", teď kvůli tomu dál v L.A. utírá stoly. ()
Galéria (116)
Zaujímavosti (114)
- Ve scéně ke konci filmu, kdy Cliff Booth (Brad Pitt) odchází se psem a přijíždějí v autě členové sekty Charlese Mansona (Damon Herriman) k domu Ricka Daltona (Leonardo DiCaprio), hraje písnička „Twelve Thirty“ od The Mamas & The Papas. Tatáž písnička hraje ve filmu Zlý časy v El Royale (2018), když do hotelu přijede Billy Lee (Chris Hemsworth) a jeho sekta. (DerfelCadarn)
- Na začátku, když Cliff (Brad Pitt) odveze Ricka (Leonardo DiCaprio) domů, vezme si své auto a jede do svého karavanu, tak z promítaného filmu v autokině zní znělka „Our Feature Presentation“, která hrála v 70. letech ve speciálních Grindhouse kinech. Zazněla také v Tarantinových filmech Kill Bill (2003) či Grindhouse: Auto zabiják (2007). (DerfelCadarn)
- Quentin Tarantino doporučil Bradu Pittovi (Cliff Booth) zhlédnout několik kultovních filmů z 60. let 20. století, aby nasál atmosféru tehdejší doby. Byly to filmy Bezstarostná jízda (1969) a Bob Carol a Ted a Alice (1969). Ve filmu se dokonce objeví nepřímé odkazy na tyto dva filmy. Když Rick (Leonardo DiCaprio) vyhání auto, ve kterém jsou členové Mansonovy (Damon Herriman) rodiny, pryč ze své cesty, zařve na Texe (Austin Butler): „Vypadni Dennisi Hoppere!“ Dennis Hopper, který hrál v Bezstarostné jízdě, nosil dlouhé vlasy, byl členem hnutí hippies a užíval drogy stejně jako členové Mansonovy rodiny. Další odkaz je ve scéně, kdy si Cliff nasazuje potápěčské brýle a je na lodi se svojí ženou, která si na něj stěžuje a zmiňuje, co vše o něm její sestra Natalie říkala. Jde o odkaz na herečku Natalie Wood z druhého zmíněného filmu, která tragicky zahynula poté, co vypadala z jachty Splandour do vody a utopila se. Její smrt byla vyšetřována FBI, která případ uzavřela s tím, že se jednalo o náhodné utonutí. Ze smrti herečky byl však obviňován její manžel Robert Wagner. Ve filmu se také objevuje odkaz na americký seriál Peyton Place (od r. 1964), ve kterém si zahrála sestra Natalie Wood – Lana Wood. (Nalien)
Reklama