Veronika

Verónica nevydesí tak, ako človek očakáva, na záver úplne neprekvapí, ale prinesie dlhotrvajúce napätie a na záver si divák možno uvedomí, že sa bavil napriek tomu, že sa v podstate ani raz nezľakol, hoci pochcávajúci sa chlapec môže vyvolať údes ešte viac než fotrov popol na spodku matraca. A vlastne aj tá slepo vidomá mníška tam bola nielen na vyvolanie atmosféry a vysvetlenie pojmu metafora, ale práve pre to, aby divák dostal husiu kožu aspoň z niečoho, pretože majster sveta v maratóne okolo baráku začína trocha nudiť a okrem toho nie je celkom isté, že tá čierna postava je zo sféry nadprirodzena, keďže černochov poblízku si pamätá nejeden bungalov, o tom sú tiež policajné záznamy. Ale dobre, Paco dokázal z tieňa a pohyblivej skleničky urobiť celkom pôsobivý bič a ako sa ukázalo, na španielskych stredných je tých bitches plná prdel, no miestami to zbytočne zasieral hudbou ako z nejakého sci-fi filmu o vítaní zelených mužíčkov. (02.12.2023)

Horor Verónica je voľne inšpirovaný skutočným prípadom asi 18 ročnej študentky katolíckej školy Estefanie Gutierrez Lázaro, ktorá často praktizovala hru Ouija v spoločnosti viacerých spolužiačok. Jedna z nich sa rozhodla skontaktovať s mŕtvym priateľom, ktorý zahynul na motorke. Študentky však pri hre prekvapila učiteľka, rozbila pohár a zlomila ouiju, z ktorej vyšiel zvláštny biely dym. Estefania ho vdýchla nosom a odvtedy nabrali hrôzostrašné udalosti v jej živote prudký spád. Dievča malo podivné kŕče, zmenené stavy vedomia a vízie tmavých tieňov bez tváre, ktoré ju volali k sebe. Počas šiestich mesiacov navštívila rôzne zdravotnícke centrá, no žiaden z lekárov nevedel stanoviť jej diagnózu. Zomrela v noci 14. augusta 1991. Podľa doktorov Pedra Cabezu a Gregoria Arroya „smrť bola náhla a podozrivá“. Paranormálne javy na ulici Luís Marín č. 8 na sídlisku Vallecas v Madride pokračovali aj po jej smrti. Cieľom útokov boli: matka (Concepcion Lázaro) a otec (Máximo Gutierrez) zosnulej a jej piati súrodenci. Rámus, kroky, škrabanie, otváranie skríň a dvier, lietanie predmetov, čierne tiene, éterické bytosti a samovznietenie fotografie Estefanie, ktoré sme videli vo filme (v reáli k nemu došlo 1. 11. 1992 na Sviatok všetkých svätých). Všetko sa stupňovalo, až raz nad ránom, 27. novembra 1992, okolo 02:30 hod. dostal komisariát vo Vallecas prekvapivý telefonát o sérii paranormálnych javov, ktoré sú zaznamenané aj v policajnej správe, podpísanej inšpektorom Josém Negrim a tromi policajtmi. Udalostiam sa už predtým venovala v hlavných správach televízia Antena 3. https://www.youtube.com/watch?v=7yenH60iVgs . Špekuluje sa, že za tým bol duch jej mŕtveho starého otca, ktorý ju neznášal pre liberálne názory. Pravdepodobnejšia je však verzia, že išlo davovú psychózu, ktorú vyvolala matka Estefanie, trpiaca epilepsiou. Telo mŕtvej dievčiny v roku 1996 dokonca exhumovali, ale prípad (známy ako El caso Vallecas) zostal nevyjasnený. Veľa úkazov, ktoré film zachytáva sa stalo až po smrti hlavnej aktérky, preto sa režisér Paco Plaza hrá s časom a príbeh chvíľami rozpráva retrospektívne a chvíľami chronologicky Oceňujem, že sa otrocky nedržal predlohy. Ďalej vo filme zaujímavo poskladal fragmenty skutočného príbehu Estefanie G. L. a spojil ich s mestskou legendou, na ktorú odkazuje názov Verónica. Je to vlastne taká španielska Bloody Mary, tá Verónica, preto nečudo, že epicentrom paranormálnych aktivít je vo filme kúpeľňa so zrkadlom. (07.01.2018)

Paco Plaza je dobrý, je to režisér, který ví, jak natočit horor, ale nějak jsem se v případě snímku „Veronika“ nedokázal do jeho filmu ponořit, nedokázal mě tak strhnout, jako třeba „REC“. „Veronika“ rozhodně není špatný film, ale jako kdyby mu něco chybělo, jako kdyby to byla až moc velká jízda na jistotu, která nezklamala, ale v mém případě ani nenadchla. Dobré řemeslo ale zůstává. (16.04.2018)

Věděli jste, že název oné komerční spiritistické tabulky, který anglofoni vyslovují úplně jinak než španělofoni, prý pochází z francouzsko-německého oui-ja (ano-ano), takže ho oba tihle -foni vyslovují blbě? Já až doteď ne, našel jsem to na netu. A to je taky asi to nejdůležitější, co můžu k filmu napsat. Další duchařina. Další průměrná duchařina. Další průměrná duchařina s dětmi, u které se mohou bát snad zase jen děti. Holt záleží na vkusu - mně osobně se třeba asi nikdy neomrzí sebeblbější teenagerské vyvražďovačky, ale průměrné duchařiny s dětmi se mi omrzely už dávno. Téhle aspoň budiž dána k dobru její jakás takás evropskost (ve filmu je pár zajímavých záběrů), její zvláštní hudba (místy retro instrumentálka jak z nějakého Hitchcocka, místy jakýsi hovnařský španělský poprock), Ana Torrent (taková hezounká holčičí herečka to v sedmdesátkách bývala a dneska je z ní už stará ženská, hrůza jak ten čas letí), nebo hezká představitelka starostlivé a pracovité nejstarší dcery (která se ovšem z milé a slušné katolické týnky promění v hystericky uječenou a psychicky labilní protivnou týnku). Jo a v červnu 1991 žádný zatmění Slunce nebylo, ani v Hispánii, ani nikde jinde na Zemi, to jsem si taky zjistil na netu. Takže je to celý bouda, pusťte si radši něco jinýho a neztrácejte čas. Přesto dávám rozpačitou hubenou třetí, asi za tu jakous takous evropskost a divnou hudbu a Anu a týnku a tak... (12.01.2018)

Já si nemůžu pomoct, ale jsem teda pekelně zklamaná. Kdo jiný už má natočit dobrý mystery-horror kousek, když ne Španělé, kteří na to mají vlohy. Tohle bylo úplně o ničem. Hysterická puberťačka, co ji posedlo bůh ví co, bůh ví proč, protože seance byla fakt rychlá a trapná, ochraňuje sourozence, protože to je první démon, co posedne člověka proto, aby mohl ubližovat někomu jinému. Katastrofa. A ten debilní konec, to je úplně jiná liga. Jako těžký průměr. (08.03.2018)