Vážení přátelé, ano

Tragikomické poznanie muža stredného veku príliš sa zaoberajúceho sa prácou, v ktorej postúpil. Zisťuje, že ani vysnívaný koníček nenapomôže tomu, že systém nepreciká a ĺudia sú úlisné štetky poklonkujúce tým ešte mocnejším. Zmena výrobného programu keramických hajzľov spočívajúca v pridaní farieb nezaručí zmenu. Do záchodov padajú napriek zmene farby stále rovnaké výkaly. Proklamovaná odvážnosť stráca body v nepochopiteľných a nadbytočných snovo-halucinačných scénach. (27.03.2018)

"Náš podnik by měl podle všech ekonomických ukazatelů v reálné době zkrachovat. Jenže nezkrachuje. Nakonec vždycky splníme plán a jsou prémie. Jak se to dělá, nevím. A ani to nechci vědět." Já tedy mám jistě podezření, že tady už někdo věděl o tom, že co nevidět přiskotačí Samet, protože jinak by asi netočil evidentně trezorovej film. V tomto případě se totiž nastavuje zrcadlo dost nekompromisně, uvažuje se skvěle politicky a neschopní pracovníci se spolehlivě vykopávají nahoru. Mě tedy nejvíc bavilo ověřování údajů v trafikách a samozřejmě tajný zprávy o počasí. (24.08.2021)

Váhám mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Lasica je bezesporu perfektní (nejlepší scény jsou ty, kde hraje se Satinským) - opilý, zpívající, souložící, vtipkující, zpívající. Lasica cynický, vševědoucí, nevědoucí, vlaštovky vysílající a vulgárně mluvící. Ano, film je stojí na Milanu Lasicovi a jeho herectví. Jenže ony i vedlejší role jsou obsazeny líp než nadprůměrně. Dějově film pokulhává, ale má spoustu světlých okamžiků, kdy o své době vypovídá možná i víc, než by chtěl. Snaha všechno změnit se dnes už zdá směšná. A to je tragický. Tenhle film je tragikomický, a nejspíš i proto je nadčasový a (soudě podle místního hodnocení) dobře přijímaný. (07.10.2012)

„Člověk dospívá v životě třikrát a pokaždé při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech..“ Bobovy monology jsou toho pýchou, hned za pícháním a pícháním do slabin socialistického zřízení, ve kterém musel mít prostý člověk alespoň nějakou drobnou ambici, aby nebyl down. Lasica vynikající. Jeho tatíček v podivném bezčasí vypadal ztraceně, ale zároveň plně zorientovaný (viz. pasáž s učitelkou ruštiny).. (22.07.2021)

Jde zřejmě o nejkritičtější filmové dílo Dušana Kleina a jeho dlouholetá spolupráce se spisovatelem Ladislavem Pecháčkem dosahuje svého vrcholu. Ale i když jde o Kleinovo nejkritičtější film, tak je stále doprovázen silnou dávkou hřejivé laskavosti. S hravým i kousavým nadhledem přináší tvůrci vtipnou satiru na společenské uspořádání konce socialistické epochy. Přibližuje osobní nespokojenost krize středního věku. Hledání smyslu života ve všech absurditách nastolených poměrů se stává bojem bláznivého rytíře s větrným mlýnem. Absurdity nás dokáží pobavit, vystrašit, pomáhat i navěky sužovat svým nelogickým základem a přísně vyžadovanou hierarchií postavení a využívání všech prožitků. Hlavní postavou hořkosladkého příběhu je Bohouš Fischer (příjemný Milan Lasica), který snad až nechtěně stoupá v hierarchii pracovního zařazení. Ovšem rozporuplností je v životě jedince tolik, že jejich skupinový portrét vyvolává otázky o smysluplnosti života člověka. V rovině kariérní, společenské i osobní a velmi osobní. Dotýká se samotných křehkých hranic vlastní svobody člověka. Z dalších rolí: činy svého muže zmatená a věrná Bohoušova manželka Anděla (sympatická Jana Hlaváčová), dospívající a prostořeké dcery Bohouše Hanka (Marcela Ovčáčková) a Kamila (Michaela Ovčáčková), požitkářský a prospěchářský Bohoušův nadřízený a nový ředitel podniku Dlask (dobrý František Řehák), svádějící Bohoušova sekretářka Monika (Valérie Zawadská), elitářský a neoblomný důležitý muž z ministerstva Římský (dobrý Jiří Kodet), hnidopišský podnikový referent Wohanka (solidní Jan Hrušínský), rozverní rodiče Bohouše na odpočinku (Rudolf Hrušínský a Alena Kreuzmannová), Bohoušův prozíravější bratr Jíra (solidní Pavel Zedníček), jeho progresivně smýšlející a cílevědomá manželka (Zita Furková), Bohoušův dobromyslný kamarád a lékař Berka (příjemný Július Satinský), neukojená učitelka ruského jazyka (Gabriela Wilhelmová), snaživá recitátorka socialistické poezie Spišáková (dobrá Jaroslava Obermaierová), či starý bývalý ředitel podniku Brunclík (Ota Sklenčka). Satira je to vyvedená. Je trefná i laskavá. Je smutná, a přesto stále ještě neztratila svoji poslední naději. Absurdit ve společenském zřízení, a že nás obklopují na každém kroku a v každý čas, je tolik, že člověka chtě nechtě nutí do švejkovské polohy při nazírání na život. Hledání nikdy nekončí. Hledání proplétá soukromí i veřejnost pevným svazkem. I je nevybíravě rozlišuje a odděluje. K šanci na úspěch je zapotřebí silného žaludku. A přesto zbytek víry stále zůstává při idealistickém nahlížení na život. Je mnoho činností, které by člověk měl zkusit na své pouti. (09.08.2016)