Vážení přátelé, ano

„Bohouši, nezlehčuj to! Co si nevyděláme, to nám nikdo nedá!“ Tohle byla jedna z posledních výraznějších komedií, která mi v rámci přehledu čs. kinematografie 1945–1989 chyběla. Jsem rád, že jsem se k ní dostal až v době, kdy se už dokážu orientovat v kontextu doby i tehdejší filmové tvorby a užil jsem si tak Vážení přátelé, ano naplno i v druhé vrstvě v podobě (překvapivě!) hravé satiry na tehdejší pomalu upadající socialistický režim. Musím říct, že mě v některých těchto ohledech dost překvapil, nejvíc asi ta směšná oslavná báseň o míru (jak zasáhne i stožáry nebo doletí až do Antarktídy..), která zde ještě před převratem veřejně zparodovala něco, co se za minulého režimu s obrovskou vážností až patosem přednášelo běžně (a v níž Jaroslava Obermaierová zparodovala tak trochu i sebe samu a některé své dřívější umělecké aktivity :)). Překvapilo mě pak též, o jaký nadčasový film jde, s pominutím dobových reálií a vybraných detailů použitelný i na dnešní dobu. Klein a Pecháček vybrali do své satiry taky hrstku nadčasových témat a situací z domácího, školního i pracovního prostředí a skvěle spojili v nápaditý celek plný vtipných dialogů. Nechybí originální snové scény, spousta úderných hlášek a známí herci, z nichž mě nejvíc potěšila Jana Hlaváčová. Chvílemi jsem uvažoval dát plný počet, ale objevilo se i pár slabších míst a od oné autorské dvojice u mě zatím vede předchozí film Dobří holubi se vracejí. Ale určitě se i k tomuto filmu někdy rád vrátím. Apropo, nemáte někdo chuť na člověče, nezlob se? ;-) 80% (27.10.2020)

Videl som ho viackrát a vždy ma pobavil. Vyčítajú mu, že prišiel neskoro, že jeho satira je krotká a naviazaná iba na vrcholiaci reálny socializmus. Ja mu vyčítam iba množstvo nefunkčných dejových odbočiek a postáv, ktoré v ňom nemuseli byť. Ale vôbec ho nepovažujem za časovo fixovaný k dobe tesne pred cinganím kľúčmi. Naopak, čím sa od nej viac vzďaľujeme, tým ľahšie nachádzame kreatúry, ktoré pádom socializmu nikde nezmizli, len sa šikovne pretransformovali na niečo súčasné. O hereckom výkone Milana Lasicu a aj niektorých ďalších, ako aj o výbornom scenári a dialógoch je zbytočné písať. Takže na záver iba toľko, že k štvrtej hviezdičke som sa prepracovával ťažko, ale neľutujem. (24.08.2020)

Pro Gottwaldovy, Zápotockého, Novotného a Svobodovy děti k popukání (ověřeno), pro Husákovy a obeznámené Havlovy děti úsměvné. Pro ostatní nepochopitelný humor, protože absurdita sice zůstala, ale změnila svou tvář. Jako pozdní Husákovo dítě dávám tedy za 4*. Obávám se jen, že moje případné děti už dají jen tři a méně. Určitou nadčasovou rovinu tenhle film má (posoudím za nějakých dvacet let), ale obávám se, že mnohem víc je pomníkem doby a jako takový se časem stane spíš "dokumedií". PS: Pokud Bobo nerozuměl ekonomice pozdní normalizace, zajímalo by mě, co by říkal dnes. (03.07.2013)

Snad jediný film, který se celý natáčel v Rakovníku a zdejší továrně na výrobu dlaždic, ve filmu přetvořenou na továrnu na výrobu sanitární keramiky - WC. Několik scén se také natáčelo na zámečku Dřevíč u Nižbora, kde dnes opět bydlí Karel Schwarzenberg. Poměrně vtipné, i když dnes se na tento film dívám spíše jen pro připomenutí absurdit minulého režimu, v jejichž ztvárnění se scénaristé opravdu vyřádili. Milan Lasica kouzelný především jako harmonikář :-) Přiznám se, že rukopis režiséra Kleina moc nepoznávám, každopádně je to jeden z jeho zdařilejších filmů (tvorba po revoluci mu tak nejde). (24.11.2010)

"Člověk dospívá v životě třikrát a pokaždý při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech." "My, řídící pracovníci, tvoříme dějiny." Ano, to jsou jen dvě ze spousty hlášek. Co mě nadchlo především, a kvůli čemu jsem nakonec dal plný počet, je maximální satira tehdejší společnosti. Přitom premiéra filmu proběhla ještě těsně před 17.listopadem. Asi už byla volnější doba (to jsem sám těžko dokázal v té době vnímat), ale stejně, co si tehdy Dušan Klein dovolil... No a pro Milana Lasicu je to role přímo ušitá! (16.12.2013)