Réžia:
Dušan KleinScenár:
Karel CopKamera:
Jiří StöhrHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Milan Riehs, Jaroslav Moučka, Václav Mareš, Svatopluk Matyáš, Eduard Cupák, Karolina Slunéčková, Marcela Martínková, Eva Hudečková, Jiří Hálek (viac)Obsahy(1)
Kriminálně - špionážní příběh, údajně inspirovaný motivy skutečných případů. 1963: západoněmecký obchodník Friedrich Schmidt se kdysi jmenoval Šmíd a je ve skutečnosti zdatným pracovníkem zpravodajské služby. Pokouší se navázat kontakt s bývalými spolužáky z gymnázia v Kostelci... (oficiálny text distribútora)
Recenzie (83)
Detektivní film, který se odehrává v půlce 60. let a rozplétá síť kolaborace z doby Heydrichiády. Udavače Schmidta si výborně střihl Milan Riehs a je docela škoda, že tohle byla jeho snad jediná hlavní role před kamerou, jinak hrál většinou štěky, či role méně výrazné. Žádnou agitku v tom nevidím, jako kriminálka funguje skvěle. ()
Případ mrtvých spolužáků není tak úplně skutečný případ. Opět tu máme téma zahraničních agentů - konkrétně jednoho, s přesahem do období nacismu. A policisté si vystačí akorát s tím, aby Schmidta sledovali, což vlastně po celou dobu dělá i divák. Jak říká Jaroslav Moučka: "My jsme zvyklí na klasického agenta a když přijde někdo, kdo nám do té škatulky nepasuje, nevíme co s ním." Socialismus také musel zmínit, že všude nepadají marky z nebe, jak si každý myslí, říká bývalý Šmíd, nyní německý občan. Bohužel to rozhodně není napínavé pátrání jak se nás snaží Čt přesvědčit. A protože jim agent přece jen uteče, je potřeba dodat, že soudruzi udělali, co bylo v jejich silách, jak pro změnu říká šéf kriminalistů. Klasická kriminálka v duchu doby, což by nevadilo, kdyby alespoň měla pořádnou zápletku nebo přinejmenším skutečné napětí či drama. ()
Jasně, říká se "Moučka", ale já tam teda slyším komouš. A Moučka byl teda kovanej, málokdo mi přijde takhle moc. Těšil jsem se na Cupáka, pro kterého mám slabost, jenže je ho tu málo. Zápletka tu není úplně špatná, ale chybí tempo a detektivka to úplně není. Že je tu západní agent mi nevadí, na druhé straně měli zase východní agenty. ()
Jeden z mnoha normalizačních propagandistických filmů typu "jak to tenkrát opravdu bylo". Imperialisté nestáli pouze na hranici, ale proņikali na naše území za účelem špionáže, páchání trestné činnosti a rozvracení socialistického zřízení. Tentokrát rafinovaně, s odkazem na válečnou minulost. Zajímavé je, že se jedná spíše o politickou agitku, s nekriminálním (ne)koncem. ()
Nehodnotím tento film zase tak negativně. Ano, je to normalizační vymývárna mozků, je to trochu laciný příběh. Na druhé straně je to úžasný obraz doby, témat a osudů, které v té době byly aktuální. Něco jako případy majora Zemana. Osobně tento film neodsuzuji, mrazí mě z něj v zádech, což není špatný výsledek. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (9)
- Pokleknutí Šmída (Milan Riehs) před pamětní deskou téměř přesně kopíruje známé gesto kancléře Brandta, který roku 1970 při návštěvě Varšavy během pietního aktu zcela nečekaně a pravděpodobně spontánně poklekl před pomníkem obětí povstání ve varšavském ghettu. Toto gesto získalo po celém světě velký ohlas. To, že jej ve filmu zopakoval Šmíd jakožto negativní postava mělo zřejmě ve filmu natočeném za normalizace dehonestovat skutek kancléře Brandta. (Zany)
- Součástí filmu je i TV pořad, kde spolužáci (až na jednoho) potvrzují slušnost spolužáka Šmída (Milan Riehs). V závěru pořadu je i rozhovor s autorem předlohy filmu Vyšší princip (1960) Janem Drdou. Jan Drda zde potvrzuje, že i jeho povídka má skutečnou předlohu. Ovšem film je točen v roce 1976 a Jan Drda zemřel v roce 1970, tedy 6 let před natočením filmu. (okindl)
- Film se odehrává převážně v Náchodě, dále je možné spatřit halu Masarykova nádraží v Praze, nebo například pražské Holešovice, konkrétně Letenský tunel a prostor před budovou ministerstva vnitra v ulici Nad Štolou. (nezavisla)
Reklama