Ako básnici prichádzajú o ilúzie

Ak niekto spomenie túto filmovú sériu, tak mne vždy a jedine napadne Jak básníci přicházejí o iluze. Prostredie vysokej školy, rôznorodí noví kamaráti, Svěrák a jeho efektívne využite pracovnej plochy. Nikdy sa to neradilo medzi moje obľúbené pecky, ale v rámci večerných TV jázd, v časoch minimálneho programového výberu, svoj účel splnilo. (04.02.2024)

"Ty jsi na tý škole kvůli talentu, kdežto já tady už čtvrt roku předstírám inteligenci." Studentské problémy budoucího MUDr. Šafránka mne zastihly chvíli před nástupem na vysokou školu a tak se musím přiznat, že jsem z nich opravdu svědomitě čerpal. Zejména se jednalo o soužití s něčím podobným jako byl Numira Cassa Tomba alias Mireček, dále jsem rychle odhalil studentku zaujímající pozici Vendulky Utěšitelky a nejvíce mne obohatilo schéma Leffingwellova psacího stolu s modifikaci dle Bronschteina. Jen si nejsem jist, zda byl dobrý nápad přesunout poznámkový blok z dominantního sektoru A2 do ergonomicky výhodnější polohy v sektoru B5, protože já bych hromádku učebnic ze sektoru A5 dal na uvolněnou A2, zápisník by pak mohl být v ergonomicky stejně výhodném sektoru A5 a student by si pak mohl svobodně vybrat, na kterou pozici ze zcela volného sektoru B mu upadne hlava. (14.08.2016)

"jé čááááááu" vykřik na mě tudle v jedný kavárně takovej nóbl chlápek a přisunul si ke mně židli.. "NO TO KOUKÁM JAKO BLÁZÉÉÉÉN..NO NAZDÁÁÁÁR " ...vyhrknul sem ze sebe nadšeně, aniž bych měl tušení, kdo to vůbec je .."já sem marééék, pomatuješ si na mě né? byli sme nejlepší kámoši.." ..NO JASNĚ ŽE JO MARKU, JAK BYCH MOCH ZAPOMENOUT (...marek kurva kdo?? )... A CO TEĎ DĚLÁŠ? , přihrávám mu loptu .."no tomu nebudeš věřit, heleď se, našel sem tudle takovej špinavej votrhanej papírek na půdě, pomatuješ jak sme ve druhý třídě dostali za úkol, napsat si, co bysme chtěli dělat až vyrostem? ,já našel ten papírek, a bylo tam -kosmonaut nebo právník-.. no a hádej co ze mě teď je?"....rozpaží ruce, abych si ho prohlíd a zatipoval....koukám na něj, sako, drahá kravata, rolexky, v ruce kožená taška narvaná lejstrama.... "takže kosmonaut, maminka musí bejt pyšná...".........když sem pak doma hledal ten svůj papírek, nestačil sem se divit...na 1.místě -básník-, a na 2. -ten chlápek z krematórija- ...je fakt že básník sem skutečně nákou tu dobu bejt chtěl, ale vodmalička bylo do mé velké tykvovité hlavy vtloukáno, že sem nejchytřejší z rodiny a že bych to měl tudíž někam dotáhnout...kam, to už mi nikdo neřek....ale s poezií sem nikdy moc velkej úspěch neměl...začlo to v první nebo druhý třídě zš, když sem byl jako první zkoušenej z "Polámal se mraveneček"...ale memorování mě zpočátku moc nešlo, a mezery v paměti sem se snažil vyplnit logickým konstruováním.. "hm..polámal se mraveneček ví to celá obora..",začal sem bezchybně ale zároveň taky věděl, že zde moje znalosti končí.. " každý měsíc dochází mu invalidní podpora.." ,učitelka ukázala prstem...a šel sem do kouta.... ..tím byl můj sen na dlouhá léta zašlapán do země... až s nástupem internetu a literárních servrů sem se k veršování opět vrátil, ale tamější obyvatelstvo tvrdilo, že jsem příliš zvrácený a až když sem začal publikovat pod pseudonymem "klárka hebká", začali mě jakštakš brát...jedinej kdo se k mému opravdovému já tenkrát nestavěl zády byl uživatel "Vládcehoven", kterému bych chtěl touto cestou poděkovat...později jsem se stal také autorem alternativních překladů několika málo písní jako např. večernice od honzy nedvěda a gumídků od gumídků...absolutní úpadek ale nestal na střední škole....kdy mě byla zmařena životní šance...oslovil mě jeden spolužák s tím, že nemaj žádný motto na šerpu, jestli nevím vo něčem, co by se k nám hodilo...byl to ten největší vtěrka, šplhoun a vlezdoprdel, jakýho sem kdy potkal,, a chtěl sem ho poslat do hajzlu, ale když sem na něj pohleděl, zčistajasna oslovila mě můza .."něco bych pro tebe měl.." povídám, "..piš si: SKRZE PROFESORSKÝ ŘITĚ, PROLEZEM AŽ K MATURITĚ" ...to je dobrý, řek mi, a šel to navrhnout do sborovny, ale neprošlo to...jakjinak...a to byl můj poslední vážnej pokus prorazit ..teď už si maximálně jentak cintám (10.09.2009)

Druhý díl neztratil nic ze svého předchůdce, hlavní hrdinové trošku vyspěli a posunují se životem zase o kousek dál. Postav a kamarádů trošku přibylo a celé to opět velmi pěkně funguje. A navíc to co předvádí Zděněk Svěrák při vyučování svého předmětu snad nemá ani obdoby. Leffingwellův psací stůl ... Na svou dobu velice progresívní studie rozložení pracovních pomůcek na desce psacího stolu. Nedostatky jsou zřejmé na první pohled: kvantitativně předimenzované nakumulování učebnic v sektorech A1, A5 a B1 ... tři hromady je skutečně moc ... Prázdné místo v sektoru B5 nabízí hypotézu, že zde si Lefingwell odkládal šálek s kávou. Ovšem důkaz pochopitelně chybí ... Takto uspořádaný psací stůl nevyhovuje především pro redundanci některých prvků, zatímco jiné téměř chybí …! ................. Leffingwellův psací stůl - modifikace dle A.Bronštajna _____Alexander Bronštajn redukoval redundantní počet učebnic ze tří hromádek na dvě - A1 a A5. A proč, prosím pěkně? No protože si uvolnil bé jedničku! Ale to není všechno, přátelé! Bronštajnův přínos spočívá především v tom, že přesunul poznámkový blok z dominantního sektoru A2 do ergonomicky mnohem výhodnější polohy v sektoru B5. Sektory B1, B2, B3 a B4 zůstaly prázdné. Zde Bronštajnovy pokusy přerušila válka.................. Leffingwellův-Bronštajnův psací stůl - tzv. Zajícova varianta _____Celá plocha stolu je využita beze zbytku. Jsou zachovány dvě hromádky učebnic (A1 a A5) i výjímečně zdařilé Bronštajnovo umístění poznámkového bloku v sektoru B5. Kartotéka byla přemístěna z dominantního sektoru A3 do volné bé jedničky a áčka trojky bylo využito k umístění Emmersonova-Votočkova týdenního výkonnostního rozvrhového grafikonu. .....................90% (27.07.2007)

Pro mě osobně vrchol celé „pentalogie“. Pak už to šlo jenom a jenom z kopce... Problém je ovšem v tom, že ani tohle není až takový zázrak. Slušné scény se tu střídají se slabšími, a mnohdy to je celé tak nějak přes míru, ať už jde o místa, která mají být vtipná a nebo naopak, když se tvůrci pokusí o nějaké dobře znějící "moudro"... Také romantika má ve filmu povětšinou docela kýčovitou ražbu sladkobolného melodramatu, které sice poněkud vyvažuje "překvapivý" závěr (jímž si tvůrci připravili půdu pro další díl), ale i tak je jí tam zbytečně mnoho. Asi nejlepší je film ve chvílích, kdy se tvůrci pokusili o čistě "žánrové" výjevy, scény v hospodě nebo v nemocnici, kde Štěpánek slouží jako zřízenec. Suma sumárum, je to tak trochu onen pověstný dort pejska a kočičky, trochu romantiky, trochu poučení, trochu lyriky, trochu socialisticky cudné erotiky, trochu romantiky, trochu angažovaného tepání poměrů a ždibec pravdy... Výsledek se poněkud drolí a rozpadá, i když samozřejmě mohlo být i hůř... Celkový dojem: 75% (27.10.2006)