Odysea

Jacques Cousteau v sebe stelesňoval všetko to, prečo väčšina ľudí považuje Francúzov za charakterovo najneznesiteľnejší národ sveta. Obrovské a neotrasiteľné sebavedomie, nadutosť, arogancia, presvedčenie o svojej vlastnej výnimočnosti. Až ich tam jedného dňa kompletne pohltia maghrebčania a černosi zo subsaharskej Afriky, ja veru slzičku nevyroním. Lebo po ľudskej stránke to bude pre Francúzsko znamenať len zmenu k lepšiemu. Dosť bolo ale o charaktere hlavného hrdinu. Jeho syn bol zato veľký sympaťák a jeho zásluha na vytvorení environmentálneho povedomia ľudstva je nepopierateľná. Nedá sa povedať, že by film bol nudný, ale má naozaj mnohé slabšie pasáže. Zato zábery spod vodnej hladiny sú neskutočné. Lepšia trojhviezda, tesne pod hranicou štyroch. (09.08.2022)

Opět další z řady zbytečných filmů. Evropský životopisný film, to je záruka snímku, který popírá strukturu filmového scénáře a filmového vyprávění. Prostě byl nějaký člověk, pak se mu stalo tohle, potom tohle a v závěru tamto. Kdybych si o tom přečetl v nějakém časopise, vyšlo by to bohužel dost nastejno. Zbytečnost a prázdnotu snímku tak nezachrání ani solidní vizuální provedení. 5/10 (14.02.2017)

Ten příběh by dal na seriál! Sám o sobě je úchvatný, ale v této velkolepé zrychlené podobě, není čas na jeho řádné vykreslení a procítění. Co na tom, že je z velké části o vztahu otce a syna, když to ani jednomu vlastně nevěříte. Co na tom, že syn zemře, když prakticky není možné mít k některé z postav větší sympatie. Výjimkou potvrzující pravidlo je Simone Cousteau v podání výborné Audrey Tautou, důkaz, že k velkému výkonu stačí minimum prostoru. Což se potvrzuje v závěru, kdy alespoň na moment přichází skutečné drama, scéna poslechu vážné hudby! Dále je nutné vyzdvihnout fantastické podvodní záběry, Antarktidu... jednoduše dokumentární část, ve které funguje na výbornou ono spojení kamery Matiase Boucarda a hudby Alexandra Desplata. To je tedy v některých částech vyhnáno do extrému, idylického extrému, čímž vlastně pravděpodobně záměrně trpí celý film. Možná by bylo zajímavější, kdyby tvůrci zmapovali nějakou kratší část života Jacquese Cousteaua a vyhnuli se kýči! To snad především. v takové podobě by mohl být film filmem.65% (22.01.2020)

Citlivě snímané civilní záběry se prolínají s nadpřirozenými scénami „letu“ v mořských hlubinách. Rytmus zlomků těchto dvou světů a světel vrhaných ze stříbrného plátna nebo z monitoru do jinak oslněných tváří v předlouhé expozici rozeznívá symfonii heroismu, kterou již v nich samých cosi rozkládá. Je to „já“, které způsobuje rozčarování všech milujících. Bohorovnost, která za sebou zanechává zrazené. Hluk, který neporozuměl tichu, jakkoliv je zakoušel s takovou vášní a odevzdaností jako málokdo jiný z „tohoto světa“. A přesto není vše ztraceno. Je-li duše pokorná a odpustí-li, může se i zkalený pramen pročistit a lze z něj pít. Biografický film o Jacquesovi Cousteauovi a jeho synu Phillipovi mě nadchl celou to výše popsanou cestou. Charismatický stárnoucí „velitel“ s nákladem slabostí dobývá cosi nesrozumitelné, zatímco vnímavý syn již v ony temné chvíle vidí dál a vychází vstříc vlastním obzorům. Když se však obnoví jejich společná cesta, otevře se ten neznámý svět stvoření i dalším chodcům, plavcům a letcům, tedy všem obyvatelům, kteří se za něj budou prát tak, že se právě toho zatěžujícího „já“ vzdají. Záslužný počinek Edisonline zpřístupnit tento podnětlivý film českým divákům. (01.02.2024)

Oplatilo sa vidieť aspoň pre vynikajúce podmorské scény so žralokmi a veľrybami. Inak len priemerný neprekvapujúci životopisný film. Neprekvapuje ani tým, že sa psudokorektne vyhne scénam masakrovania žralokov a veľrýb, ktoré si tak vychutnal originálny dokument Svet ticha. Precitnutie a pochopenie prírody prichádza až vo vyššom veku, ale dnes sme už všetci múdri, keď oceány melú z posledného... –––– Možno som nikdy nemal mať deti. – Možno by som mal radšej iného otca. (03.01.2022)