Koi to uso

Pouhopouhý důkaz, jak je tahle letní anime sezóna tragikomická. Přitom nápad s opresivním vladním systémem není z nejhorších a dalo by se na něm postavit napínavé drama s velmi omezeným prostorem pro pohyb protagonistů. Ti, co shlédli jarní Kuzu no Honkai, si nemohli nevšimnout podobných paralel a pocitů, které Koi to Uso po prvním dílu (zároveň nejlepším) vyvolával. Stísněná atmosféra, nemohoucnost postav bojovat za své city proti tlaku společnosti, slzičky, uber pomalé tempo, ale i místama přitroublé chování hlavních postav, chuť jim nafackovat, nicméně zároveň pochválit jistou dávku odvahy. Jenže tvůrci (a předloha) si řekli "Ne!" a natočili klasickou upachtěnou romanci v čele s hrozivě nemotorným klučinou, který se ne a ne rozhodnout, jestli růžové vlasy nebo velká prsa. Jak je tomuto žánru v Japonsku tradiční, začalo se to v nekonečné nerozhodnosti a sebelítosti rochnit do aleluia jak prasata v bahně a nemělo ani minimální zájem se z toho vykopat. Hlavní zádrhel byl tentokrát fakt, že se nám sešla trojice matek Terez, které neznají sebevědomí, neznají sobeckost a snaží se všemi způsoby dohazovat hlavnímu hrdinovi svého rivala místo sebe sama. Celé to poté ještě podrthne *!spoiler!* gay *!spoiler!* kamarád. Samozřejmě se do konce málo vyřeší, protože hlavní hrdina, pod dojmem, že je samotný král Šalamoun, problémový výběr dámy rozlouskne hloupostí zasluhujíc svěrací kazajku. Jsem naštvaný, že téma distopického systému vztahů nebylo vůbec využito a naopak spokojený, že jsem těchto 12 dílů jakž takž dokázal vydržet. Marné a bídné 2*. (20.09.2017)

Tohle anime je špatné hlavně z toho důvodu, že vykresluje hlavní postavu jako úplného prosťáčka, zatímco v manze jde o prosťáčka, který je často schopen přemýšlet a dokonce i tak nějak se i snažit taktizovat, což je krajně důležitý rozdíl, který však autorům anime proklouzl mezi prsty. A sledovat úplného prosťáčka, je jednoduše nezajímavé, navíc v manze ta prostota na políčku nebo několika nepůsobí tak otravně jako v anime, kde jsou ty projevy příliš dlouhé či jinak odpuzující.  A tak jsem, ještě mangu neznaje, v třetí epizodě zatoužil raději po tom, aby záběr od přechodu sledoval raději nějakou náhodnou holku, co se zamyšleně dívala do mobilu, chtěl jsem o ní vědět víc než o tom co se bude dít dál kolem MC. Později se však anime trochu zvedlo a to hlavně díky Nisaka Yusukemu, ale táhla to i Misaki, tedy krom chvil, kdy tajnůstkařila, ke konci roztáhla křídla i Lilina a v úplném závěru pak dokonce i Nejima Yukari začal dělat něco víc, než jen reagovat na světlo a tmu. Spoiler - Ten úplný závěr byl sice uspokojivý, ale zároveň i problematický, neboť nemá oporu v manze a pokud by měla vzniknout druhá série, bylo by nutné jej hned v jejím úvodu anulovat. Studio adaptaci pořádně pokašlalo a nejspíš ani nepočítalo s pokračováním. (05.02.2022)

Jak tak koukám, tak na tohle anime jsou rozdílné názory. Já jsem se prvně o tomhle titulu dozvěděl z mangy - sice jsem přečetl jen první kapitolu, ale hnedka jsem věděl, že to bude zajímavé už z několika různých ohledů. Nejprve jsem si myslel, že to bude taková ta klasika, kdy hlavní hrdina se dvanáct dílů nemůže vymáčknout ze svých pocitů a vyznat dívce svých snů, která mu mezitím prchá mezi prsty, objevuje se konkurence, nedostatek sebevědomí a nakonec velký a přesládlý happy end. Bohužel tak tomu není, hnedka v prvním díle se tohle rozsekne a dokonce to překoná onu trapnou stydlivost nevinného páru. Tohle není čistě o romantice, ale určitém sociálním boji - kdy hlavní hrdina snaží najít způsob, jak být s dívkou, kterou miluje a jít tak proti vládnímu nařízení určených svateb, ale později se z toho stává morální dilema a romantické drama, kdy do toho začnou vnikat další postavy, nejistoty, sebepodceňování a hlavně ona unikátní myšlenka skutečného harému (Ne takovéto ecchi, kde hrdina si užívá spoustu momentů šťastného úchyláka, ale po citové stránce. - V tomhle bodě je vidět, že hodně lidí tohle téma nedokáže překousnout, ale já to vidím, jako velký plus.). Takže krom romantiky a dramatu, je to také silně o psychologii a komplikovaném rozpoložení jednotlivých postav na několika úrovních, kdy jsou tu krásně zobrazeny jednotlivé společenské dilemata (homosexualita - především v tomhle zasazení a v japonském prostředí; láska vs. přátelství; správné vs. sobecké aj.). Samozřejmě, když se jedná jen o těchto dvanáct dílů, kdy je naprosto jasný, že tam bude příběh dál, tak se to může zdá být ukončeno tak trochu přesládle, ale řekl bych, že je to konec jen jedné "kapitoly", kdy to nejtěžší teprve přijde. Hlavně pak nebyl dán příliš prostor Nisakovi. Po hudební stránce slušné a co se týče animace, tak tam to bylo slabší. (20.09.2017)

Mne sa toto anime celkom páčilo, ale musím povedať, že malo naozaj veľmi slabučký hlavný charakter v podobe Nejimu, slabučký myslím, že vlastne čo tam on robil a ako sa choval a vlastne celá jeho osobnosť je absolútne nezaujímavá. V takom prípade ak máme nezaujímavého hlavného hrdinu tak ja neviem ako vlastne spraviť dobré anime. Napriek tomuto nedostatku nápad, prevedenie, svet a ostatné záležitosti v anime fungujú dobre. Smola je tá, že koniec je vlastne taký, aby mohlo byť pokračovanie a nič nehovoriaci a ja si neviem predstaviť pokračovanie, ktoré by sa točilo okolo toho istého, ak by tam neboli nejaké nové elementy. Našťastie a to je fakt, že šťastie čo zachraňuje toto anime sú ženské charaktery tie sú naozaj zaujímavé a vlastne aj celé to mystérium v pozadí toho, že prečo sa to začalo diať a prečo sa Nejimu stalo práve to, že najprv videl inú informáciu na telefóne (bez spoileru) atď je náhodou dobré objavovať. Vlastne sa tu ukazuje rôznorodosť lásky, lebo niekoho môžete obdivovať a milovať z diaľky, ale nikdy Vám nebude dostupný tak ako ten čo je Vám blízko a oboch / obe môžete milovať, ale čo je dôležité nie naraz. (14.10.2022)

Koncept působil opravdu zajímavě a dalo se z toho vyždímat opravdu slušné romantické drama, ale to by postavy nesměly být tak neskutečně hodné. Nikdo nikomu nechce ublížit a tahle myšlenka ve mě budí naprostou nedůvěru. Jistě, asi existuje nesobecká láska a když je člověk zamilovaný, tak myslí hlavně na toho druhého, ale že by to mohlo fungovat až takhle silně a u všech zúčastněných? Tady se prostě sešli 4 lidi, kteří se navzájem mají tak nějak všichni rádi a lžou všem i sami sobě aby nikomu neublížili - jen sami sobě. A tak jsem sledoval slzavé údolí a nevěřil tomu, že by to mohli tak dlouho vydržet, ale oni drží a dělají rozhodnutí, která pro mě působí divně. A když se někdo zachová tak nějak dle mého normálně, tak to vydrží jen pár minut, nevyhovuje to nikomu a tak se zase radši vrátí do svého tragického, ale růžového snu. No a samotné finále je třešničkou na dortu tomu všemu. Jako pohádka by to šlo, jako reálné romantické drama ze života mě to nepřesvědčilo. Když si vzpomenu na Kuzu no Honkai, tak si uvědomím, že k tomu, abych postavám věřil musí mít i svoje špatné stránky a pokud bylo Kuzu no Honkai ukázkou špatných aspektů lidské povahy, pak tohle byla asi dost přehnaná ukázka těch dobrých. Navíc v kombinaci s naprostou nerozhodností, kdy většina postav tápe ve svých citech a místo aby se něco řešilo se v tom všichni topí až k finálnímu poznání, že takhle je to vlastně fajn. Mě to fajn nepřišlo a zrovna v tomhle případě mi nepřijde žádné rozhodnutí jako rozhodnutí a tak jsem prostě nepřesvědčen a neuspokojen. Možná to bude jen můj pocit a nemůžu upřít, že to má své kvality, ale mě to prostě ve výsledku vlastně příliš nesedlo a tak nemůžu dát víc než 3*, i když subjektivně bych možná chtěl jít ještě níž, ale neudělám to, jsem tak přecpaný nesobeckostí a sebeobětováním, že jim jí tady trochu nechám... 4,8/10 (18.09.2017)