Réžia:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Harry MacourekHrajú:
Milan Kňažko, Alicja Jachiewicz, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Vladimír Menšík, Pavel Zedníček, Jiří Hálek, Marián Labuda st., Zdeněk Řehoř (viac)Obsahy(1)
Muž v strednom veku prichádza do protialkoholickej liečebne, aby sa zbavil svojej závislosti. Jej rôznorodé osadenstvo však nemusí bojovať len s vlastnými zdravotnými a psychickými problémami, ale aj proti sadistickému vychovávateľovi Masákovi a jeho výchovným metódam, o ktorých si vedie podrobnú evidenciu. V tragikomickom filme so zaujímavým hereckým obsadením je možné nájsť paralely s Formanovým filmom Prelet nad kukučkiným hniezdom, i všeobecnú kritiku dobovej spoločensko-politickej situácie. (RTVS)
(viac)Recenzie (279)
Nie je veľa takých kvalitných domácich filmov, ako sú návratní holubi. A sympatické je, že tú kvalitu neobstarala celá galéria kvalitných hercov, ale aj zaujímavý námet, scenár a jedna z najlepších režijných prác, aké odviedol Dušan Klein. Je to film, ktorý pri každej repríze po pár rokoch pripraví divákovi príjemné prekvapenia, a to aj vtedy, keď si myslí, že ho už pozná dostatočne. Aj keď film nie je iba o alkoholizme, ukazuje ho v podobe, ktorú my, príležitostní pijani nikdy nespoznáme. Pre slovenských divákov nie je prekvapením, že si v ňom zahral Milan Kňažko, ale že ním stvárnená postava sa volá Miloš Lexa. ()
Velice působivý a smutný příběh o většinou marném boji s alkoholem a vlastní životní deziluzí. Nemohl jsem uvěřit, že byl film natočen v roce 1988, protože takovou akumulaci politických narážek (Nejedlého Smetana s málo ateistickými andělíčky, pan ministr Vladimíra Menšíka či to smutné povzdechnutí nad tím, že kdekoli o něco jde, musí u toho být takové svině!) by člověk rozhodně před listopadem nečekal. Vedle sugestivně a přesvědčivě vylíčeného prostředí protialkoholické léčebny hlavní váhu dodává filmu naprosto skvělé vybrané osazenstvo ústavu, které jako by bylo přímo příslušenstvím tohoto ponurého místa. Nejotřesněji působí zničená postava Vladimíra Menšíka, který se do filmu dostal snad právě tím, že v osudné době trávil své poslední dny v léčebně, kde se film natáčel. ()
Námet opäť dobrý ale celkové spracovanie už v žiadnom prípade tak nenadchne, jednak Milan Kňažko je mizerný herec a k tomu je dosť od veci keď Slovák sa snaží hrať Čecha? trošku zbytočná problematika, potom aj ten Český jazyk vyznie tak nemastno neslano. Ďalej tvorcovia neodhadli ten správny mix drámy a komédie, to čo vzniklo sa v konečnom výsledku ťažko niekam dá zaradiť, lebo miestami to príbehovo celkom slušne funguje a niekedy to až nechutne otravuje pasívnym príbehom či herectvom zúčastnených. Pre mňa to bol úrovňou len slanší priemer, nič extra sa v tomto prípade nekonalo. /40%/ ()
Není to sice tak drsné jako Tažní ptáci, i tak to ovšem s přehledem strčí do kapsy většinu podobně zaměřených filmů. Když Hrušínký říká své "uděluji Vám tři černé body", přebíhá mráz po zádech asi nejen mně. Já tvůrcům uděluju pět českých na dřevo. P. S. Poslední role Vladimíra Menšíka. ()
Galéria (14)
Zaujímavosti (23)
- Ve filmu si zahrál Rudolf Hrušínský ml. se svým otcem Rudolfem Hrušínským. (Duoscop)
- Postavu Soni Landové, kterou hraje polská herečka Alicja Jachiewicz, nadabovala Zlata Adamovská. (skudiblik)
- Hlavní ženskou roli operní zpěvačky Soni Landové, kterou nakonec hrála polská herečka Alicja Jachiewicz, nabídl režisér Dušan Klein původně Petře Janů. Tehdejší zlatá slavice odmítla. (Willy Kufalt)
Súvisiace novinky
Zemřel režisér Dušan Klein
Ve věku 82 let zemřel oblíbený režisér Dušan Klein. Kvůli svému židovskému původu byl jako dítě internován v koncentračním táboře Terezín. V 50. letech se objevil v dětských rolích ve filmech Můj… (viac)
Marián Labuda 1944 - 2018
Ve věku 73 let zemřel náhle slovenský herec Marián Labuda. Syn krejčího a nadšený ochotník absolvoval divadelní fakultu VŠMU v roce 1965 a hned nastoupil do činohry Slovenského národního divadla. O… (viac)
Autorské duo Klein-Pecháček vneslo do české kinematografie československého období výrazný osobitý tón, jehož asi nejtrvalejším plodem zůstane již zklasičtělá básnická pentalogie. Alkoholismus je pravděpodobně nejznámější látkou, na níž se dá zvlášť dobře vyložit dnes všeobecně přijímaný fakt , že čas černobílého zjednodušeného rozlišování "zdravých" a "nezdravých" látek vhodných či naopak smrtelně nebezpečných pro naše zdraví je nenávratně pryč. Řečeno s nadsázkou fakt je ničím, kontext a poměrnost jsou naopak vším. Cesta či návrat do normální společnosti zdravých a vyvážených dospělých jedinců je krajně nesnadná a pro mnohé uzavřená; alkoholismus totiž zpravidla není omezen na drogovou závislost, ale sdružuje současně další osobnostní trudy, nevyváženosti a patalogie; lze říci, že sám o sobě je rovněž patologií. Důvěrná znalost prostředí - původním povoláním je Pecháček lékař, další z těch, kteří medicínou vrostli do české literatury a získali si v ní poprávu stálé místo - je východiskem do celé galerie postav a osobností na obou stranách - jak klientů, tak léčících. Milan Kňažko, poprávu mimořádně hrdý na kvalitu své češtiny, ve svém Lexovi předvedl suverénní výkon, dokonale odrážející muže na citlivém rozhraní plebejství, tvořivého umělectví a nepochybné kultivovanosti, krerý zápasí s viditelným Kainovým znamením svého plebejského původu, nedokončeného vzdělání a potácivé pouti životem. Brilantní je i Sommerův výkon v úloze primátora a Hrušínského vrchní ošetřovatel Masák, suverén v barokních labyrintech kunštátského kláštera balancující na ostří nože mezi nezbytnou razancí a značnými psychickými zvláštnostmi (v tomto ohledu navazuje na pana Kopfrkingla ze SPALOVAČE MRTVOL), dále rozmnožuje skvělou sérii Hrušínského nápaditých vrcholných kreací z komediálních filmů osmdesátých let. Za víc než zmínku stojí další velikán této generace Vladimír Menšík. Kleinova konstatace, že na malou plochu kunštátských exteriérů se odařilo shromáždit galerii skvělých českých herců, je doplněna neméně dobře zvládnutým komparsem klientů léčebny. Lyrické pozvolné plochy, v nichž je film natáčen, kamera, která se doslova mazlí s barokními interiéry kláštera, pozvolna převádí všední den léčebny do další polohy, symbolizované Lexovou spolužačkou Soňou, operní pěvkyní, jejíž vnějšková suverenita je nahlodána stejnými pochybami jako Lexova. Ve všech svých věových ztvárněních podobně jako v Lexově případě (v případě mladého Lexy se jednalo o jednu z vůbec prvních rolí tehdy jinošského Michala Dlouhého) je ztvárněna na mimořádné úrovni - vedle Evy Vejmělkové tu září přední polská herečka Alicja Jachiewiczová. Finále filmu - neúspěšný Lexův pokus o adaptaci ve světě slavné spolužačky končí návratem do léčebny a uchýlením do domicilia konečně nalezené dospělosti. "S knihami je to jako s alkoholem. Nejsou dobré nebo špatné samy o sobě, ale tím, co v nás probouzejí" Toto myšlenkové vyznění HOLUBŮ poctivostí své věcnosti a otevřenosti vlastně není špatné. I pro nás, diváky, může být dobrým odrazovým můstkem do skutečně žitého plného života. Také dnes. () (menej) (viac)