Nočné zvieratá

Dva jednoduché příběhy, které bravurní režie dokáže spojit v jedno tíživé a silně atmosferické dílo. Noční zvířata jsou inteligentní, ale nikoli snobské, jsou trochu snové, ale svými emocemi pichlavě reálné. Těžko popsat, čím to, že Tom Ford dokáže ze známých témat a konceptuálně "neoriginálních" scén vytvořit něco tak unikátního a silného... Když jedna postava pronáší slova směrem k druhé, sami cítíme jejich velký dopad. Film utváří skutečný zážitek. Obrovskou zásluhu na tom nesou perfektní herci a hudba. 9/10 (25.11.2016)

Tom Ford je veľký talent, najmä čo sa týka kompozície záberov. Make-up, kostýmy a lokácie sú úžasné. Akurát dramaturg je priemerný. Film stojí a padá na ume spájať dve línií (niekedy kvôli flashbackom aj viac ako dve), čo je pomerne problematické. Časť s (nádhernou!) Amy Adams celkom funguje. Jej osamelý život v opustenej vile, s prázdnymi snobmi a ešte prázdnejšou galériou s do seba zahľadeným umením by som chcel vidieť v osobitnom filme. Aj línia dusného thrilleru, ktorý číta, má čo to do seba, problém je, že styčné body nie sú dostatočné previazané a zvýraznené a to, že číta knihu, je zrejmé len zo záberov na rukopis. Žiaden voice-over nepočuť, nič z toho nepôsobí literárne a je pomerne ťažké uveriť, že číta "skvelo napísanú knihu". Originály nápad vyrozprávať dva príbehy v jednom filme tak končí ako premárnená šanca vyrozprávať poriadne aspoň jeden z nich. U mňa to tento rok vyhral Refn. (05.12.2016)

Kdyby všichni teplí návrháři točili takové filmy, bylo by na co každý měsíc s radostí chodit, byť je někdy Fordova stylizace poněkud přepjatá, žánrově je snímek až příliš rozkolísaný a utvrzuje ve stereotypech týkajících se smetánky a vidláků. Film má však své trýznivě nepříjemné sekvence (auto), hypnotické momenty, zábavně rozevlátou úvodní scénu s vícero vrstvami, dobrý soundtrack, skvělého Shannona a paralely, o kterých můžete ještě dlouho přemýšlet./// Apartní kostýmy Phillipsové, která pracovala s Fordem už na Single Manovi, sice až příliš okatě kopírují životní styl postav a jejich pocity, ale je za nimi vidět hodně práce. Režisér totiž odmítl použít oblečení ze své kolekce, v níž šaty stojí jako byt na maloměstě, a také jiné značky, byť závěrečné titulky děkují Pradě, Chanelu a desítkám dalších./// Může se zdát, že Ford jen zachycuje odvěkou pravdu, že rozchody/rozvody bolí a že jen kopíruje filmy o pomstě bývalým partnerům, nebo že se snaží předat myšlenku odpuštění, ale podle mého velmi přesně zachycuje hned několik situací a složitých pocitů zároveň. Jednak to, jak velký vliv v otázce vztahů, může na člověka mít okolí, dále to, že stále hledáme něco lepšího, aniž víme přesně co. A do třetice: jak moc někoho milujeme, tak moc ho pak i nenávidíme celé roky, ba dekády, než se v nás pak něco zlomí a konečně otočíme list, ať už doslova jako Edward, nebo obrazně. Takže interpretace, že Edward skončil jako jeho knižní předobraz, je podle mě lichá. [Kino] (23.11.2016)

Tom Ford se opět vyrovnává se ztrátou. Vizuálně a vypravěčsky je ještě o krok dál, než když nám svého času představoval Single Mana, ale jde na to tentokrát hodně nepříjemně, byť určitě ne nepřívětivě k divákovi. To jen texaský noir, který hlavní hrdinka čte, je tak temný, depresivní a bezútěšný, že se mi na obrazovku chvílemi ani dívat nechtělo. To by ale byla škoda, protože záplava metafor, které umí divákovi do hlavy vyvrtat slušnou díru, je obrovská a výsledný dopad jakbysmet. Paralely mezi knihou a Susan jsou tak náramně chytré a byť samotný konec leckomu svou antikatarzní troufalostí zkazí požitek, do mě se zavrtal až téměř bolestivě. (29.10.2018)

"Bav sa absurdnosťou našich životov. Bolia oveľa menej než skutočný svet." Takto nejako to zamýšľal Refn. A nepodarilo sa. Silný príbeh zrady a pomsty, vyhýbajúci sa priamočiarym diváckym emóciám, no napriek tomu pohlcujúci a zdrcujúci. Kontrast dokonale zladených kriviek bezpečného, ale chladného prostredia losangelskej high-society s nevyspitateľnosťou zaprášenej texaskej púšte plnej bezmoci. Kolízia prázdnoty konzumného sveta s najzásadnejšími životnými hodnotami. Oľutovanie dávnych nesprávnych rozhodnutí. Ukáže nám film vôbec postavu, o ktorej to je najviac, a ktorej nám je tak ľúto? Tríznivá to otázka, pretrvávajúca až do záverečnej scény. Americké akademické umenie, oživené najväčším hereckým potešením. A soundtrackom ako od Bernarda Herrmanna. (29.11.2016)