Andělské oči

Andělské oči jsou typickým případem filmu bez chuti a bez zápachu, který ničím neprovokuje ani zjevně nenadchne a za pár hodin si na něj nevzpomenete. Konvenční režie i střih, fakticky televizní podoba snímku, kde vedle sympatického hereckého obsazení (tradičně dobří Preiss i Abrhám) stojí za zmínku snad jen výběr exteriérů, který vytváří nostalgický retroobrázek českého maloměsta poloviny čtyřicátých let. Tenhle Hrabal se dal zfilmovat mnohem elegantněji a s větší odvahou. Celkový dojem 45 %. (06.01.2008)

Příběh bizarního rázu nás přenese do roku 1947, kdy se hromadila hrozba likvidace drobných živností. Této atmosféry využije vykutálená partička podvodných pojišťováků a začne živnostníkům, obávajícím se o svoji živnost, nabízet něco jako pomyslnou ochranu před jistou pohromou. A přestože se baví na účet svých slepě důvěřivých klientů, nakonec to budou právě oni, co budou za svoje podvodné jednání pykat. Režisér Dušan Klein si vzal na mušku jednu z dalších novel Bohumila Hrabala a zvolil pro ni, navzdory tomu, že byl film kdysi uveden do kin, televizní formát. Ten nedovolil rozehrát něco víc, než na co jsem jako divák zvyklý z většiny standardně odvedených televizních her. Zde mám však pocit, že Klein šel ještě hluboko pod svoje možnosti a schopnosti. Navíc se evidentně spoléhal na kvalitní herecké obsazení. S danými možnostmi se nejlépe vyrovnal uhlazený Pavel Kříž, i někteří jeho další herečtí kolegové na sebe chtěli upozornit, ale jejich snaha skončila jen u pitvoření, protože scénář se na takové, vesměs pitvořivé epizodky o ničem, postupně rozpadl. Vyšel z toho nedobře zvládnutý film s vyloženě ošklivým a rušivým televizním vizuálem, který v kinech neměl co pohledávat, ale ani v televizi velké ovace nesklidí. Pan Hrabal to měl ve své knize jistě jinak a mnohem lépe promyšlené. Mé hodnocení: 20% (01.04.2013)

Jak kdyby Dušan Klein natočil film po vzoru toho nejlepšího z Menzela a Hrabala, kterému ale ta chemie Menzela a Hrabala chybí. Ze začátku je sice hodně znát, že jde o postavičky z Hrabalova světa, ale solidní herecký koncert utne nuda a absence takového toho melancholického humoru, který ke dvojce Menzel a Hrabal prostě patří. (03.04.2019)

Chápu, že se tenhle snímek může zdát někomu nudnější, ale tvrdit o něm, že se zde nevyskytuje ona "Hrabalovská" poetika, je scestné. Ona tu je, pouze v jiné formě, než jak jsme zvyklí od Hrabalova "dvorního režiséra" Menzela. A tohle je u mě plus (tím nechci říct, že se mi Menzelův styl nějak příčí, jako režiséra ho obdivuju), protože jsem se rád podíval na Hrabala ve filmu trochu jinak. Navíc, ta plejáda skvělých českých herců! Preiss, Abrhám, Zedníček, Kříž, Adamovská a (mladá a už nahá :-)) Hrubešová… zkrátka, byl jsem příjemně překvapen a myslím, že je zde tento film dost podhodnocen. Za mě mu s čistým svědomím dávám 80 %. (02.02.2011)

Andělské oči jsou asi nejhorší filmovou adaptací literárního textu Bohumila Hrabala (když nepočítám francouzské extempore převodu Příliš hlučné samoty) zcela bez typické Hrabalovské poetiky, okleštěny o půvab pábitelství, nemajíce skoro nic společného s původní předlohou vyjma dějové kostry. Režisér Klein akcentuje především nostalgii po zlatých časech a dobovou nadsázku, celý snímek je takové příjemné retro, jehož vykastrovaný obsah zachraňuje výborné herecké obsazení. Dobová česká herecká elita (snad mimo pánů Zedníčka a Kříže) předvádí docela slušný koncert... (27.05.2007)