Andělské oči

Andělské oči jsou typickým případem filmu bez chuti a bez zápachu, který ničím neprovokuje ani zjevně nenadchne a za pár hodin si na něj nevzpomenete. Konvenční režie i střih, fakticky televizní podoba snímku, kde vedle sympatického hereckého obsazení (tradičně dobří Preiss i Abrhám) stojí za zmínku snad jen výběr exteriérů, který vytváří nostalgický retroobrázek českého maloměsta poloviny čtyřicátých let. Tenhle Hrabal se dal zfilmovat mnohem elegantněji a s větší odvahou. Celkový dojem 45 %. (06.01.2008)

Zajímalo by mě, jak to tenkrát bylo. Zdali tohle Hrabal osobně nějak dovolil. Musel přece vědět, že Klein a Nývlt to zmastí, že nemají vkus. Vezměme si jen obsazení - je vkusné doplnit Abrháma, Preisse, Postráneckého a Kopeckého takovými typy, jako jsou Zedníček, Adamovská a Kříž? Je zřejmé, že Klein obsazoval ne podle uměleckých kvalit, nýbrž podle popularity. A který slušný člověk by k Hrabalovi přilepil Hapkovy příšerné cajdáky? Zase jedině šmírák. No budiž, i takoví se uživí, ale proč, proboha, se musejí pouštět do Hrabala? (02.02.2011)

Pokud bych Andělské oči hodnotil pouze z hlediska filmového, tak tento snímek nevyniká ničím úchvatným, na co by člověk po skončení, mohl dlouze vzpomínat. Obyčejné televizní zpracování, ničím atraktivní exteriéry, jednoduchý prostý děj, který umí okořenit pouze výborné výkony představitelů. Ale scénář je natolik chabým, že ani zmíněné výkony nedokážou vykřesat po dobu sledování, žádnou atmosféru či jinou dobrou filmovou rovinu. Pokud bych Andělské oči hodnotil z hlediska pokusu o filmový přepis, knižní předlohy pana Hrabala, je snímek na tom ještě hůře. Veškerá Hrabalova nadsázka a poetika se zde, v tomto případě smrskává do pouhého sledování hrstky lidí, kteří ač ověnčenou květnatou mluvou, nepředvádějí nic jiného než ukájení svých lidských potřeb. Tam kde člověk najde při čtení knihy, humornou nadsázku, i když jde pouze o jídlo, pití nebo dobývání ženského srdce, zde se mu před očima nadsázka mění v obyčejnou poživačnost. V díle zkrátka chybí ten kus atmosféry, kterou v podobných přepisech uměl zasadit např. režisér Menzel. A tak pouze dvě hvězdy a ty dávám jen za bezchybné herecké projevy. (03.02.2011)

Příběh bizarního rázu nás přenese do roku 1947, kdy se hromadila hrozba likvidace drobných živností. Této atmosféry využije vykutálená partička podvodných pojišťováků a začne živnostníkům, obávajícím se o svoji živnost, nabízet něco jako pomyslnou ochranu před jistou pohromou. A přestože se baví na účet svých slepě důvěřivých klientů, nakonec to budou právě oni, co budou za svoje podvodné jednání pykat. Režisér Dušan Klein si vzal na mušku jednu z dalších novel Bohumila Hrabala a zvolil pro ni, navzdory tomu, že byl film kdysi uveden do kin, televizní formát. Ten nedovolil rozehrát něco víc, než na co jsem jako divák zvyklý z většiny standardně odvedených televizních her. Zde mám však pocit, že Klein šel ještě hluboko pod svoje možnosti a schopnosti. Navíc se evidentně spoléhal na kvalitní herecké obsazení. S danými možnostmi se nejlépe vyrovnal uhlazený Pavel Kříž, i někteří jeho další herečtí kolegové na sebe chtěli upozornit, ale jejich snaha skončila jen u pitvoření, protože scénář se na takové, vesměs pitvořivé epizodky o ničem, postupně rozpadl. Vyšel z toho nedobře zvládnutý film s vyloženě ošklivým a rušivým televizním vizuálem, který v kinech neměl co pohledávat, ale ani v televizi velké ovace nesklidí. Pan Hrabal to měl ve své knize jistě jinak a mnohem lépe promyšlené. Mé hodnocení: 20% (01.04.2013)

Jak je vidět už na třetím příkladu, převést Bohumila Hrabala do filmové podoby není vůbec jednoduché ani pro dobrého režiséra. A tak podobně jako Petr Koliha, o Věře Caisové ani nemluvě, i Dušan Klein šlápl vedle. Přesto, že nominoval výtečné herce, výsledek je neslaný, nemastný a splývá v chuchvalec neustálého blábolení, které je hrabalovské řeči hodně vzdálené. A Pavel Kříž je jen a jen Štěpán Šafránek - nic víc, nic míň. Ač nerad, důvod k druhé hvězdičce jsem nenašel. (30.05.2008)