Tiene a hmla

Kdo jsme? Kam směřujeme? Ke komu vzhlížíme? Co nás žene kupředu? Proč se chováme dle určitých zásad? Ptá se v pořadí dvaadvacátý film Woodyho Allena. Odpovědět si musíte sami. Při sledování Stínů a mlhy jsem si několikrát vzpomněl na své první seznámení s Annie Hallovou. Na film, který mi byl svou náladou, svými myšlenkami blízký jako do té doby žádný jiný. Stíny a mlha si mne na svou stranu získávaly po malých krůčcích, velice opatrně, ale výsledný dojem z nich byl srovnatelný. Ze všech Allenových filmů jde nejspíše o ten druhý nejnevšednější (hned po Vzpomínkách na Hvězdný prach), druhý nejfilozofičtější (po Zločinech a poklescích), nicméně první v kvalitě kamery, jež v rukou Carla di Palmy vytváří dlouhé nepřerušované záběry, založené na expresivní hře všudypřítomné mlhy a stínů. Je velice obtížné odhadnout, jakým směrem a v jakém žánru se bude celý příběh odvíjet. Pomatený židovský úředníček pobíhající potemnělými interiéry, které nevyvíjejí přílišnou snahu tvářit se jako skutečné ulice, s prostřihy do cirkusu a nevěstince, mi příliš neimponoval. Vlastně jsem se nudil. V okamžiku, kdy mi došlo, že víc už nedostaneme, že všechny dějové linie byly načaty, že žádná extrémní změna v celkovém pojetí nehrozí, nezbývalo mi, než začít o celém filmu uvažovat nikoliv v rovině toho, co vidím a slyším, nýbrž v rovině metaforické. Jak by se kterýkoliv člověk cítil, kdyby jej někdo v nečekanou chvíli (například uprostřed noci) vyrušil z veskrze příjemné, v každém případě bezpečné činnosti (například ze spánku) a následně pověřil veledůležitým úkolem, jehož přesné znění nikdo nezná a jehož zjištění – jakkoliv je žádoucí – neradno uspěchat? S radostí jsem objevoval spoustu motivů charakteristických pro celou Allenovu tvorbu, které by dohromady vystačily na důkladně promyšlenou životní filozofii, kterou ostatně je a se kterou se v mnoha ohledech ztotožňuji. Stíny a mlha, ač v něm kromě Allena hraje kupříkladu Jodie Foster, John Malkovich nebo Madonna, nejsou divácky atraktivním filmem. Je to komedie, u které se nebudete smát, je to horor, u kterého se nebudete bát, je to přehlídka brilantních černobílých záběrů, které nejsou zdaleka tak důležité jako to, co se skrývá za nimi. Po úvodním nejistém tápání mi film učaroval obtížně definovatelným způsobem a utvrdil mne v názoru, že jedině Woody Allen dokáže nalézt přesný ekvivalent pro pocity, jež sám popsat nedokážu. Jestli se bude líbit také vám – to je hodně individuální. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Rimsy (03.09.2007)

V podstatě typický Allen, jen v poněkud atypických kulisách. Svět je jedno velké nedorozumění zahalené do neprostupné mlhy. A smysl Vám začne dávat teprve, zabloudíte-li do bordelu. Nebo do cirkusu. Vyberte si, máte to nakonec jedno :-) Zásadním odhalením však zůstává, že projekt „Rychlý prachy“ nevymyslel Trautenberk Rosenberg, ale nesmělý roztomilouš Woody. Chápu to správně, že i sebepočestnější ženě stačí zamávat před obličejem dostatečně tlustým svazkem bankovek a jí už se vzrušením rosí rodidla? Ale jděte! :) (05.12.2012)

Nie, že by som Woodyho Allena nemal rád, proste mi absolútne nič nehovorí a jeho TIENE A HMLU som si zohnal z jediného dôvodu – tajomný Škrtič sa potuluje hmlistým mestom a vraždí na počkanie. Pravdaže, k hororu a serial killer to má ďaleko, ale atmosféra je úžasná, výprava robí česť názvu a herci v podporných rolách sú skvelí (Batesová, Fosterová, Cusack, Malkovich). (14.09.2006)

Kdyby Franz Kafka napsal humoristický román, vypadal by dost možná právě jako Stíny a mlha. Ten nápad s honem na škrtiče je prostě bezvadný. Stejně jako hlavní hrdina nevíme od začátku do konce vlastně nic, jen občas se dozvíme, že vrah někoho odpravil, jindy zase, že do frakcí se štěpící honci se co nevidět možná začnou mordovat mezi sebou... Víc nic. V celém tom ponurém absurdním světě jsou jen dva ostrůvky jakési normálnosti – cirkus a bordel. Woody Allen (respektive jedna z postav) v závěru tvrdí, že člověk potřebuje k životu iluze. A pod to se můžu podepsat. (03.02.2014)

Jeden vrah, jedna noc, jedno dosti zamlžené městečko a spoustu problému pro jednoho úředníčka jménem Kleinman. Takhle by se dal shrnout tento Allenův film. Shadows and Fog střídá skvělé scény (všechny z bordelu a Johnem Cusackem) s těmi průměrnějšími (linka s Allenovým šéfem). Také mi přišlo, že v tomto filmu má zřejmě svou nejlepší roli Mia Farrow, která zde byla opravdu okouzlující. Když nad tím přemýšlím, nechybělo mnoho a dal bych plný počet, ale nemůžu. I na ploše 85 minut jsem se totiž stihl místy nudit. Přesto se stále jedná o nadprůměrný film, o jednom městečku, do kterého se za nějaký čas určitě ještě jednou vydám. 80 %. (25.11.2012)