Tiene a hmla

Kdyby Franz Kafka napsal humoristický román, vypadal by dost možná právě jako Stíny a mlha. Ten nápad s honem na škrtiče je prostě bezvadný. Stejně jako hlavní hrdina nevíme od začátku do konce vlastně nic, jen občas se dozvíme, že vrah někoho odpravil, jindy zase, že do frakcí se štěpící honci se co nevidět možná začnou mordovat mezi sebou... Víc nic. V celém tom ponurém absurdním světě jsou jen dva ostrůvky jakési normálnosti – cirkus a bordel. Woody Allen (respektive jedna z postav) v závěru tvrdí, že člověk potřebuje k životu iluze. A pod to se můžu podepsat. (03.02.2014)

S Allenom začínam byť celkom kamarát a myslím, že si budeme rozumieť. Nikdy ale nedostanem od jeho filmu to, čo som čakal. V iných prípadoch takýto pocit dopadne u mňa katastrofálne, pri Woodym je to naopak. ďalší mierne mimožánrový snímok s typickým allenovkým humorom, ktorý je tým pádom atypický. Znova mám ale pocit, že zo strany humornej sa toho dalo vyťažiť oveľa viac. V absurdom príbehu sa stretávajú postavy, ktoré by nikto iný nevedel skĺbiť dokopy a tým je to celé celkom zaujímavo a zamotane rozohrané. 80%. (21.10.2007)

NNevíím, cco bbych kk tomuto fifilmu řekl. V podobném stylu jsme mohli slýchat Woodyho skoro celý film. Chvílemi vtipné, chvílemi nudné. Jako kyvadlo, které je jednou dole, podruhé nahoře i tento film má své světlé chvilky i ty slabší. Z Allanovi tvorby dílo netypické, kterému ne každý na chuť přijde. Společně s hvězdným obsazením nic světaborného. Atmosféra sice hustá jak mlha, ale v některých záběrech dosti neprostupná naší mysli. Hvězda, kterou můžem denně na obloze sledovat, může být dávno zaniklá, jenže to světlo k nám putuje strašně dlouho... Snad proto 3*. Z méhlo pohledu už tato hvězda u tohoto snímku moc nesvítí... (15.05.2007)

Kdo jsme? Kam směřujeme? Ke komu vzhlížíme? Co nás žene kupředu? Proč se chováme dle určitých zásad? Ptá se v pořadí dvaadvacátý film Woodyho Allena. Odpovědět si musíte sami. Při sledování Stínů a mlhy jsem si několikrát vzpomněl na své první seznámení s Annie Hallovou. Na film, který mi byl svou náladou, svými myšlenkami blízký jako do té doby žádný jiný. Stíny a mlha si mne na svou stranu získávaly po malých krůčcích, velice opatrně, ale výsledný dojem z nich byl srovnatelný. Ze všech Allenových filmů jde nejspíše o ten druhý nejnevšednější (hned po Vzpomínkách na Hvězdný prach), druhý nejfilozofičtější (po Zločinech a poklescích), nicméně první v kvalitě kamery, jež v rukou Carla di Palmy vytváří dlouhé nepřerušované záběry, založené na expresivní hře všudypřítomné mlhy a stínů. Je velice obtížné odhadnout, jakým směrem a v jakém žánru se bude celý příběh odvíjet. Pomatený židovský úředníček pobíhající potemnělými interiéry, které nevyvíjejí přílišnou snahu tvářit se jako skutečné ulice, s prostřihy do cirkusu a nevěstince, mi příliš neimponoval. Vlastně jsem se nudil. V okamžiku, kdy mi došlo, že víc už nedostaneme, že všechny dějové linie byly načaty, že žádná extrémní změna v celkovém pojetí nehrozí, nezbývalo mi, než začít o celém filmu uvažovat nikoliv v rovině toho, co vidím a slyším, nýbrž v rovině metaforické. Jak by se kterýkoliv člověk cítil, kdyby jej někdo v nečekanou chvíli (například uprostřed noci) vyrušil z veskrze příjemné, v každém případě bezpečné činnosti (například ze spánku) a následně pověřil veledůležitým úkolem, jehož přesné znění nikdo nezná a jehož zjištění – jakkoliv je žádoucí – neradno uspěchat? S radostí jsem objevoval spoustu motivů charakteristických pro celou Allenovu tvorbu, které by dohromady vystačily na důkladně promyšlenou životní filozofii, kterou ostatně je a se kterou se v mnoha ohledech ztotožňuji. Stíny a mlha, ač v něm kromě Allena hraje kupříkladu Jodie Foster, John Malkovich nebo Madonna, nejsou divácky atraktivním filmem. Je to komedie, u které se nebudete smát, je to horor, u kterého se nebudete bát, je to přehlídka brilantních černobílých záběrů, které nejsou zdaleka tak důležité jako to, co se skrývá za nimi. Po úvodním nejistém tápání mi film učaroval obtížně definovatelným způsobem a utvrdil mne v názoru, že jedině Woody Allen dokáže nalézt přesný ekvivalent pro pocity, jež sám popsat nedokážu. Jestli se bude líbit také vám – to je hodně individuální. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Rimsy (03.09.2007)

Allen je génius, ale tenhle film mám nejradši. Nikdy předtím ani potom nevdechl svému dílku takovou nepopsatelnou atmosféru - sečtělejší filmoví kritici by jistě přišli s pár trefnými adjektivy jako "kafkovská" nebo "surrealistická" - a takovou míru snové fantazie, aniž by to zároveň vypadalo jako další výkřik rozervaného režiséra, který chce světo něco nutně říci, ale neví jak. Naopak, od začátku do konce jsem byl naprosto pohlcen a uchvácen. Mia Farrow je kouzelná, Woody Allen prokázal hereckou klasu... no prostě treat. (28.12.2004)