13 hodín: Tajní vojaci v Bengázi

Trochu pridlhé a celkom na konci podľa očakávania vypuknú orgie pátosu, ale inak kvalitný zástupca žánru "zopár machrov proti horde hulákajúcich debilov". Postavy a vzťahy Bay príliš nevie, ale toto je o politike a konkrétnej vojenskej akcii a to mu ide perfektne. Akčné scény vynikajúce, aj keď sa divák miestami ťažko orientuje, kto je kto a ktorý český kaskadér s handrou na hlave patrí k dobrým a ktorý k zlým. ;-) Ale o to tu trochu aj ide, že to bol aj v skutočnosti chaos a nevedelo sa, kto je s kým. Pocit neistoty dotiahnutý do dokonalosti. (15.06.2016)

Solidní akce plochý příběh nespasí. Bay ve snaze o vážnost ztrácí zábavnost. Situace banda drsných borců proti hadrovým hlavám už tu byla nesčetněkrát. Krvavé finále je sice fajn, ale v tom čekání na něj mi chybí víc hlášek a nějaký ujetý sadistický magor co by tu nudu trochu ozvláštnil. Beru, že podle skutečných událostí znamená méně toho všeho a více kruté reality, ale to by to chtělo sledovat zajímavější dějinný milník. Na takové věci příště radši Greengrase, nebo to natočit z pohledu aláhovců, kde by kulišáci ze CIA byli za záporáky. (08.07.2016)

Jsou okamžiky, kdy v některých nestabilních částech světa nevíte, kdo je hodný, zlý a ošklivý. Po kterých lépe střílet a po kterých ne. Říká se zažitě až budou střílet oni, tak střílejte taky. Ale to někdy může být pozdě. Zajímavě pojatý film, který mi připomněl film Černý jestřáb sestřelen. Někdy spoléhat 11. Září na 17. Únor je trochu složité. (02.09.2018)

Solídna fuška s remeselne nakrútenými drsnými akčnými scénami. Budovanie ticha pred búrkou vonkoncom nie je zlé, len v praxi to vyzerá tak, že film má pomaly dve a pol hodiny, z toho prvú hodinu a štvrť sa temer žiadna akcia nekoná a potom pre zmenu nemá doslova konca-kraja a končí sa až záverečnými titulkami. Dovtedy režisér okrem atmosféry buduje postavy a vzťahy medzi nimi, ale napriek typovo presnému kastingu postavy nezaujmú, sú bežne nahodené, ich rodinné telefonáty nudné a banálne. Potom našťastie na mesto padne tma, začnú pišťať pneumatiky, autá horieť a komando vojakov a kancelárskych krýs zostane zabarikádované (či skôr uväznené) v rozľahlom komplexe. Vojaci sú síce vnútri a majú výcvik a zbrane, ale „oni“ sú vonku, chcú ich vidieť stoj čo stoj mŕtvych a je ich strašne veľa. Potiaľto OK. Biednejšie je to so strihom (ku koncu je hlboká noc, potom sa obzor začne trhať prvými slnečnými lúčmi, potom je ZASA noc, následne skoro denné svetlo a potom znova tma) a logikou ako na strane ozbrojencov (rafinovane si so sebou privezú autobus plný zbraní a munície a ešte rafinovanejšie ho nechajú na dostrel vojakov, aby ho tí mohli odpáliť), tak Američanov (hoci tušia, že osobné auto, ktoré na chvíľku zastavilo pred ich bránou, má za úlohu zistiť súradnice, na ktoré následne budú vypálené rakety, Američania nič neurobia s tým, aby „nešli do väzenia“, pritom predtým postrieľali asi 180 tisíc mužov a zaujalo ma tiež to, ako neustále nechávajú priblížiť sa ďalších a ďalších nepriateľov tesne k múrom základne, hoci s pár granátometmi alebo aspoň odstreľovačkami by ich zneškodnili do 300-metrovej vzdialenosti a do rána mohli hrať karty a piť kávu). Mimo koncového telefonovania vás tento film bohvieako emočne nezasiahne, vlastne takmer vôbec. (07.01.2017)

Byly tam momenty, které šly trochu přes čáru, ale jinak akce jsou prvotřídní. Sebeobětování pro vlast se zbraní v ruce je čest pro správného chlapa. To ano. Směrem k této pravdivé události si dovolím podotknout, že s osobní zodpovědností (či sebereflexí) se bývalá americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová moc nepárala. Takže vina zůstala bez adresáta. Koho dnes zajímá objektivní pohled? Navozující důvěrně známé. "Já nic, já muzikant" (12.07.2016)