Leví kráľ

Při sledování (staro)nového Lvího krále jsem si připadal trochu jako při návštěvě zoologické zahrady. I tam se mě obyčejně zmocňují krajně rozporuplné pocity - na jedné straně radost z toho, že mohu být nablízku zvířatům, která pravděpodobně ve volné přírodě na vlastní oči nikdy nespatřím, na straně druhé smutek z toho, že většina zvířat je jen matným stínem svých volně žijících příbuzných (byť jsem si vědom, že život v zoologické zahradě, jakkoli neúplný a omezený, nabízí mnoha živáčkům nesrovnatelně větší šance na přežití a může být dokonce jedinou pojistkou pro záchranu druhu v případě, že mu bezprostředně hrozí vymření). Zde podobné pocity vyrůstají z rozporu mezi tím, jaké astronomické výdaje a enormní úsilí se vynakládá na fotorealistické ztvárnění barvitého afrického života, který však ve skutečném světě pomalu a jistě mizí před očima. Jako by zde působila jakási nepřímá úměra - čím méně živáčků na světě zůstává, tím více jejich uměleckých (a spotřebních) simulaker vzniká. Nechávám na jiných, ať rozhodnou, zda jde spíše o projev kajícnosti, či naopak snahu bránit se před narůstajícím pocitem druhového osamění... (Malá poznámka ke stylu: Když Disney začal na konci čtyřicátých let produkovat tehdy průkopnickou přírodopisnou sérii True-Life Adventures, pracovali na těchto filmech stejní lidé, kteří zároveň stáli za Disneyho animovanou produkcí, což se samozřejmě promítalo i do jejich stylu. Tady je ale situace přesně opačná a film přebírá ledacos z výrazového slovníku moderních přírodopisných filmů - od způsobu rámování přes volbu objektivů po užívání zpomaleného pohybu v dramatických scénách. Kruh se uzavřel.) (12.12.2019)

První otázka, co se okamžitě nabízí, je: Proč? Favreauova verze totiž nepřináší absolutně nic nového od původní legendární animované Disney předlohy. Absolutně nic. Jediná velká a samozřejmá inovace je CGI háv. Technicky snímek není možné kritizovat, protože pohledem se budeme kochat na téměř reálně vypadající zvířata a i scenérie, jako tropický prales nebo skála Pride Rock, září životem a dokázal bych si představit, že bych ona místa na naší planetě našel. V čem se ale tvůrci tuze přepočítali a v čem tkví Achillova pata reálných zvířat oproti kresleným je přenos lidských emocí. Příběh Lvího krále je jimi přímo nabytý, a tak jsem jen zklamaně pozoroval, jak téměř neměnné a kamenné tváře lvých protagonistů projevují strach, zlost, smutek, který mě ne a ne uhodit, natož přesvědčit. Proto poté epické scény v kaňonu anebo nad jezírkem minou cíl a jediná povedená projevená emoce je nakonec smích, kterého je naneštěstí taky méně než jsem čekal. Timon a Pumba jsou povedení, James Earl Jones snad nezestárl, bohužel Rafiki je suchej jak jeho větev a Beyoncé mi jako Nala už vůbec nesedla; užitečná byla jen díky zpěvu. Zakomponování původních písní vítám, několikrát byly zkrášleny Zimmerem dalšími dodatečnými hudebními nástroji; nemám nic proti změně Eltonovy písně na duet, ale opět, některé vizuelně kouzelné momenty z animáku nejde přenést na plátno s reálnými, na fyzikální zákony vázanými zvířaty (napajedla, sopky), čímž se dostávám znovu k počáteční otázce. Proč tato poměrně sprostá kopírka vznikla? A jo, peníze. Ano, být toto originální počin, tak bych tomu 4* nechal, ale takhle to nemůžu brát jinak než sličně vypadající vykrádačku. Pouštět dětem určitě budu to výrazně impozantnější dílo a hádejte co? Mno jo, toto to není. 3* (18.07.2019)

Až po znovuzhlédnutí původního filmu mi dochází, o jak moc “špatný” remake jde. Ano, realistická lvíčata jsou totálně ťuťu ňuňu roztomilá. Vizuálně je to nádherné. Ale když dostanete původní scénář do ruky a pozměníte jen pár věcí věrné současným trendům, udělejte to pořádně! Nevadí mi, že zvířata nemají mimiku. Příliš zahořklý Scar? Rodinná minulost? Politická minulost s hyenami? Příliš vážné a děsivé hyeny? Nepříliš vážný Zazu? O to mi vůbec nejde. Spíš mi vadí, že u své scény s Rafikim Simba příliš nevzdoruje a k prozření prostě dojde jen tak. Timon a Pumbaa se téměř chovají jako homosexuální pár, což bych jim i ze srdce přál (Simba měl původně v remaku být, ale k tomu na nátlak diváků nedojde), ale už to nejsou “doslova” odpadlíci, ale mají ve své džungli spoustu zvířecích (i hmyzožravých) přátel, aby si nějaký SJW tweeb nestěžoval na segregaci. Jsou vtipní i v tomto komickou složkou vyprázdněném remaku, ale skutečná klíčová duše původního filmu chybí. Nala dabovaná Beyoncé je tady hodně “sassy”, což jde s dobou, třeba u scény “Aha, tak spletla jsem se, sbohem”, její dějová linie však ten film jako jedna z mála věcí obohacuje, např. úprk ze Lví skály nebo konfrontace s Shenzi po letech. Obával jsem se, že když to bude vypadat realisticky, děti se v kině podělají strachy, ve skutečnosti je to tak na půl. Viděl jsem to s titulky na projekci, takže si nemyslím, že jde o ztrátu času, ale přesto z 50% nebo více jedno velké repete. P.S. V titulkách příjemně překvapila původní píseň “Mbube”, která konečně dostala svůj kredit po tom, co Solomon Linda zemřel v chudobě, když si zasloužil miliony. A píseň “He lives in you”, díky které jsem se musel po letech podívat i na druhý díl původního snímku. (07.08.2019)

Původního Lvího krále považuju za perfektní disneyovský kýč - v dobrém slova smyslu. Šlo taky o první film, který jsem viděl v kině, takže s ním je pro mě spojená i určitá nostalgie. Na což ostatně Disney s touhle imitací sází. Horko ze stovek procesorů sálá z každé vteřiny, ale to je asi tak vše. Zbytek je unylý produkt, který už není ohromující, na to jsme si na fotorealistické CGI už moc zvykli, a netroufá si víc než opakovat něco, co bylo lépe vyřčeno dřív. (18.10.2019)

Grafika je fakt dokonalá, to se musí uznat, ale nic dalšího mě už nenadchlo. Je to taková pohádka pro děti bez výraznější zápletky a vzrušení, která v soubojích neukáže ani kapku krve. Ne, že bych to potřeboval, ale trocha reality přece! A málem bych zapomněl na otravné muzikálové přechody, kterých naštěstí nebylo tolik a taky przněné songy Eltona Johna nevhodným ženským hlasem. (15.10.2019)