Korunný princ

Když už jsem začínal mít pocit, že s českou pohádkou je definitivně konec, dorazil Korunní princ a s ním kapka naděje, že by nemuselo být tak zle. Konečně po dlouhé době zase jedna povedná. Pohádková, úsměvná a konečně i lidsky milá pohádka, která vypadá přesně tak by pohádka vypadat měla. Nechyběla romantika, humor, ani napětí. Až na Hádka nikdo křečovitě nepřehrával, Gandalf Abrahám pobavil, Patrik Děrgel několikrát rozesmál, stejně jako zápletka s lahví, která je vždy po ruce, aby děj zkomplikovala. Animovaný úvod vyvolal v paměti ozvěnu klasických zemanových pohádek kombinovaných se vzpomínkou na Harryho relikvie smrti, nechyběl slušný rytířský turnaj evokující Příběh rytíře, a hudba potěšila, přestože občas byla velkolepější než celá pohádka. (31.12.2016)

Tohle se povedlo, aneb vřelé díky ve jménu libovolného božstva čt za to, že díky nim je vánoční nabídka alespo%n trochu zajímavá. A Janák, jak se zdá, se v téhle tvorbě taky našel a je otázkou, jestli nedospěl k tomu, aby mu byl producentstvem ČT předhozen celovečení kinorozpočet, možná by pak příště mohlo pár korun zbýt na nějakej model draka, místo odpudivého cgi plaza, co vypadá asi stejně kvalitně jako v roky starém polském zaklínači a i tam vypadaly triky jako cosi hrozně zastaralého z intra PC hry na začátku tisíciletí. A ve zkratce, herci povedení (Kříž! Plesl!!), princové a princezna fajn a obzvlášť padoušský Hádek si to vyloženě užívá, humor vyvolává úsměv a ne trapnoškleb a příběh je docela fajn, přestože není nijak hyperoriginální, tak to stále není kopírka tisíckrát viděného. A palec nahoru za dost povedený dřevcový turnaj. (25.12.2015)

Za devatero lány řepky a devatero lesy napadenými kůrovcem bylo nebylo (tady bohužel bylo) jedno království. Víc než zhrzený čaroděj, nenažraný drak či králův syn s nekalými úmysly to království trápily projevy demence.. Děrgel proplouvající příběhem s výrazem Oty Rákosníka (i v momentech bez amnézie), na pilu příliš tlačící druhorozený Hádek, jeho sluha vracející se z koncertu Visacího zámku či otráveně působící Pai Mei Abrhám s lachtaními penisy přišitými na kostýmu, ti všichni se dali přežít. Četné chvíle, kdy hoblující Janák pověsil na dřevec moudré pohádky bílou vlajku, už ne. Podej mi tu láhev, Karle, ať si cvaknu.. (30.12.2017)

Ne, že bych neměl rád Janáka, ale žánr české filmové pohádky (kolikrát už to píšu nebo čtu jinde) je opravdu pomalu vyčerpán, takže pokud tvůrci nepřijdou s něčím opravdu výjimečným, klasické postupy už mě nudí. Ze začátku to vypadalo na lepší průměr (slušný děj, kamera, výprava, herci - obzvlášť Hádek se odvázal, ale mohl být na obrazovce déle), pak mě ale vše začalo nudit a bylo mi celkem jedno, kam se to vyvine. (05.01.2016)

Pana režiséra Janáka fakt nežeru, a proto jsem měl těžké obavy, jak tahle štědrovečerní pohádka dopadne. Nakonec ale musím uznat, že se mi pohádka zdála nejenom dobrá, ale dokonce se mi i líbila. Krásné prostředí, sympatičtí herci (Gandalf Abrhám super, princezna pěkná, i když hospodská hezčí, Hádek super hajzl a Kříž super blb), stylová hudba a příjemná, nenásilná kamera. Občas je toho zapomínání a lektvarů až moc, ale počítám, že při dalším zhlédnutí mi to tak už nepřijde. Celá rodinka jsme si to užili a konstatovali, že letošní pohádka na Štědrý den nebyla vůbec marná. (25.12.2015)