Korunný princ

Vypadá to, že se přeci jen v Česku začínají natáčet lepší pohádky. Tahle je totiž velmi povedená. Příběh je hezký, má kladného i záporného hrdinu, krásnou princeznu, dobrou zápletku a je to celkem milá pohádka. Hodně se mi líbil Patrik Děrgel, tohle je první film, ve kterém ho vidím a opravdu v této pohádce byl skvělý. To samé mohu říci i o Evě Josefíkové, taktéž výborný výkon. Jediné větší negativum je Kryštof Hádek, jehož herecký výkon se mi nelíbil. (09.08.2017)

Jé, jak já se nasmála. Pavel Kříž jako polodementní zámečník Pakosta s vyfoukanou patkou ve službách prince Karla mě dostával do mých artrotických kolen. Všechno bylo tak vtipné a svěží až neuvěřitelné v dnešní době víceméně trapných Troškovin. Skoro bych řekla takový jako cimrmanovský humor, kde každičký detail - slovo, posunky nebo situace jednoho fakt bavily. Neokoukané tváře, docela pěkná princezna, ale co je důležité ... oni všichni uměli hrát. Na tom má samozřejmě svou zásluhu vynikající režie. Příjemný hudební doprovod se středověkým tématem trůnil na tomto pohádkovém skvostu už jen jako třešinka na dortu. Pravda, nemohla jsem si nevšimnout jisté podobnosti čaroděje Kruciata s Gandalfem, takže je jasné, odkud čerpalo scénáristické pero. Ale co ... tahle pohádka je prostě pecka a stojí zato ji vidět. (26.12.2015)

Nevím, možná to bude tím, že mi štědrovečerní kýbl bramborového salátu, dvojitá porce kapra a řádná porce cukroví navrch tlačili ze zadu na oční bulvy a ze spoda na mozek, ale fakt jsem se párkrát zasmál, měl jsem pocit, že po letech zase vidím hezkou a sympatickou princeznu a Hádka jsem skoro nepoznal jak hrál úplně jinak než jindy.... Jasně, bylo to z velké části i takové slabší a nedotažené, ale po dlouhé době jsem se z české pohádky nepoblil, takže tam asi něco je.. (25.12.2015)

Ne, že bych neměl rád Janáka, ale žánr české filmové pohádky (kolikrát už to píšu nebo čtu jinde) je opravdu pomalu vyčerpán, takže pokud tvůrci nepřijdou s něčím opravdu výjimečným, klasické postupy už mě nudí. Ze začátku to vypadalo na lepší průměr (slušný děj, kamera, výprava, herci - obzvlášť Hádek se odvázal, ale mohl být na obrazovce déle), pak mě ale vše začalo nudit a bylo mi celkem jedno, kam se to vyvine. (05.01.2016)

Od loňského Štědrého večera (Princezna a písař) byl vyměněn scénárista a je to znát. Na příště ještě vyměnit režiséra a už by to snad mohlo mít nějakou úroveň. Stále ještě vázneme v rozbředlosti, v absenci formy, ale aspoň sám příběh tentokrát není hloupý a způsob dějového rozprostření zápletky je velmi dobrý. Je zde přítomna i tvůrčí žánrová sebereflexe, považte: Nikoli nejmladší, druhý či třetí princ je tím k vítězství předurčeným naivním dobrákem, naopak je jím legitimní následník, překonávající úklady mladšího bratra (škoda jen, že je nám toto schéma hned od úvodních titulků servírováno tak polopatisticky - hodnověrnost celé královské rodiny se tím dost snižuje). Onen následník pak klasicky vysvobodí princeznu zabitím draka, načež zmizí, což bývá často spojeno s lživým přisvojováním si oné zásluhy nějakým vyděračským podvodníkem - zde naopak je to sám hrdina, který bude svůj hrdinský čin popírat (protože si ho nepamatuje; mimochodem souboj s drakem, jemuž pekelně smrdí z tlamy, je překvapivě dost pěkný, včetně chování prince i princezny v jeho průběhu a bezprostředně po něm). Základní zápletka, tedy opakované ztrácení paměti a na ní závislého vědomí vlastní minulosti i identity, je nejen vhodným prostředkem k naznačené žánrové reflexi, ale spolu s opakovanými návraty vygumovaného prince na stejná místa ustavuje archetyp hrdiny, který musí stále znova procházet touž cestou. Celé to je navíc podáno vtipně, srov. seznámení s Cecilem (jehož představitel Plesl má našlápnuto k tomu, stát se novým pohádkovým guru, srov. jeho nedostižného komořího v Kdyby byly ryby), či návštěvy u zlého čaroděje, který si to z něj málem hází a ve své napruděnosti si ani neuvědomuje, že páchá dobro (výběr Abrháma pro tuto roli vyznívá jako velmi dobrý tah, ačkoli jak od něj, tak od Plesla mohl režisér žádat rozhodně víc, než s čím se spokojil). Také oba princové i princezna jsou pojati i sehráni velmi chvalitebně, zvlášť bych vyzdvihl netypického, zato typově dokonalého Kříže ve vedlejší roli padouchova sluhy. Naopak oba rodičovské královské páry patří k slabinám filmu - jejich pojetí je velmi slabé, specifický přínos pro příběh či zábavu nulový a s vyjímkou Freimanové, jejíž královna má jistou úroveň i šmrnc (což žel v kontextu nijak nevyzní) úroveň pohádky nezvedají ani jejich představitelé, jakkoli patří k druhdy nejpřednějším tvářím čs. tv obrazovky. Nic z toho naopak neplatí o Bokové-Liškové, jejíž mladá hostinská sice taky patří k odfláknutým postavám, ale je alespoň nic nekazící ozdobou. Summa: Pohádka postavená na opakovaných zvratových "Dobrý den" momentech mě bavila, myšlenkově zaujala a v dlouholeté bídě tohoto žánru patří určitě k těm lepším kouskům. (25.12.2015)