Kursk

No, musím říct, že jsem tomu všemu docela věřila. Po Jelcinově řádění nezůstal v Rusku kámen na kameni a prodalo či rozkradlo se všechno, co mělo jakous takous cenu. Takže i zbídačené ruské námořnictvo bylo patrně realitou. Příběh o hrstce námořníků, kterým se podařilo přežít katastrofu ponorky a čekali na záchranu z vnější strany, byl dobře natočen. Snad už je dnešní ruská armáda v lepším stavu. Včetně velitelů. (13.05.2019)

Docela fajn film hlavně co se napětí a těch katastrofických aspektů týče. Bohužel s objektivitou už je na tom poněkud hůře. Já neříkám, že v Rusku není bordel a celkově všechno co se tam děje není úplně košer, ale už je úsměvné, jak všechny filmy především z poslední doby musí prostě Rusáky vykreslit jako zdroj největšího zla a hotovo. V Evropském pojetí bych přeci jenom očekával něco míň patetického a jednosměrného. Ostatně to politický pletichaření už mě pak natolik štvalo, že napínavý film začal být nudný a proto nakonec jen 3* a 65% (23.05.2019)

Postavy námořníků mohli být rozpracované i jinak než jen klišoidně rodinnými vazbami na manželky a děti, ale admirálové nad vodou to různorodějšími motivacemi a politickým zázemím bohatě kompenzují. Colinu Firthovi sedí jeho charakterní kapitán stejně dobře jako Tomu Hanksovi. Nemluvě o komoušském sovětském admirálovi Maxu von Sidowovi, ze které jde až husí kůže. Vůbec casting je zde velice vydařený, doteď jsem si neuvědomoval, jak “ruské tváře” mají Schoenaerts a Seydouxová. Co ale na filmu oceňuji nejvíce, je tematická vyváženost a komplexnost. Do stejné míry jako je Kursk o tragédii mužů pod vodou, je taky o politickém konfliktu nad vodou, o absurdnosti sovětského přístupu k události. O prohnilém systému, který kvůli falešným ideím zradil vlastné lidi. Druhý Chernobyl po čtrnácti letech. Lemování příběhu malým chlapcem, synem jednoho z námořníků ponorky, a jeho pochopení situace a reakce na ní, filmu dodává klíčovou hodnotu. (06.01.2021)

Kursk se topí v očividně xkrát přestříhávaném postprodukčním pekle, kde není čas prakticky na nic, takže role postav jsou buď melodramatické, expoziční nebo prostředníky spravedlivého lidového hněvu, aniž bychom z nich měli možnost líznout si něčeho opravdového. Zejména sekvence s kvokajícími manželkami vyznívají až legračně ve snaze propašovat do celého příběhu nějak ženské postavy, které se postupně v oněch všech svých třech scénách nedozví, co se stalo s jejich manželi. Dle filmových fotek ze scén, které ve filmu vůbec nejsou (viz galerie), ale nejspíše jejich vzájemnému vztahu a následné zoufalé nemožnosti konání byl přikládán daleko větší význam. Jedna věc je ale na Kursku poměrně unikátní. Sledujeme totiž hrdiny, jež se ocitli v situaci známé z mnoha jiných snímků, z nichž jsme zvyklí na to, že ji překonají ve jménu šťastného konce a naší odměny za napínání. Scény z vnitřku ponorky mají úplně stejný charakter a vývoj jako všechny ostatní scény tohoto typu, akorát od začátku víme, že to nedopadne dobře a všichni zemřou. Přesto zažíváme stejné situace, velké oběti a neokázalá hrdinství, jež by v případě dobrého konce zdůraznily jejich důležitost v zachování charakteru protagonistů. Ovšem pocit, když zadržujete dech v podvodních sekvencích s hrdinou, který se snaží vytáhnout nad hladinu kamaráda v bezvědomí, ačkoli víte, že mají stejně akorát pár hodin života, vlastně nebudí toliko napětí, jako poučení o síle sebezachování tváří v tvář blízkému a naprostému konci. Sebezachování o kterém se nikdy nikdo nedozví, ale které dává existenci smysl do její poslední chvíle. (16.04.2019)

Nevím, co si mám z tohoto filmu vzít. Naprostý průměr, není tam snad jediná scéna, která by člověku zůstala v paměti po dobu delší než velmi krátkou. Veskrze dobří, stateční a schopní námořníci, kteří mají manželky a děti, se vydají ponorkou na vojenské cvičení, kde vybuchne jedno torpédo předčasně v samotné ponorce. Následuje nevydařená záchranná akce (podfinancovaná ruská armáda nemá pořádné záchranné plavidlo a ze zcela pochopitelných – alespoň dle mého názoru – důvodů (strach o prozrazení vojenských tajemství či snaha o zachování si tváře) k tomu nechce přibrat západní záchranáře). Jak to dopadne se dá zjistit během pěti minut na wikipedii, ale i bez toho na to ti, kdo jsou alespoň trochu obeznámeni s Winterbergovou tvorbou, a vědí, že u něj po úvodní radostné svatbě musí přijít nějaký kontrapunkt, přijdou sami. Na Putina se to shodit nedá, byl v té době prezidentem jen několik měsíců, a pokud ta událost byla důsledkem něčeho, pak všeobecného rozkladu, který v jelcinovském Rusku probíhal po dobu celých 90. let. Tohle téma se tam ale téměř vůbec nerozebírá. Nakonec jsou hlavními viníky generálové ze sovětských dob, kteří, a to jim člověk může mít jen těžko za zlé, prostě dělali věci tak, jak na to byli zvyklí a jak to považovali za správné po celý svůj život (z našeho pohledu samozřejmě blbě (jde přece primárně o to zachránit námořníky), ale v jejich mentálním světě, všechny kroky, které podnikly, dávaly perfektní smysl). Možná kdyby Vinterberg upřímil svou pozornost právě na tento rozpor, mohl ten film být o něco zajímavější. Domnívám se však, že takové jiné pohledy na věc jsou naprosto mimo jeho možnosti a schopnosti. (10.02.2020)