Červená

1)"Nic v životě neošvindlujete, ani lásku ani kumšt." 2)"Propadat své vlastní dokonalosti je opravdu, to je hloupé, to nesmíte. Aspoň já jsem vždycky o sobě pochybovala a ty pochyby mě vynesly ještě výš. 3)" Nejdůležitější je to, co dáváte vy, ne to, co přijímáte. Co já dám obecenstvu a co já dám té roli. Jak se na ni připravím, ta pokora a ta disciplína. To hraje velkou roli v životě slávy." (28.09.2018)

Soňa Červená je ohromující a její život si zaslouží pozornost, o tom nemám pochyb. Nicméně a bohužel se mi vkrádají pochyby o dokumentu samotném. Paní Sommerová začíná vykrádat sama sebe. Dokument je nástavbou dokumentu Moje 20. století a zase tolik nového nepřináší. Nepřináší nový pohled na Červenou a jen doplňuje drobné mezery či časové etapy v jejím životě. Neviděl-li někdo Moje 20. století, nejspíš si dokument užije, v opačném případě je člověku spíše líto, že dokumentaristka prostě recykluje již hotový materiál a nabývá pocitu, že Červená, přes svůj pestrý devět dekád trvající život, vlastně již nemá co dalšího říct. (13.09.2017)

Krásný hlas, který už asi tak nezní, ale Soňa Červená je ve svém věku úžasně krásná jako osobnost i jako žena. Silná povaha, která se emigrací nenechala zlomit a užívala si své úspěchy, ale když mohla ráda se vrátila domů. Dokument ale mohl jít vice do hloubky jejího osudu. Je mi smutno za Jiřího Voskovce - Yes, happy bych byl, ale šťastnej nejsem... (01.10.2017)

Asi jsem jeden z mála, ale Soňu Červenou jsem neznal. Proto jsem k dokumentu Olgy Sommerové přistupoval emočně nezainteresovaně a čekal jsem, jestli mi dokument dokáže něco dát jako divákovi neznalého tématu. Struktura vyprávění je klasická: Portrétovaná osoba vypráví chronologicky svůj život, vyjma mluvící hlavy vidíme archivní materiály a doprovázíme protagonistku na místa, která jsou pro její život nějakým způsobem zásadní. Bohužel, v určitých momentech jsem měl pocit, že nekoukám na dokument o Soně Červené, ale že si Sommerová skrze hlavní postavu vypráví něco trochu jiného (viz část týkající se Milady Horákové). Můj obdiv tak patří Soně Červené, samotnému dokumentu už tolik ne. 6/10 (13.09.2017)

Pro mě osobně neobyčejně dojemná podívaná, u které jsem byl hodně naměkko, a bezvýhradně podlehl kouzlu té noblesní ženy, která byla neuvěřitelně krásná zamlada i po devadesátce (podobně jako třeba Meda Mládková, k níž jsem choval podobný nehynoucí obdiv). Její život mi přijde naprosto fascinující, a už jen z vděku k tomu, že se Sommerová rozhodla o ní natočit film - který jsem sledoval bez dechu od začátku do konce - nemohu nehodnotit maximálním způsobem. Jsem šťastný, že jsem měl možnost zažít ji kdysi zpívat naživo, a její nedávné úmrtí mě hluboce zarmoutilo. Čest její památce. (19.05.2023)