The Florida Project

Poznal som také vylízané pizdy. Arogantné pipiny s dobrými telami, ale nulovým charakterom a ako bonus s deckami, ktoré by sa mali lepšie v detskom domove, než pri nich. Rok mi robili zo života peklo a keď som s nimi absolvoval krátky, ale účinný rozhovor, ráno som zistil, že bol účinný ozaj až moc - našiel som si auto s prerezanými štyrmi gumami. Pipiny to moc nedomysleli do konca, pretože sme so ženou mali dobrú havarijnú poistku a poisťovňa nám komplet preplatila čisto nové gumy. Čiže, ak to mám povedať diplomaticky, vysoké IQ tam nebolo. Každopádne to, že mi ich tento film pripomenul ešte neznamená, že nie je psychologicky hodnoverne prepracovaný. Práveže je. A to je na ňom vlastne dosť smutné a strašidelné, pretože atmosféra Floridy (obvykle vo filmoch prezentovanej mimoriadne veselo a bezstarostne) je neuveriteľne depresívna a plná dezilúzie. Dospeláci, ktorí tu žijú, stratili všetky svoje životné sny. Tínedžeri sa potulujú ulicami a robia blbosti. A menšie decká tiež robia blbosti a vrcholom ich kultúrneho podujatia je večer sedieť pred televízorom, džgať do seba pizzu, zapíjať ju skvelým Dr. Pepperom a ísť spať. A Willem Dafoe? Ten nikdy nebol lepší. Sam Rockwell bol v tom roku výborný a právom získal Oscara za Tri billboardy kúsok za Ebbingom, ale aj tak som sošku viac prial - tiež nominovanému – Dafoeovi. Pripomenul mi viacerých chlapov, s ktorými som sa stretol v rôznych prácach, ktoré som v živote vykonával. Boli to dobrí, nenápadní, statoční a múdri muži a chcem veriť, že ma aspoň niečo naučili. (07.03.2018)

Film plný kontrastov. V prvom rade tu na jednej strane máme drsnú realitu všedných dní dospelých a existenčné problémy, a na strane druhej zase hravú detskú bezstarostnosť a voľnosť v čase letných prázdnin. Tiež prostredie bolo zaujímavé. Sociálne bývanie pre chudobnejších a hneď vedľa toho Disneyland, plný atrakcií a bohatých turistov. Pohlcujúcu atmosféru, ktorá si zakladá na civilnosti a naturálneho snímania jednotlivých scén veľmi pekne dopĺňa aj farebnosť a celková pastelková vizáž. To všetko spolu vytvára veľmi zaujímavý dojem. Čo sa týka obsahovej stránky, tu to bolo trocha slabšie. V podstate išlo len o také všedné, ničím výnimočné pretĺkanie sa životom - starosti Bobbyho správcu s dobrým srdcom, finančné problémy matky a detské huncútstva. Avšak síce išlo o veci s dramatickým predpokladom, vo výsledku to na mňa nijak zvlášť emotívne nezapôsobilo, no našťastie ma to ani nenudilo. Emócie sa dostavili až v závere a tie mala na svedomí hlavne malá Moonee (Brooklynn Prince) a jej naprosto odzbrojujúci herecký výkon. Taký "živý" detský plač vo filme som snáď ešte ani nevidel. Klobúk dole. Celkovo to vidím na nadpriemer. Film si užijú predovšetkým skalní priaznivci civilne pôsobiacich drám. 75/100 (25.03.2018)

Co s floridskými, chudými, nevychovanými a poflakujícími se fakany během jejich letních prázdnin? Aneb Florida není jen o koktejlech, předraženém jídle, bydlením v obřích přepychových letních vilách a plavbách na luxusních lodích…Možná nejtěžší je se vypořádat se sympatiemi k problémovým, „frackovitým“ hlavním hrdinům, kteří za svůj společenský status, rodiče a tím pádem i chování vlastně nemohou. Sledovat odvrácenou stranu života na Floridě mě bavilo, i když to Baker s depresí nijak nepřeháněl a film tak měl převážně odlehčenou, místy až úsměvnou atmosféru. Některé povědomé znaky jsem znal už z předchozí Starlet, která mě ostatně k projekci namotivovala, přesto je tenhle film trochu jiný (včetně hodně otevřeného konce, jenž mě ovšem v tomto případě spíš nesedl). Snímek stojí za zhlédnutí i kvůli hercům, netáhne ho totiž jen osvědčený veterán Dafoe (přísný, ale přitom dobrosrdečný správce Bobby), ale především dětští herci, kteří bylo opravdu výborní (Prince, Cotto). Slušné 4*, jsem zvědavý, jestli mě Barker potěší i příště. (23.08.2020)

Šestiletá Brooklynn Prince ve vaně věčně poslouchající nadávajícího rapera to bylo nejhustější. Nedaleko floridského Disneylandu stojí pestrobarevné motely z jiných časů, dnes levné ubytovny. Pohádkový ráj je takřka za rohem, a přece nekonečně vzdálený, jako v oscarovém filmu Moonlight hrdina vyrůstající na periferii Miami dlouho neviděl moře. Tady, v poněkud lepším Chanově, kde v betonové džungli zašlé slávy děti soutěží, které dál doplivne, se odehrává The Florida Project, jenž přichází do našich kin. Největší zásluhou režiséra Seana Bakera zůstává, že zde našel neherce, kteří obrazu přežívání na pavlačích poskytují pocit dokumentární věrnosti. Že dal dohromady malé roztomilé raubíře a v jejich čele právě přirozenou Brooklynn Prince, hubatou, drzou, odzbrojující velitelku party, která své dětství vnímá jako jedno velké zábavné dobrodružství – včetně žebrání o drobné na zmrzlinu. Člověk má o ně věčně strach, třebaže by je občas přehnul přes koleno – a ještě spíše jejich matky chovající se neméně nezrale, které si potřebují hlavně „zahulit a zap..at“. Otců se nedostává, takže správci objektu, jehož hraje skvělý Willem Dafoe, není co závidět: musí udržovat jakýs takýs řád, opravovat zařízení, vymáhat dlužný nájem a současně střežit jak děti, tak vetřelce, kteří je ohrožují. V líné pustině letní bezstarostnosti mezi křiklavými fasádami v růžové, fialové a oranžové se hodí každé vzrušení, od polonahé stařenky po zbloudilé turisty. Když na pět minut vypadne proud, lidé hned chtějí slevu, a když dojdou peníze, podvodná sociální matka vláčí potomky s sebou na pouliční prodej asijských padělků. Nálada snímku je však silnější než reportážní stereotyp každodennosti, který sebesladším dětem dává jen pramálo šancí na lepší budoucnost. Nebýt vtipné i dojemné souhry Dafoa s jeho malými svěřenci, The Florida Projekt by skončil jako okatá socijální agitka. (18.04.2020)

Nosnou myšlienkou ( a najsilnejšou ) je kontrast medzi detským svetom a tým dospelým. Detský svet prezentuje šesťročná Moonee ( talentovaná Brooklynn Prince ) a jej svet je zábavný, bezstarostný, nevychovaný a divoký. Jej mladá matka, zúfalá socka bez stáleho príjmu živiaca sa predajom pochybnej kozmetiky či sexom, je symbolom beznádejnosti, lebo to tak chce. Režisér tohto nezávislého snímku Sean Baker umne skladal scény a pomocou skvelej kamery mnohokrát "odchádzal" od zobrazovaných problémov a akoby z bezpečnej vzdialenosti ukazoval divákovi ich priebeh. Záver príbehu je logickým vyústením trochu dlhšieho filmu, ako by sa žiadalo, a záverečná scéna ma dostala do kolien. (14.04.2018)