Polaroid

Do rodiny prokletých hororových propriet přibyl stařičký Polaroid, který i po znovuobjevení po více jak 40 letech báječně fotí. A úmrtí, kterých se po zvěčnění fotografovaných dopouští, se nedají nikde reklamovat. Jste-li však šikovnou středoškolačkou Jadrankou Šetlíkovou a máte kolem sebe přátele, kterým stojí za to zhebnout, nemusíte se bát Roberta Vana, který na vás číhá, aby vás přemluvil k polonahým aktům za košík lubrikačního gelu. Pořádnou revizi a následnou reklamaci by si v prvé řadě zasloužila mrzce natočená úmrtí, která dopadla takto špatně hlavně vlivem ponechané přístupnosti. Předpokládám, že režisér to asi takto dopředu nezamýšlel a nechce se mi líbit, že je za směšně vypadajícími smrťáky, z nichž uzříme jen jakési blíže neformulované náznaky, jeho režijní neobratnost a absolutní technická nedisponovanost. I stalo se a tohle bolavé místo jsem už postupně neřešil. Přišly totiž rozhodně kvalitnější úseky, jež vykazovaly dokonce i nějaké ty invenční záchvěvy, které nahrazovaly chybějící krvavost a liknavou brutalitu. Ač se ve zvýšené míře nedostavil originální zářez v žánru, výpůjčky od Nezvratného osudu, Kruhu, Zhasni a zemřeš dobře posloužily a mně osobně nijak nevadily. Lars Klevberg, který je i autorem stejnojmenného kraťasu, který převedl do celovečerní formy, se s nástrahami možné neoriginality popasoval statečně. Scenáristku Blair Butler, nadějnou tvůrkyni nové hororové vlny, podrobně instruoval o tom, jak bude na diváka fungovat pátračka po zdroji zla a stopy do dávné minulosti patří mezi ty divácky nejspolehlivější. Producent Harvey Weinstein, kvůli jehož skandálu se staženými kalhotami se film dočkal premiéry až dva roky od vzniku, by se jistě poměl nad ženským osazenstvem. Kathryn Prescott v hlavní roli by ještě možná udržela jeho poklopec zapnutý, ovšem to samé už se nedá zaručit u Priscilla Quintany, Katie Stevens, Samanthy Logan či Madelaine Petsch. Omladina se svých rolí zastala dobře. Pokud se tedy film vyrovnával s jistými produkčními problémy a syndromem odvolaného slovutného producenta, coby divák si z něj odnáším jen to dobré. Rozpočet dostatečně neošetřil trikovou stránku, entita, ano, "digitalizovaný" Javier Botet, specialista na příšery všeho druhu, moc originální hrůzy nepobrala, ovšem nápady příběh má, leckdy nesou i punc originality, třeba to, že fotku s vyfocenými osobami nelze zničit (bez následků). Takže vlastně až na ty legrační úmrtí jsem byl s výsledkem spokojen, ovšem focení si do svých hobby hned tak nezařadím. 8/10 (17.05.2019)

No prosím, a pak že je focení bezpečné! Však oni domorodci přírodních kmenů dobře ví, proč se nechtějí fotit. Tady stačí, aby Bird vyfotila pár kámošů, a může jim chystat kytky na hrob. A to ještě netuší, že možná ani ona sama nemá vyhráno! Nápad samozřejmě není originální, ale to by mi nevadilo. Prokleté předměty jsou již v prastarých příbězích, tak jen stačí jinak je odvyprávět. Vizuálně solidní, triková stránka průměrná až místy mizerná, hudba obstojná s minimem třískání do hrnců a občas i slušná atmosféra. Největší bolestí je samozřejmě chybějící gore. Úmrtí se odehrávají rychle a většinou mimo záběr. A když už se člověk těší, jak dostane elegantní roztržení oběti, tak výsledek připomíná dělení žvýkačky Pedro bez jediné kapky krve! Trestuhodné! Tedy já netrvám na střevech ven v přímém záběru, jenže pokud se nedaří budovat stupňující se napětí a děs, pak alespoň nějaký ten škopíček rudé by potěšil. Celkově oddechovka na jedno podívání, která mne spíše příjemně překvapila, páč jsem čekal provar. (12.11.2019)

Je to vlastně remake Kruhu, akorát místo prokleté VHSky redukuje počty amerických adolescentů prokletý polaroid. Vůbec nic originálního, Sam a Dean Winchesterovi by to brali jako naprosto rutinní případ. Sympatická hlavní hrdinka v podání Kathryn Prescott a její přátelé však nemají o svěcené vodě se špetkou sole šajn, takže místo 40minutové rychlovky tu hrdinové křičí, běhají a padají zhruba hodinu dvacet. Ze začátku to má fajn atmosféru a i když se strach postupně vytrácí, řemeslně je to zpracované dost dobře. Zejména ústřední bubák, i když je zrovna vidět, nepůsobí ani komicky, ani levně. Navzdory provařené zápletce dobré žánrové řemeslo. (02.05.2020)

Tvorcovia filmu sa inšpirovali rôznymi známymi príbehmi, pochádzajúcimi najmä z Ázie (najväčšia podobnosť je s thajským Shutter), čo je miestami príliš viditeľné, ale vo výsledku to vôbec nie je na škodu. Síce môže sklamať to, že mnoho vecí nie je z vlastnej hlavy tvorcov a tak to niekedy môže pôsobiť ako zle zostrihaná napodobnenina známejších príbehov, ale mne to vôbec neprekážalo. Teda, asi len na začiatku. Vtedy si film ešte udržiaval celkom fajn atmosféru, pozeralo sa na to príjemne a skrátka to bolo dobre natočené. Pokým už neprišiel čas odkryť karty a.. no, nestalo to za veľa. Postavy boli čim ďalej, tým menej sympatické, príbeh sa čoraz viac zamotával do nejakého klbka nezmyslov a ani hororová stránka nebola dobrá. Vraždy boli nič moc, atmosféra sa vyparila, každý pokus o jumpscare neúspešný a záver aj cez nie zlú pointu opäť nevydarený. Herecké obsadenie tiež nebolo bohvieako dobré - ťahala to len Kathryn Prescott, Mitch Pileggi mal málo priestoru a Tyler Young už hral aj lepšie. Bavilo ma to, nie je to tak, že by som si to neužíval, ale nie je to nič, čo by tu už nebolo a nebolo to spracované lepšie. Je to proste podpriemer s čistými dvoma hviezdami. (04.01.2020)

Úvod s Madeleine Petsch navnadil, no po dopozeraní môžem povedať že bol tým najlepším z celého filmu. Polaroid ako taký, skrýval potenciál pre natočenie poctivého,desivého hororu, nakoniec však zostal iba nevýraznou ducharinou, ktorá sa síce evidentne snaží ako môže, ale nie a nie vydesiť či aspoň vyvolať poriadne napätie. Nenáročnejším divákom to možno bude stačiť, pretože odohraté aj natočené to nie je amatérsky, no ostatní film zrejme prezívajú dokonca. 40% (17.01.2022)