The Suicide Squad: Samovražedná misia

,,TO JE SEBEVRAŽDA!“ … „TO JE TAK TROCHU NAŠE VĚC...“   Tým složenej z týpků s jedinečnejma metaschopnostma – PODRUHÉ! Jo takhle to má vypadat? Kurva, tak to si dám líbit! Má to tempo, švih, dostatek černýho humoru s padnoucí muzikou a skvělýho superpadoucha. Navíc - některý obrázky jsou úžasný! Romanticky krvavý… Zábava od DC vskutku nečekaná… Mňam mňam!     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju tě kryso. (A žraloku. A lasičko). 2.) Chci horor s panem Perníčkem. /// Thx za titule „titulkomat“.                PŘÍBĚH ****  HUMOR  **  AKCE  ***  NAPĚTÍ  * (19.08.2021)

Velký skok v rámci značky i při pozitivních očekáváních, ale stejně bych rád viděl ještě o schod sevřenější výsledek. Gunnovy hrátky se Strážci galaxie totiž baštím i s navijákem a když si z nabídky DC sám vybral sebranku podobných existencí, čekal jsem úplně nový směr, který převrátí tendence celého tamního vesmíru. Jenže při problematické kampani a nedostatečném oddělení se od nevydařeného prvního dílu se finančně nezadařilo. Samotný film ale baví, intenzivně pere do diváka jeden gag za druhým, někdy až tak moc, že se z krve, nadávek a vůbec těženého ratingu trochu motá hlava. Mezi kouzelným King Sharkem, do poslední vteřiny využitými cameo roličkami nebo ze řetězu utržené Harley, kterou scénář konečně pozvedá tam, kde už měla několik filmů být, je totiž i dost vtipů nedotažených, přehnaně pubertálních nebo (a to zamrzí nejvíc) z dálky viděných a kvůli tomu zdržujících. Rád leccos odpustím pro ten pocit, že takhle nějak by týmovky o zbloudilcích na odstřel měly vypadat, ale jen za cenu, že jsou to komedie víc než komiksovky a vyčnívají tak ve zcela specifickém směru, do kterého nikdy úplně nevkročím. 70% (24.08.2021)

Líbil se mi i stejnojmenný film z roku 2016, takže jsem na rozdíl od jiných nečekal na spásnou nápravu, ale prostě jsem se těšil na další šílenost z hlavy mého oblíbeného Jamese Gunna. V Gunnově světě (Gunnových světech) totiž platí pravidlo, že stát se může naprosto cokoliv, a Sebevražedný oddíl se jím řídí také. Všechno, co se stane, je hlavně zdroj zábavy, neustálé zábavy spočívající v kulometných dialozích a jejich (sebe)vražedných pointách, v akčních scénách utržených ze řetězu a z nepředvídatelně se vyvíjejících malých příběhů, které podpírají ústřední nijak objevnou zápletku. Jakmile něco zapáchá klišé, Gunn se s tím lusknutím prstů vypořádá. A není na to samozřejmě sám, protože má k dispozici výborně vybrané herce a herečky, díky nimž (a díky jeho scénáři) si rychle oblíbíme i ty postavy, které potkáváme poprvé a které z upoutávek vypadaly spíš jako trochu zapálenější cosplayeři. Rád se podívám (a pekelně pobavím) znovu. (05.08.2021)

The Suicide Squad je silnější film, než Suicide Squad. Sebevědomější, uvědomělejší a určitě lepší. Ale celkově v něm tu kulervoucí pecku nevidím. Pár ustřelených obličejů a roztržených těl to pro mě nedoručuje. Nemít žolíka v podobě Harley Quinn a Starro, tak má Gunn problém. Současné DC universum asi nebude tak úplně pro mě. (08.08.2021)

"Kdyby se tady všude váleli čůráci a ty bys řekl, že je musím v rámci boje za svobodu všechny sežrat, nemám s tím problém." Tak už vím, kam nepojedu na dovolenou. Ostrov Corto Maltese se mi prostě nelíbí. Diktátor, vojáci ani mimozemská hvězdice nejsou moje oblíbený turistický atrakce. Ledaže by se mnou vyrazil Sebevražednej oddíl pod vedením Bloodsporta, kterej by si z obětovanýho týmu 1 vzal Harley, Savanta a lasici Weasela. S těma byla sranda. Vlastně jsem se docela bavil, i když tohle obvykle není můj šálek kryptonitu. Ale kdyby všichni superhrdinové mysleli na mou zábavu tak svědomitě jako tahle sebranka, tak bych se jim zase tak moc nevyhýbal. (04.05.2022)