The Suicide Squad: Samovražedná misia

// DC is back. Teda, aspoň na jeden film. Zachraňovat to přitom musel až režisér marvelovek James Gunn. Ujal se toho nicméně s velkou vervou a možná ještě větší kreativní chutí, takže to bylo brutální, krvavý, vtipný, napínavý, dojemný i plný překvapení, a vlastně to takové bylo od začátku až do konce. Příběh hezky gradoval, počty záporáků neustále rostly, ale v zásadě nemůžu říct, že by závěrečná akce byla nutně ta nejlepší, nebo že by si naopak ty největší vtípky režisér vystřílel už na začátku. Ne, bylo to konstantně boží, hrál do toho zase jednou skvělý soundtrack, Harley ze všech dosavadních filmů jednoznačně nejlíp využitá, podobného zacházení se ale dočkala snad každá z postav. Normálně jsem odcházel z kina s pocitem, že se nemůžu dočkat, až to uvidím znova. A že to uvidím hodněkrát znova. 9/10 (02.08.2021)

,,TO JE SEBEVRAŽDA!“ … „TO JE TAK TROCHU NAŠE VĚC...“   Tým složenej z týpků s jedinečnejma metaschopnostma – PODRUHÉ! Jo takhle to má vypadat? Kurva, tak to si dám líbit! Má to tempo, švih, dostatek černýho humoru s padnoucí muzikou a skvělýho superpadoucha. Navíc - některý obrázky jsou úžasný! Romanticky krvavý… Zábava od DC vskutku nečekaná… Mňam mňam!     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju tě kryso. (A žraloku. A lasičko). 2.) Chci horor s panem Perníčkem. /// Thx za titule „titulkomat“.                PŘÍBĚH ****  HUMOR  **  AKCE  ***  NAPĚTÍ  * (19.08.2021)

Líbil se mi i stejnojmenný film z roku 2016, takže jsem na rozdíl od jiných nečekal na spásnou nápravu, ale prostě jsem se těšil na další šílenost z hlavy mého oblíbeného Jamese Gunna. V Gunnově světě (Gunnových světech) totiž platí pravidlo, že stát se může naprosto cokoliv, a Sebevražedný oddíl se jím řídí také. Všechno, co se stane, je hlavně zdroj zábavy, neustálé zábavy spočívající v kulometných dialozích a jejich (sebe)vražedných pointách, v akčních scénách utržených ze řetězu a z nepředvídatelně se vyvíjejících malých příběhů, které podpírají ústřední nijak objevnou zápletku. Jakmile něco zapáchá klišé, Gunn se s tím lusknutím prstů vypořádá. A není na to samozřejmě sám, protože má k dispozici výborně vybrané herce a herečky, díky nimž (a díky jeho scénáři) si rychle oblíbíme i ty postavy, které potkáváme poprvé a které z upoutávek vypadaly spíš jako trochu zapálenější cosplayeři. Rád se podívám (a pekelně pobavím) znovu. (05.08.2021)

Je fajn jednou za čas zažít příjemné překvapení, protože jsem sice tajně doufal v hodně, ale reálně moc nečekal. James Gunn to však zvládl mnohem lépe, než bych hádal. Jeho Sebevražedný oddíl je barevnější a divočejší, s tím se víceméně počítalo, jenže moje obavy, že přílišná volnost mu nebude svědčit a nakonec z filmu vyleze akorát bizarní maglajs, se nepotvrdily. Gunn ví, kdy si může dovolit decentní bizarnost nebo úchylnost a kdy diváka překvapit nějakou tou nečekanou smrtí nebo scénou tak drsnou, že se trošku stydíte, když se u ní smějete. Zároveň ale jeho film funguje i v dramatických situacích a není to zdaleka jen exhibice více či méně divných hrdinů, kteří dělají více či méně divné věci. Mimochodem nová parta se fakt povedla a herecky je to opravdu paráda (kdo hrát neumí, ten to ví a paradoxně toho umí využít), postupné budování vztahů mezi vraždícími sociopaty funguje nečekaně dobře a Gunn se nebojí být občas až překvapivě dospělý. Jen aby to o pár minut později shodil nějakým drsným fórem. Především je to celé ale neskutečná zábava. Tohle se povedlo. (04.08.2021)

Pro svět přitroublých dyslektických mongololidí, a nejen pro ten, je rozhodně více než dobře, že se Jakuba Zbraňň těm zkurveným neomarxistickým pamrdům nepovedlo kancelačně zkulturnit za jeho sto let staré tvítrové vtípky o píchání dětí. On totiž, snad jako jediný, dokáže z těch sterilních, vážně se beroucích, furtdokolových, anemických, debily kýčovitě či propagandisticky mentorujících, pouťově filosofických a plytkých leporel, kde se všechny ty „supravodiče“ chovají a vypadají, jako by se právě vrátili z gájprajdu s opruzeninami konečníků ze zařezaných tang, udělat hravou, vtipnou, neotřelou, uvolněnou a šarmantní plnokrevnou heterozábavu, plnou geniální fantazie a až po pastelové elasťáky napěchovanou originálními scénáristickými i režijními vyfikundacemi. A to by se v dnešním světě, v němž humory v agónií chcípají na pandemenci a kde se korektní upjatost snoubí s masovou debilitou a vychcaností zamindrákovaných pozornostních kurev, mělo vyvažovat minimálně culíkatými paťačkami s právě vypadnuvšími horními jedničkami. Anebo jednoznačnou plnou palbou. P.S.: Cvrlikači se vyhýbám důsledněji než jehovista transfúzi, proto pro usnadnění práce svým budoucím kancelačním kulturistům, až jednou uzavřu smlouvu s fašistickým Dyznym, uvádím svůj nejoblíbenější patologicky závadný cvrlík zde: Co odpovědět lékárnici, která, když jdete kupovat antikoncepci pro svou jedenáctiletou dceru, vyděšeně spráskne ruce a povídá: „Proboha, pane, vaše dcera je již v tomto věku sexuálně aktivní???!!!“? - „Ale piču aktivní, leží jak prkno, celá matka.“ (07.08.2021)