Vojnoví psi

Bavilo i nudilo zároveň. Zajímalo mě, zda se budu bavit i poté, jakmile se pánové začnou ucházet o zakázky pro americkou armádu a dostanou se někam na horkou půdu. Nebavil. Je to utahané a vlastně i zbytečné. Jeden je obratný manipulátor a ulhaná sketa, druhý je naivní trouba, který ctí alespoň určité zásady. Dostanou se k obří vládní zakázce, půjde jim o kejhák, tvůrci se snaží trochu pošpinit systém a nabídnout satirický nadhled, ale divákovi je to šumák. A vůbec jim nevěří, že mají žít na hraně a obchodovat jak žraloci z Wall Street. Nic sofistikovaného se k nám nedostane, dramatického jakbysmet a bohužel i s humorem je to velmi podobné. Možná jen protivný hekavý smích Jonaha Hilla si budu nějakou dobu pamatovat. Todd Phillips chtěl zkusit něco serióznějšího, nicméně vypráví hrozně nezajímavě. A když je divákovi jedno, zda Miles Teller začne zase dělat maséra, nebo Hilla v Bagdádu znásilní deset Iráčanů, je něco špatně. Mnohými skloňovaný Vlk z Wall Street je totálně jiná liga!! (24.11.2016)

Zatímco Wall Street má svého vlka, Miami Beach nabídne dva povedené ptáčky.. Grilovaný brojler a naivní kavka rozjedou s přičiněním Dicka Cheneyho obchod se zbraněmi a já se nepřestávám divit, jak špatně obsazený, nevtipný a v dramatických scénách zoufalý kousek z toho Todd Phillips dokázal udělat. K odpudivému, jarmulkou zašpuntovanému demižónu jménem Jonah Hill vskutku pasuje „The World is Yours“ Tonyho Montany, protože když je na něm on, nikdo jiný se tam už nevleze.. Amerika je země neomezených možností, běda však, když se k nim dostanou omezení lidé.. (29.11.2016)

Todd Phillips, zdá se, všechen svůj režisérský um "vystřílel" v roce 2009 u filmu "The Hangover", jelikož od té doby nevytvořil nic, co by tento film překonalo. War Dogs totiž není ani komedie, kterou bych u tohoto režiséra očekával, a není to ani drama, protože dramatické linie jsou zde pouze chabě načrtány a nedovedeny k patřičné pointě. Po celou dobu trvání snímku mi to přišlo jako úplně zbytečný film, který až na pár světlých momentů nenabízí vůbec nic. „Sorry. Don't worry, I have to go first, I'm American.“ (22.11.2016)

Nechápu jak je to možné, ale z Jonaha Hilla se pomalu ale jistě stává herec, a ne jen ultimátní kokot. Kokotem tedy tady pořád ještě je, ale to jen proto že mu to předepisuje scénář. Ale jinak je vlastně v pohodě. Co v pohodě moc není, je představovat ultimátní zmrdy živících se z války jako vlastně docela v pohodě týpky s jen trochu ostřejším povoláním, ale to ať si každý přebere sám. 7/10 (08.08.2018)

Jeden z nejlepších a nejnedoceněnějších filmů roku 2016. God Bless Dick Chaney´s America! V jednom tedy s tvůrci nesouzním: je zřejmé, že jim není po chuti amerického vojenského angažmá v Iráku a Afghánistánu, satirické poznámky na adresu federální vlády a zvlášť někdejšího prezidenta George W. Bushe jsou až příliš jednoznačné. Zbytečně silně antimilitaristické a protiestablishmentové pojetí je však jednou z mála pih na kráse, a pokud na rozdíl ode mě patříte ke kritikům zahraničí politiky USA, připíšete snímku další významné plus. I tak jsem ale dal plný počet, a to jakýkoli vojenský zákrok USA kdekoli po světě budu vždycky obhajovat. Týpci a zbraně navíc mají obrovský trumf v Jonahu Hillovi. Jeho Efraim Diveroli je slizký, úlisný, podrazácký, chlípný, arogantní, místy s psychopatickým chování, přesto z něj nejde odtrhnout zrak. Kdykoli nebyl v záběru, těšil jsem se, až se do něj zase vrátí. Zbytek včetně nudného Milese Tellera jen tak přicmrndává. Skvěle natočený příběh o falši, kamarádství, podrazech a morálních dilematech je dechberoucí, vědomí, že inspirací byla skutečná událost, ho posouvá ještě o kus výš. Jen doplatil na zařazení do ranku komedie, protože komediální není a nechtěl být - satira přece není komedie. (17.03.2018)