Vyléčení

Nikdy jsem se nějak netajil, že zombie subžánr patří mezi moje nejméně oblíbené hororové témata (výjimkou jsou staré italské kousky, filmy od Romera či třeba démonická série REC a pár dalších…). Pár filmů už mě však dokázalo zaujmout a navíc Irsko bylo nějaký čas mým druhým domovem, kde jsem žil a pracoval. Takže taková srdcovka. I z toho důvodu jsem dal nakonec tomuto kousku šanci, přestože je v mé sbírce už docela dlouho. Nějak jsem si o něm dopředu nezjišťoval moc informací, takže jsem byl zpočátku celkem překvapený jeho netradičním pojetím. Tvůrčí myšlenka (nápad) o znovu začlenění nakažených (vyléčených) zpět do společnosti, nebyl vůbec marný. Musím souhlasit, že spíše než o horor se jedná o jakousi formou sociálního dramatu. A téma nepřizpůsobiví versus zbytek, či náhrada migrantů za zombie, předsudky, rizika – byla více než zjevná. To už ale ať si každý přebere, jak uzná sám za vhodné. K těmto žhavým tématům se raději moc nevyjadřuji, protože by to nemuselo dopadnout dobře.     Stejně jako k faktu, že jednu z hlavních rolí zde ztvárnila pěkná a nadějná herečka Ellen Page ještě v době kdy byla jakžtakž normální. I ona totiž zanedlouho poté začala o sobě prohlašovat, že se cítí býti jako muž a podstoupila svou „transgender přeměnu“. Další zvěrstvo, které se na nás za poslední roky/měsíce valí ze všech stran. Ani to mi však nezabrání, abych nepochválil její herecký výkon. Jako Elliot Page mě už nyní vůbec nezajímá…   Ale abych se vrátil k samotnému filmu. Myšlenka dobrá, provedení však místy dost pokulhávalo. Zvláště budete-li se na to dívat jako na hororový film. Přitvrdilo se až v samotném závěru, došlo i ke zlepšení celkové atmosféry, ale do té doby budete muset překousnout hromadu dialogů – z nichž velké množství zas tak záživných nebylo. Bylo cítit ono „morální poselství“ a hlavní hrdina se snažil, co to šlo, ale našla se tu i řada dosti chabých pasáží, při kterých jsem nervózně pokukoval po časomíře. I z toho důvodu tomu prostě nemůžu dát lepší ohodnocení než lehký podprůměr. 40% (25.12.2023)

Na "The Cured" som sa veľmi tešil. Osobne som zvedavý na každý film, kde sa objaví meno Ellen Page, no súčasne som mal pocit, že by sme mohli mať niečo nové do zombie žánru. Realita je však taká, že som z filmu maximálne sklamaný. Sklamaný, lebo namiesto zaujímavého hororu tu máme vyslovene politickú propagandu zo sveta vyliečených zombies. Neviem ako inak by som to popísal, lebo celý film pôsobí maximálne politicky. Od prvého momentu, kedy "vyliečení" vystúpia z autobusu a vrátia sa do "normálneho života". Všade samé nenávistné heslá, ľudia proti vyliečeným a tak podobne. A potom sa "vyliečení" spoja do aliancie, aby svet zmenili na svoj obraz a ukázali ľuďom, že sa budú môcť brániť, a že sú dôležití. Táto politika ma absolútne nezaujala a v mojich očiach z tohto filmu spravilo podpriemernú drámu, na ktorú by som sa inak asi vôbec nepozrel. Mám veľmi rád Ellen Page, no mám trošku pocit, že v tomto filme je veľmi nevyužitá. Viac by som jej chcel vidieť, poznať ju a vedieť ju pochopiť. Sam Keeley je podľa mňa celkom dobrý hlavný hrdina a páči sa mi, že je proti všetkému násiliu a chce len žiť svoj život ďalej. Tom Vaughan-Lawlor ako zloduch filmu nie je veľmi zaujímavý a jeho dôvody ešte oveľa menej. Čo viac o tom môžem povedať? Jednoducho mi tam skutočne nepasoval. Sú tam aj dobré nápady. Ako príbeh doktorky, ktorá chce zachrániť svoju priateľku alebo aj Ellen Page a jej syn a ich story. Možno by bolo super, keby aj celé tie scénky z minulosti môžeme viac vidieť. Keby to neboli len flashbacky. Osobne sa mi ešte aj páči nápad, že nakazení vyliečených neatakujú. Lebo už majú pocit, že sú ako oni. Takže sú tam dobré momentky, no málo sa na ne film sústredí a najmä tá jeho politická angažovanosť mi vôbec nepasuje. A iritovala ma. Znovu by som si to nepozrel a ani môj veľký rešpekt a úcta voči Ellen Page to nezmenia. Hodnotenie: D+ (14.05.2018)

Irsko-francouzský snímek „Vyléčení“ je tak pro mě jen zdlouhavou nudou, která v sobě sice něco měla, čím by mohla zaujmout, ale podáno je to způsobem, který nechává diváka chladným. A to je celkem škoda, protože synopse tohoto filmu se zdá jako krok správným směrem. Nakonec to byl ale jen úkrok stranou, po němž se celý nápad zřítil z útesu a byl zabit. (20.02.2020)

“Rómsku či prisťahovaleckú” problematiku “riešiaci” zombi snímok, ktorého pointa jasne preukazuje, že znovu zaradenie do mravnej, respektíve kultúrnej spoločnosti, ani zďaleka nemusí naplniť očakávania “verejnosti”. Moja “myšlienka” je samozrejme scestná, “mierne alebo viac” cez rámec, no čo sa vďaka určitým jednotlivcom deje za hranicami štátov, ktorých občania “dobrovoľne” podali pomocnú ruku, je s nadsázkou zobrazené v tomto ľahko nad priemernom, myšlienkovo zaujímavom počine. Dalo sa, za ten nápad sa to sledovať oplatí, no za tú vizuálnu a bohužiaľ takmer minimálnu snahu o využitie horor “efektu”, fanúšik žánru zrejme nadšený nebude. (14.05.2018)

Těžko říct, na koho Freyne cílí. Pro hororovou komunitu je to málo zombie, pro fandy do psychologie je to právě díky tématice neatraktivní a mainstreamový divák o to nejspíš ani nezavadí. A je to škoda. Oproti ostatním si nemyslím, že by film participoval na současných společenských tématech. Zatímco za skutečnými problémy s asimilací stojí jak neochota většiny přijímat, tak nechuť menšin se přizpůsobovat, tak tady se řeší návrat lidí, kteří vám sežrali nebo nakazili rodiny či sousedy a v tom vidím velký rozdíl. Předsudky jsou tady do jisté míry opodstatněné a to vykreslení, jak se s tím vším snaží všichni přítomní porvat, působí věrně. Pokud bych měl ale srovnávat s realitou, tak nejvíc mi příběh připomínal tématiku IRA. Stejně jako se bouřili Irové coby občané druhé kategorie, tak i tady se organizují vyléčení do teroristických buněk za účelem zrovnoprávnění. Samozřejmě to podporují i reálie. Tím vším se vine příběh hlavního hrdiny, který stojí na obou stranách barikád. Celkový dobrý dojem podpořili i herci. Sam Keely zahrál parádně a Ellen Page roste film od filmu. Potěšil i konec, takže pro mě se jedná o zbytečně podhodnocené příjemné překvapení. 80% (27.05.2018)