Western

Pouze trpělivý divák jako já to dotáhne do konce. Je to totiž pomalý a utahaný jak šňůra vod hajzlu a z toho napětí, které tam občas bylo cítit, se nedostavilo nic. Některé dialogy na mě působily dokonce jako improvizace, ale za to mohla asi jazyková bariéra. Za starou bačkoru to zase nestálo, režie naprostá paráda a celkově film působil docela příjemně, ovšem trochu toho soupeření by filmu neuškodilo. (25.07.2018)

Ve Westernu opustila Valeska Grisebachová svůj dokumentarizující styl, který jí v  – o jedenáct let starší – Touze pomohl přesvědčivě zachytit půvab i ošklivost německého venkova na zlomu Milénia a v novém snímku založeném na neklidu vzbuzeném kontaktem (přinejmenším) dvou kultur (a řečí) nechala Bernharda Kellera snímat svět i s jeho interakcemi podstatně dramatičtěji. Kameramanův zrak zde přímo obnažuje: soustředně vhlíží do událostí a odřezává z nich obrazy, doteky i všemožná spojení, která je tvoří. Vzhledem k tomu, že se předlouhá expozice odehrává mezi převážně primitivně působícími německými dělníky-kolonizátory, vzbuzuje tento způsob vyjadřování a znázorňování až fyzickou ošklivost a nedivil bych se, kdyby nejeden divák v obavách před tím, co v další scéně vyhřezne (a co se jeho odřezáním dále odhalí), odvracel od plátna či obrazovky svůj zrak. Úzkost vzbuzuje i hrdinovo pronikání do bulharské venkovské komunity a míře těchto obav úměrně pak působí radost ze všech těch mezilidských i mezidruhových souzvuků. Ani toto bratrské splývání však není zcela bezpečné, houpe někdy prudčeji a někdy také dusí. K celkové nejistotě přispívá i to, že ve většině interakcí k sobě strhává pozornost sama komunikace: každý se snaží dorozumět s každým – a kde řeč selhává, dostávají se ke slovu ruce, které se v explozích agrese snaží sebe samé umlčet ranami, které způsobují druhým – příliš nesrozumitelným. Mezi láskou a pranicí se ubírají vlastně všichni, místní i přicestovalí. To, co zůstává nevyjádřeno slovy či intuitivní znakovou řečí, zpřítomňuje svůj rub, který hrozí propastnými hlubinami. Každá vteřina může přinést právě tak útěchu jako zranit a také Meinhardova bezelstnost může být tak trochu lstivá. Grisebachová si ovšem zůstává do poslední scény věrná. Neodhalí víc, než si žádá pečlivě pěstěná neurčitost a závěrečným výjevem se pod své dílo podepisuje: Meinhardův tanec parafrázuje Markusovo opilé sólo z Touhy a tato intertextová vazba naznačuje, že se zdaleka nic nekončí – že se vše teprve otevírá. – I pro tuto skrytou nápovědu by stálo za to, aby Edisonline, uvádějící Western v rámci Be2Can, zprostředkovalo i onen starší režisérčin snímek. (29.01.2024)

V porovnání s pomalou optikou Nuri Ceylana, jde o výrazně slabší kávu. Nevnímejte ohlas z Cannes a nechte film vyvíjet. Valeska Grisebach zachytává dokonale postavy neznámých herců a krásného prostředí krajiny. Vlivu člověka v osamělosti, ztráty budoucnosti a nádechu světla jít správnou cestou. [Aff, 2017] (24.06.2017)

Nádherný film o střetu dvou kultur a zároveň dvou principů k přístupu k druhým/cizím napříč těmi kulturami...a zároveň o vyděděnosti a neschopnosti někam patřit... Film vyznívající velmi civilně, ale zároveň hodně poeticky. Poezie všedního dne i romantika ještě stále panenského východu. Snímek o bariérách - kulturních, jazykových, ale též psychických. Snímek plný sociálního napětí. Western - eastern. Film silně dvojznačný...postupně se rovněž vynořuje znepokojující myšlenka inspirovaná názvem (a jím obsaženým žánrovým ukotvením), že možná západní zkrocení divoké země, s mýtickými vizemi kovbojů, nebylo tak ušlechtilé a neškodné, jak jsme si mysleli. Film s nejednoznačně konotovaným hlavním hrdinou - Meinhard se v průběhu děje stává stále více záhadným - Byl to voják? Či nebyl? Mluví pravdu? Je to lhář? Co vlastně chce? Ve výsledku hluboký film o solitérství. Co tady vlastně hledáš? (08.04.2020)

Mužství je tématem německého režiséra Valesky Grisebacha Western, který se odehrává v bulharské krajině, kde němečtí dělníci sestavují hydroelektrárnu. Tento malý "Western" je překvapivě jak přímočarý tak plný rezonance a dvojsmyslnosti. Tato tiše pohlcující pohádka o kamarádství uprostřed sociálního napětí přeskakuje mezi tématy. Valeska Grisebach množství napětí zabalil v nečekaných koutech. Plusem je westernově hezká krajina. V závěru film příjemně ožije hudebně, ale dvě hodiny sledování na mě bylo trochu moc. (26.12.2019)