Western

Ve Westernu opustila Valeska Grisebachová svůj dokumentarizující styl, který jí v  – o jedenáct let starší – Touze pomohl přesvědčivě zachytit půvab i ošklivost německého venkova na zlomu Milénia a v novém snímku založeném na neklidu vzbuzeném kontaktem (přinejmenším) dvou kultur (a řečí) nechala Bernharda Kellera snímat svět i s jeho interakcemi podstatně dramatičtěji. Kameramanův zrak zde přímo obnažuje: soustředně vhlíží do událostí a odřezává z nich obrazy, doteky i všemožná spojení, která je tvoří. Vzhledem k tomu, že se předlouhá expozice odehrává mezi převážně primitivně působícími německými dělníky-kolonizátory, vzbuzuje tento způsob vyjadřování a znázorňování až fyzickou ošklivost a nedivil bych se, kdyby nejeden divák v obavách před tím, co v další scéně vyhřezne (a co se jeho odřezáním dále odhalí), odvracel od plátna či obrazovky svůj zrak. Úzkost vzbuzuje i hrdinovo pronikání do bulharské venkovské komunity a míře těchto obav úměrně pak působí radost ze všech těch mezilidských i mezidruhových souzvuků. Ani toto bratrské splývání však není zcela bezpečné, houpe někdy prudčeji a někdy také dusí. K celkové nejistotě přispívá i to, že ve většině interakcí k sobě strhává pozornost sama komunikace: každý se snaží dorozumět s každým – a kde řeč selhává, dostávají se ke slovu ruce, které se v explozích agrese snaží sebe samé umlčet ranami, které způsobují druhým – příliš nesrozumitelným. Mezi láskou a pranicí se ubírají vlastně všichni, místní i přicestovalí. To, co zůstává nevyjádřeno slovy či intuitivní znakovou řečí, zpřítomňuje svůj rub, který hrozí propastnými hlubinami. Každá vteřina může přinést právě tak útěchu jako zranit a také Meinhardova bezelstnost může být tak trochu lstivá. Grisebachová si ovšem zůstává do poslední scény věrná. Neodhalí víc, než si žádá pečlivě pěstěná neurčitost a závěrečným výjevem se pod své dílo podepisuje: Meinhardův tanec parafrázuje Markusovo opilé sólo z Touhy a tato intertextová vazba naznačuje, že se zdaleka nic nekončí – že se vše teprve otevírá. – I pro tuto skrytou nápovědu by stálo za to, aby Edisonline, uvádějící Western v rámci Be2Can, zprostředkovalo i onen starší režisérčin snímek. (29.01.2024)

Neuvěřitelně obyčejné a tím pádem díky tomu vlastně originální. Tvůrci si tu totiž krásně pohráli s archetypy Němců, Bulharů a skutečností, že když chceš, nepotřebuješ jazyk k tomu, aby sis pokecal. Lidsky je to tady hrozně silné, byť dost poetické. Věřím ale, že Vám ty záběry na vyvalený Němce uprostřed bulharské řeky vůbec nebudou vadit. Ač se toho ve filmu moc neděje, byl jsem u filmu totálně zhypnotizovanej. Ale, pravda, otázka je, jestli to nebylo tím, že jsem v pokoji měl hrozný vedro a Němci stavaři se tam vyvalovali v řece a u toho pili na pohodu bulharský pivo. (30.06.2021)

Príjemný film o obyčajných ľuďoch a o strete ich kultúr. V dvojjazyčných, nemecko-bulharských dialógoch si rozumejú každé desiate slovo, no napriek tomu si vás absolútne podmania. Prirodzenosťou, ľudskosťou, pocitmi, ktoré sú nám všetkým tak blízké, ale vo filmoch na ne väčšinou nezostáva priestor. Z neherectva sa holt dajú vydolovať nevýdané veci, ak máte jasný režijný zámer a vysoký emoční kvocient. Delňas v hlavnej roli najcharizmatickejšia postava zo všetkých, čo som tento rok videl vo Varoch. (06.07.2017)

Mužství je tématem německého režiséra Valesky Grisebacha Western, který se odehrává v bulharské krajině, kde němečtí dělníci sestavují hydroelektrárnu. Tento malý "Western" je překvapivě jak přímočarý tak plný rezonance a dvojsmyslnosti. Tato tiše pohlcující pohádka o kamarádství uprostřed sociálního napětí přeskakuje mezi tématy. Valeska Grisebach množství napětí zabalil v nečekaných koutech. Plusem je westernově hezká krajina. V závěru film příjemně ožije hudebně, ale dvě hodiny sledování na mě bylo trochu moc. (26.12.2019)

Sociální drama Western má vskutku příznačný název. Stav znepokojivého napětí mezi partou německých dělníků pracujících kdesi v zapadlé části Bulharska a místních usedlíků v sobě skrývá takovou tu poetiku westernových kousků. Zvlášť, když se v záběrech i ději samotném poměrně často vyskytují koně. Meinhard Neumann působí dojmem, jako by se pro titulní roli přímo narodil. Jeho charisma spojené s civilním hereckým projevem dává postavě potřebnou hloubku a jistou dávku tajemnosti. Tento film rozhodně není jen bezduchou podívanou, ale poukazuje především na závažné problémy, které mohou nastat při střetu dvou odlišných kultur. Zde je to pojaté z čistě evropského hlediska jako konflikt mezi východní mentalitou a západním majetnickým způsobem života. Hlavní hrdina se dostává do soukolí obou světů a je na něm skvěle demonstrována touha někam patřit a zároveň jistá neschopnost začlenit se. Jedinou výhradu bych měla k občasným hluchým místům celého příběhu. (70%) (01.05.2020)