Parazit

Když se člověk čas od času přejí běžného Hollywoodského konzumu, tak musí dneska sáhnout buď do Evropy nebo ještě lépe k Asiatům. Parazit je zcela poprávu král roku 2019. Chytré sociální drama, které se dlouhou dobu tváří jako taková komedie o pořádně vyčůrané rodince, která si umí pomáhat. Závěr bych označil jako dobře mířenou ránu mezi oči. Rozhodně nejen na ty závěrečné minuty nikdy nezapomenu. 85% (17.08.2020)

Jsem velmi a moc rád překvapený. Takhle proklatě černou kombinaci cynické komedie, thrilleru a satirického dramatu jsem opravdu nečekal. Navíc tak ohromně napsanou, s postavami, o nichž doteď vlastně nevím, co si myslet, a s úžasně zábavnými momenty, které by v jiném filmu asi zábavné vůbec nebyly. Režijní hravost na sto deset procent - stále překvapující, promyšlené, ale ne namyšlené vděčné potěšení. (22.10.2019)

Jihokorejec Bong Joon-ho se v Cannes předvedl ve skvělé formě. Představil další svéráznou filmovou rodinku, v jejímž čele opět stojí jeho dvorní herec Song Kang-ho a na jejímž příběhu znovu umně háže žanry do mixéru: mísí rodinné melodrama s hororem a černou komedií a k tomu po svém přidává tradiční porci subtilně vrstvené sociální kritiky a trefně namířených kulturně-politických vtípků. Zdánlivě nespojitelné funguje jedna báseň až človek žasne a o půlnoci odchází z kina naspeedovaný radostí z té hravé filmové jízdy. Za tu bravurní režii se mu tady v průběhu projekce několikrát tleskalo a i proto věřím, že si ze sobotního udělování cen jistě něco odnese. (22.05.2019)

Tak tohle je ten vychvalovaný, téměř geniální thriller? Od Džun-ho Ponga jsem nikdy nic neviděl, ale podle ohlasů jsem byl připraven na superbombu. Dočkal jsem se snímku s několika vyšinutými, ale mnoha nepravděpodobnými situacemi, které jsou v Asii dost časté. Jsem ochoten dát 70%, ale ani o ťuk víc. (06.11.2023)

Úvodní hodinu mě bavila sviňská vynalézavost celé rodinky i to, jak si postupně obsadí všechny důležitá políčka na šachovnici. Pak se ale najednou skupinka do té chvíle schopných jedinců není schopná udržet na schodech vlastní zvědavosti a Parazit se pro mě zvrhne v něco, kde mě postavy přestávají zajímat (protože na sympatie se tu nehrálo a najednou jsou důležité k nějakému napětí) a i vývoj začne podivně kroutit vlastní logikou. Ale ok, sem tam film udělá dějovou odbočku, která člověku úplně nesedne, to se může stát. Pořád by zůstala famózní práce kamery a kompozice scén (zatopená ulička jednoznačně kraluje). Jenže jsme v jihokorejské kinematografii a navíc v artovce pro festivaly, takže se to celé na konci musí žánrově zvrhnout, aby si řadový divák řekl "cool" a ten náročnější mohl ocenit "jak myslej mimo rámec". A tady tomu pro mě už úplně spadnul řetěz, protože banální pointa o "chudí smrdí bohatým" má tak mimózní obrátky ve svém ztvárnění, že už mi z toho bylo jen smutno. Tak nadějný rozjezd a tak zbytečně tlačené a vynucené finále. Neberu. 50% (01.03.2020)