Parazit

Kultovní tuzemská hláška "Nezlobte se, že vás zase obtěžuji, ale zapomněla jsem se zeptat, jestli máte sklep. Máte sklep? A mohla bych ho vidět?" rozpracovaná do podoby celovečerní (zdaleka nejen) thilleroidně-černohumorné třídní satiry, kde nikdy nevíte, na čem zrovna jako divák jste. Což mohlo lehce skončit jako trapný mišmaš (a i to se již v minulosti Bong Joon-hoovi přihodilo), ale vznikl z toho jízlivý majstrštyk, který navrací dech v poslední době poněkud uvadající jihokorejské vlně. Co navrací... Toto není prostá resuscitace, ale plnohodnotný comeback; a to rovnou ve více ohledech. (29.09.2019)

Je fakt, že na tento film tak ľahko nezabudnem a je ťažké ho žánrovo niekam zaradiť. Dojem, ktorý zanechal by som skôr prirovnala k rozpačitosti. Technicky je film brilantný, no nepomôžem si, akosi mi to celé podanie neulahodilo. Dominuje namixovaná všehochuť, ktorej chýba hlbšia myšlienka. Všetko je veľmi precízne zrežírované, no hlavný point chýba. Nemám nič proti bizardnosti, ak je správne a tvorivo vo filme podaná, naopak ju veľmi oceňujem. Tu je forma krásna a pútavá, obsah prázdny. Príbeh je nepredvídateľný, nezasiahol emočnú rovinu a celkovo šiel mimo mňa a nie do mňa. (15.01.2020)

Velmi silné 4* a mám takový pocit, že tento film bude ve mně ještě růst. V první řadě Parazit má fakt ale fakt geniální scénář, který je zároveň velice odvážný. Tohle se mohlo tak jednoduše rozsypat pod rukama a z filmu se mohla velice jednoduše stát absurdní fraška, ale díky sebevědomé režii, která přesně věděla, jaký film točí, z toho vznikl silný a nevšední divácky zážitek. Já jsem po dlouhé době viděla film, u kterého jsem neměla absolutně ponětí, kam to celé směřuje a po fakt dlouhé době můžu napsat, že jde o něco, co jsem ještě neviděla. OK, o den později jsem tu pátou hvězdu prostě přidat musela. (12.01.2020)

Nejen způsobem „vniknutí“ neobvyklá, mezi několika žánry oscilující home invasion, během které se sází jen na první část rčení „Důvěřuj, ale prověřuj“. Řemeslně precizní (především kamera v interiéru moderního domu), ale jak se sestoupí hlouběji (fakticky i obrazně), začne být to podobenství vratké v kolenou. Dlouhodobě mám problém s těmi jihokorejskými filmovými konci. Jako by nevěděli jak a kdy přestat.. (25.02.2020)

Úvodní hodinu mě bavila sviňská vynalézavost celé rodinky i to, jak si postupně obsadí všechny důležitá políčka na šachovnici. Pak se ale najednou skupinka do té chvíle schopných jedinců není schopná udržet na schodech vlastní zvědavosti a Parazit se pro mě zvrhne v něco, kde mě postavy přestávají zajímat (protože na sympatie se tu nehrálo a najednou jsou důležité k nějakému napětí) a i vývoj začne podivně kroutit vlastní logikou. Ale ok, sem tam film udělá dějovou odbočku, která člověku úplně nesedne, to se může stát. Pořád by zůstala famózní práce kamery a kompozice scén (zatopená ulička jednoznačně kraluje). Jenže jsme v jihokorejské kinematografii a navíc v artovce pro festivaly, takže se to celé na konci musí žánrově zvrhnout, aby si řadový divák řekl "cool" a ten náročnější mohl ocenit "jak myslej mimo rámec". A tady tomu pro mě už úplně spadnul řetěz, protože banální pointa o "chudí smrdí bohatým" má tak mimózní obrátky ve svém ztvárnění, že už mi z toho bylo jen smutno. Tak nadějný rozjezd a tak zbytečně tlačené a vynucené finále. Neberu. 50% (01.03.2020)