Parazit

Emocionálne mučenie diváka. Mimoriadne nepríjemný film, ktorý sa skrýva za maskou "čiernej komédie", ale pocity z neho sú na úrovni sledovania exploatačného hororu. Mám rád transgresívne umenie, mojou najobľúbenejšou knihou je Less than Zero, ale napriek tomu že Parazit je bezpochyby silný a výnimočný film (druhá polovica je až extrémne nepredvídateľná), esteticky ani divácky mi absolútne nič nehovorí. (04.01.2020)

Úvodní hodinu mě bavila sviňská vynalézavost celé rodinky i to, jak si postupně obsadí všechny důležitá políčka na šachovnici. Pak se ale najednou skupinka do té chvíle schopných jedinců není schopná udržet na schodech vlastní zvědavosti a Parazit se pro mě zvrhne v něco, kde mě postavy přestávají zajímat (protože na sympatie se tu nehrálo a najednou jsou důležité k nějakému napětí) a i vývoj začne podivně kroutit vlastní logikou. Ale ok, sem tam film udělá dějovou odbočku, která člověku úplně nesedne, to se může stát. Pořád by zůstala famózní práce kamery a kompozice scén (zatopená ulička jednoznačně kraluje). Jenže jsme v jihokorejské kinematografii a navíc v artovce pro festivaly, takže se to celé na konci musí žánrově zvrhnout, aby si řadový divák řekl "cool" a ten náročnější mohl ocenit "jak myslej mimo rámec". A tady tomu pro mě už úplně spadnul řetěz, protože banální pointa o "chudí smrdí bohatým" má tak mimózní obrátky ve svém ztvárnění, že už mi z toho bylo jen smutno. Tak nadějný rozjezd a tak zbytečně tlačené a vynucené finále. Neberu. 50% (01.03.2020)

Nepředvídatelný děj (samozřejmě bylo jasné, kdo další půjde po řidiči na řadu), nelítostná společenská kritika, ale pořád černohumorně kouzelná. Satira, u které jsem nevěděl, na čem přesně jsem. Tvorba jihokorejského tvůrce se dá rozpoznat tak, že mísí několik žánrů a vždy kousavým způsobem upozorňuje na nedostatky a chyby ve společnosti. Tuhle rodinu si nejde nezamilovat. Bydlí v chudé čtvrti, v podzemním bytě, neustále chytají wifinu a v hlavě převalují nápady, jak se dostat ze sraček. Rodiče jsou bez práce, děti se nedostaly na vysokou školu. Posun nastane poté, co synek objeví šanci doučovat angličtinu v rodině (naivních) pracháčů. Invenci se meze nekladou a rozjede se úsměvný kolotoč, protože každou šanci je třeba chytit za pačesy. A tady to celé začíná a divák obdivuje, jak moc si padesátiletý tvůrce troufá a jak náramně mu to vychází. Dílo je to kompaktní a tolik odlišné od ostatních. Ona oslavovaná žánrová rozmanitost je opravdu na poklonu, přičemž to vůbec nepoškozuje tempo ani formu. Začínáme coby ryzí černá komedie, někde v půli přepneme na slušný thriller a završíme to sociálním dramatem o (vážných) rozdílech společenských tříd s až hororovými prvky. Herci jsou na jedničku, krutě humorné obžalobě systému dodávají ty správné grády. Vítěz loňské Zlaté palmy mě bavil režijním citem, vnímavým k detailu a dávkujícím přesně taková sousta, která jsem si dokázal pořádně poválet v ústech, než mě zase překvapil další chutí. (06.01.2020)

Exotičtější alternativa filmů Davida Finchera. Promyšlené, rafinované, precizně zrežírované i odvyprávěné. Nejzajímavější a nejvrstevnatější podání střetu dvou odlišných sociálních vrstev za hodně dlouhou dobu, škoda toho, že první polovina je plná nepředvídatelných hříček a momentů, zatímco druhá už má klasické šablonovité rámování a zbytečně pesimitické profilování hlavních postav tak, aby to našlo své misto u diváků, kteří se budou radovat ze sofistikované, ale stále ještě dostatečně konvenční a stravitelné artovky. (11.07.2021)

Tak teda po pravdě fakt nevím co je na tomhle přeceňovaným filmu tak skvělýho. Jako sociální drama to moc nefunguje a jako komedie taky ne. Naše vychcaná rodinka zase nejsou až takoví žebráci, když i přes to, že žijou ve sklepě, tak mají dotykový mobily a nadávají, když jim správce odřízne wifinu. Jejich infiltrace do rodiny těch blbých boháčů ještě měla něco do sebe, ale když má film nějak vygradovat, tak ho podkopává ten totálně stupidní a samoúčelný konec. Takže si tu všichni vyhoňte já holt zůstanu opět nepochopen...45% (16.02.2020)