Parazit

Parazit je v nakládání s populárními žánry záludnější než krimi Pečeť vraha, monster horor Mutant či postapokalyptické sci-fi Ledová archa. Jeho vyprávění není semknuté konvencemi jednoho žánru, které by Bong modifikoval či odmítal naplnit. Proměňuje se čistě na základě toho, jak postavy pohlížejí a reagují na určité situace. Ani zlo oproti běžným žánrovým filmům není koncentrováno do konkrétního monstra či padoucha, ale projevuje se v činech, k nimž se hrdinové uchylují ve snaze získat a udržet si určitý společenský status. Skutečným antagonistou je vykořisťovatelský kapitalismus. Ve filmu jde o neviditelnou sílu, která v lidech posiluje touhu žít životy někoho jiného. ___ Veškerý děj se odvíjí od konkrétní sociální reality a vztahů mez příslušníky jednotlivých vrstev společnosti, jež se snaží přechytračit systém nebo uhájit dosaženou pozici. Ani jednoho ovšem kvůli nastaveným pravidlům není možné dosáhnout férově. Postup do vyššího patra vyžaduje sebezapření a překročení mnoha hranic. Jejich nerespektování a porušování je dominantní formální strategií i ústřední metaforou filmu. Bohatí žijí díky tvrdé práci, krvi a potu chudých, chudí v zájmu přežití parazitují na těch, kdo živoří v ještě větší bídě. Navzájem se potřebují a nenávidí zároveň. Prostorem jasně vymezených hranic, jejichž překračování bude mít neblahé důsledky, je rozlehlý moderní dům, představující pro hrdiny zvenčí vysněný prostor. Již jeho situování na kopec kontrastuje se skromným příbytkem ústřední čtveřice, krčícím se pod úrovní ulice. Klaustrofobně stísněné interiéry sice přispívají k tomu, že nemajetná rodina drží víc při sobě, ale nabízejí nesrovnatelně méně komfortu než rozlehlé pokoje vily, jejíž obyvatelé jsou si prostorově i citově vzdálenější. ___ Přestože má Parazit po většinu času blízko k frašce, v závěru většinu aktérů vnímáme spíše jako tragické oběti sociální stratifikace a ekonomické nespravedlnosti. Úspěchy hrdinů už nepřinášejí komickou katarzi, ale váhání, zda lze popření vlastní individuality ospravedlnit snahou o udržení místa v systému. Pobavení střídají obavy, soucit a pocit bezpráví. Bong toho dosahuje proměnou rytmu vyprávění a obratnými změnami perspektivy, přesměrovávajícími naše sympatie. Tóny příběhů jednotlivých postav jsou v závěru natolik neslučitelné, že nastává zlom a namísto pouhé hry na dobývání Divokého západu nastává opravdové a krvavé prolomení hranic mezi fikcí a realitou, civilizací a divočinou. Nejde jen o střet různých tříd a způsobů vztahování se ke světu, ale také o setkání hororu, černé komedie a melodramatu. Suverénnost, s jakou Bong zdánlivě nespojitelné elementy spojuje do konstantně zábavného celku, v němž je každý střih a pohyb kamery propočítaný s hitchcockovskou precizností, nabízí nejpřesvědčivější argument proti pochybám, zda si podobně „divácký“ film zasloužil Zlatou palmu z Cannes. 90% Zajímavé komentáře: Triple H, Martrix, montongery, BOURQUE (15.01.2021)

Nejlepší vítěz z Cannes za poslední roky! Očekávání byla obrovská, ale přece jen jsem se jimi nenechal svázat a přistupoval jsem k Parazitovi poměrně střízlivě. A opět se jedná o ten typ filmu, o kterém je předem lepší nevědět vůbec nic, ta fantastická pointa musí rozemlít každého a u toho bych to nechal. Za mě nakonec 8/10, jelikož jsem dle názvu čekal něco malinko jiného a místy to na mě bylo až moc natahované, celkově je to ale od začátku nenápadná pecka i pro lidi, co se korejskou kinematografií neprobírají zrovna každý den. (02.09.2019)

Nepředvídatelný děj (samozřejmě bylo jasné, kdo další půjde po řidiči na řadu), nelítostná společenská kritika, ale pořád černohumorně kouzelná. Satira, u které jsem nevěděl, na čem přesně jsem. Tvorba jihokorejského tvůrce se dá rozpoznat tak, že mísí několik žánrů a vždy kousavým způsobem upozorňuje na nedostatky a chyby ve společnosti. Tuhle rodinu si nejde nezamilovat. Bydlí v chudé čtvrti, v podzemním bytě, neustále chytají wifinu a v hlavě převalují nápady, jak se dostat ze sraček. Rodiče jsou bez práce, děti se nedostaly na vysokou školu. Posun nastane poté, co synek objeví šanci doučovat angličtinu v rodině (naivních) pracháčů. Invenci se meze nekladou a rozjede se úsměvný kolotoč, protože každou šanci je třeba chytit za pačesy. A tady to celé začíná a divák obdivuje, jak moc si padesátiletý tvůrce troufá a jak náramně mu to vychází. Dílo je to kompaktní a tolik odlišné od ostatních. Ona oslavovaná žánrová rozmanitost je opravdu na poklonu, přičemž to vůbec nepoškozuje tempo ani formu. Začínáme coby ryzí černá komedie, někde v půli přepneme na slušný thriller a završíme to sociálním dramatem o (vážných) rozdílech společenských tříd s až hororovými prvky. Herci jsou na jedničku, krutě humorné obžalobě systému dodávají ty správné grády. Vítěz loňské Zlaté palmy mě bavil režijním citem, vnímavým k detailu a dávkujícím přesně taková sousta, která jsem si dokázal pořádně poválet v ústech, než mě zase překvapil další chutí. (06.01.2020)

Velmi problematický počin. Cenami ovešaný a kritikou ospevovaný Parazit je subžánrový mutant, ktorý vyťahuje pod svetlá reflektorov prastarú problematiku priepastných rozdielov medzi spoločenskými vrstvami. Mutantsvo Parazita nespočívá v tematike, ale v pre mňa neštastnej forme multižánrovosti: V momentoch, keď film naznačí kvality hlbšej drámy, poklesá k samoúčelnému humoru s odôvodnením presnejšieho príblíženia "proletárskej" triedy. ((( Proletár - nie v zmysle Marxa či Servilusa Tulliusa, ale v zmysle dnešného, morálne hranice hrubo prekračujúceho, nezvdelaného, nekulturného, bezzásadového človeka/občana ))). A v pasážach, keď sa film stáva proletárskou komédiou, nedokáže baviť viac, než chvíľami, pretože samotný dej je až príliž závažný a ponurý zároveň. To samozrejme nevylučuje, že tento zlepenec niekomu môže chutiť, ale v mojich očiach je Parazit kolabujúcim pokusom o originalitu vo forme neobvyklého žánrového spojenia s ponuro-sladkou atmosférou s náznakmi napätia z očakávaného. --- Dôvodom ocenenia Parazita ako najlepšieho filmu roku vnímam žial ako všadeprítomnú snahu o politickú korektnosť už nie len na genderovej a rasovej úrovni, ale tiež globalizačne-národnostnej úrovni. Je síce pravda, že rok 2019 nebol najsilnejším ročníkom filmov za poslednú dobu, ale bolo niekoľko adeptov, ktorí si ocenenie boli zaslúžili z môjho pohľadu viac. Nie je to ale prvý ročník odovzdávania cien akadémie, keď na mňa komisia pôsobí svojimi rozhodnutiami až schyzofrenicky: posledné ročníky sa striedajú výhercovia, ktorý tasili Oskarové ambície samoúčenlnými spôsobmi vo forme už spomínaných genderových či rasových témat, alebo naopak hrali prim filmy bez hlbšieho obsahu, kde víťazí len staroklasická forma, na ktorú Hollywood nedá dopustiť. Pred destiatimi rokmi som ešte vnímal určitú konštantnosť v hodnotiacich kvaltiách, ale na dnes ocenenia putujú k výhercom ako počasie - raz na báze formy, a čoraz častejšie na báze aktuálnych spoločenských sezónných témat. (03.05.2020)

Velmi silné 4* a mám takový pocit, že tento film bude ve mně ještě růst. V první řadě Parazit má fakt ale fakt geniální scénář, který je zároveň velice odvážný. Tohle se mohlo tak jednoduše rozsypat pod rukama a z filmu se mohla velice jednoduše stát absurdní fraška, ale díky sebevědomé režii, která přesně věděla, jaký film točí, z toho vznikl silný a nevšední divácky zážitek. Já jsem po dlouhé době viděla film, u kterého jsem neměla absolutně ponětí, kam to celé směřuje a po fakt dlouhé době můžu napsat, že jde o něco, co jsem ještě neviděla. OK, o den později jsem tu pátou hvězdu prostě přidat musela. (12.01.2020)