Parazit

„ POČKEJTE MADAM. NA NĚKOHO JSEM SI ZROVNA VZPOMNĚL. JAK SE JENOM JMENOVALA...“ /// Jinej kraj, jiný sociální drama, jiný politický postoje. Klidně by to mohla bejt divadelní hra. Odehrává se to ve dvou prostorech – v bytě a v domě. Nechybí typický střídání žánrů - satira, drama, thriller a samozřejmě horor. A to pořádnej! Osobně postrádám větší útok na emoce. S kým mám soucítit? Komu fandit? Parazitují jedni, parazitují druzí… Někdo může držet palce chudým, protože oni byli do svýho postavení dotlačeni nedostatkem pracovních příležitostí, někdo zase bohatým. Fajn je ta symbolika, kterou v sobě mají závěrečná povodeň a lidsky vypjatý finále. Postavy se chovají normálně – v rámci příběhu, samozřejmě. Ten je vyprávěnej jednoduše, je okořeněnej černým humorem a vyvrcholí propracovanou zápletkou. Je to korejská společenská satira. Jejich pohledem je třeba chápat ekonomickou nevyrovnanost a děsivou propast mezi bohatejma a chudejma. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Náš dům navrhoval architekt Namgoong. 2.) Líbí se mi odér suterénu. 3.) Chci zbavit synka narozeninovýho traumatu. 4.) Thx za titule „Kvrmbebzable99“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (28.09.2019)

Velmi problematický počin. Cenami ovešaný a kritikou ospevovaný Parazit je subžánrový mutant, ktorý vyťahuje pod svetlá reflektorov prastarú problematiku priepastných rozdielov medzi spoločenskými vrstvami. Mutantsvo Parazita nespočívá v tematike, ale v pre mňa neštastnej forme multižánrovosti: V momentoch, keď film naznačí kvality hlbšej drámy, poklesá k samoúčelnému humoru s odôvodnením presnejšieho príblíženia "proletárskej" triedy. ((( Proletár - nie v zmysle Marxa či Servilusa Tulliusa, ale v zmysle dnešného, morálne hranice hrubo prekračujúceho, nezvdelaného, nekulturného, bezzásadového človeka/občana ))). A v pasážach, keď sa film stáva proletárskou komédiou, nedokáže baviť viac, než chvíľami, pretože samotný dej je až príliž závažný a ponurý zároveň. To samozrejme nevylučuje, že tento zlepenec niekomu môže chutiť, ale v mojich očiach je Parazit kolabujúcim pokusom o originalitu vo forme neobvyklého žánrového spojenia s ponuro-sladkou atmosférou s náznakmi napätia z očakávaného. --- Dôvodom ocenenia Parazita ako najlepšieho filmu roku vnímam žial ako všadeprítomnú snahu o politickú korektnosť už nie len na genderovej a rasovej úrovni, ale tiež globalizačne-národnostnej úrovni. Je síce pravda, že rok 2019 nebol najsilnejším ročníkom filmov za poslednú dobu, ale bolo niekoľko adeptov, ktorí si ocenenie boli zaslúžili z môjho pohľadu viac. Nie je to ale prvý ročník odovzdávania cien akadémie, keď na mňa komisia pôsobí svojimi rozhodnutiami až schyzofrenicky: posledné ročníky sa striedajú výhercovia, ktorý tasili Oskarové ambície samoúčenlnými spôsobmi vo forme už spomínaných genderových či rasových témat, alebo naopak hrali prim filmy bez hlbšieho obsahu, kde víťazí len staroklasická forma, na ktorú Hollywood nedá dopustiť. Pred destiatimi rokmi som ešte vnímal určitú konštantnosť v hodnotiacich kvaltiách, ale na dnes ocenenia putujú k výhercom ako počasie - raz na báze formy, a čoraz častejšie na báze aktuálnych spoločenských sezónných témat. (03.05.2020)

V podstatě bez výhrad. Velmi divácké, velmi zábavné, a přitom i velmi odvážné a relevantní pokoukání. Přesně ten typ filmu, kvůli němuž mám rád filmy a zároveň důkaz, že filmová zábava a filmové umění nejsou v opozici. Pecka tak dokonalá, že si ji nedovolila odignorovat ani porota v Cannes, kde většinou přecijen preferují jiný typ snímků. #KVIFF2019 (30.06.2019)

Geniální sociální sonda do společnosti. Skvěle napsaný scénář, prolínání žánrů nikdy nevypadalo jednodušeji, výsledkem je opravdu mistrovské dílo, které jde až na kost. Jedná se sice o sondu do korejské společnosti ale tato sonda je aplikovatelná globálně. [Kino Světozor - Šary Vary | Oficiální ozvěny 54. MFF KV] (15.07.2019)

V rovině sociální satiry a černé komedie stoprocentní, v rovinách všech dalších pokradmu se objevujících žánrů přinejmenším snaživé a v každém zvratu překvapující. Ale jak mě moc bavilo netušit, kudy a kam se můžu vydat, doteď se nemůžu rozmyslet, jestli mi katarze přijde odvážná nebo jenom přepálená. Jak je totiž u korejských hitovek zvykem, objevují se s přibývajícím počtem překvapení i momenty s tak vysokým faktorem wtf, že se hranice mezi úsměvem a zdviženým obočím téměř smaže. Náladou a dozvukem se do mě ale parazit (zejména díky síle vypravěčova konce) zahryzl věren svému názvu dost účinně. (16.10.2019)