Bohémsky život

Kaurismäkiho bohémský trojlístek - Malíř, Spisovatel a Skladatel - je nezapomenutelný. Viděl jsem (doteď) tenhle film jen jednou kdysi dávno předávno v kině, ale i po letech jsem si na něj občas rád zavzpomínal. Tři francouzští bohémové s finsky melancholickou duší (pardon, jeden je vlastně bohém albánský) se svérázně protloukají životem, no a o tom to celé je... Ale JAK se protloukají, to se nedá popsat, to se musí vidět... A i když jsem velký fanda herectví Mattiho Pellonpy (malíř kýčovitých ohavností), můj favorit je skladatel - skvostná je scéna jeho ležérní plavby na loďce, se sklenkou vína v jedné a kopretinou v druhé ruce, zatímco jeho družka pilně vesluje. Ale ještě víc mě pobavila jeho kakofonická moderní skladba pro rozladěné pianino a houkačku. (12.02.2015)

Báječný film. Hluboce dojemný a současně nesmírně zábavný - tolik vtipných dialogů v jenom filmu aby pohledal. Koukám, že je to Kaurismäkiho nejlépe hodnocený film na ČSFD, a vůbec se tomu nedivím. Je to filmařský majstrštyk par excellence, který směle každému doporučím. Mně osobně na tomto filmu přišlo mimo jiné pozoruhodné, že jsem po dobu celé projekce netušil, v jakém roce byl tento film natočen (či kdy se vlastně Kaurismäki narodil), a datoval jsem v duchu vznik filmu někam na konec 60. nebo začátek 70. let. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na konci zjistil, že se jedná o film z roku 1992! A poslední poznámka na závěr: postava Rodolfa má ve filmu psa se jménem Baudelaire, který je uvedený i v závěrečných titulcích pod svým skutečným jménem Laika, což mi přišlo jako nejlepší vtip na konec. A nyní s úžasem vidím, že Laika má dokonce i profil tady na ČSFD - nevycházím z údivu! (06.04.2012)

- Vypadá to, že jste muž s muzikálními sklony. - Skladatel. Píši práci zvanou: "Vliv deprese na umění."___ - Co tě štve? - Myslím, že jsem se zamiloval. - Do koho? - Nevím, ale sedí támhle.___ - Miluji tě, to přece víš, ale život je těžký. - Ano. Chápu.___ - Hlas lidu je hlas Boha. To je krocan nadívaný lanýži. - A co ta kýta skopového? - Skopové je oblíbené jídlo bohů a taky mé kmotřenky, madam Chandelier. - A co ti pstruzi? Jsou to vynikající plavci. Proplavou peřejemi tak lehce jako bychom my dnes přijali pozvání na večeři. - Tamto jsou ananasy. Jednou jsem skoro jeden snědl. - Když mluvíme o ovoci, neodmítl bych tamtoho bažanta. - Proč taková záplava potravin? - Ty nevíš? Dnes je svátek všech svatých. Velká rodinná hostina... (15.06.2014)

Film je podle mě tak čtyřhvězdičkovej, ovšem humor a herci pěti, tedy dávám pět. Nejen téma má co do činění s bohémy, bohémové jsou i ve formě, i v tom humoru. Je to něco mezi absurditou na hraně dadaismu, stylizací a pokusem o vytvoření autentické atmosféry života a myšlení určité skupiny lidí (obecně bohémů). Zároveň je to velmi kinematografické, poetické a nenucené, překvapivé, neokoukané a hravé. Chci to vidět znovu. (05.08.2012)

Mám rád Kaurismäkiho melancholické komedie z městského prostředí natočené na černobílý materiál. Velký problém mi ale dělá Akiho záliba v melodramatické tragice se stále více bobtnajícím sentimentem. V Bohémském životě lze najít obojí - víc si cením první poloviny, kde se komické prvky objevují ve větší míře. Druhá půle chce již dojímat. Musím podotknout, že k bohémě jsem měl vždy odtažitý postoj. Považoval jsem ji za poživačnou a pokryteckou. Ať se tvářila jakkoliv alternativně, byla závislá na měšťanském okolí, které ji živilo a poskytovalo ochranu. Snímek se dá považovat za poctu uměleckému prostředí, jehož součástí Kaurismäki byl. A je i vyjádřením úcty k jeho partnerce Paule Oinonenové, která je autorkou obrazů malíře Rodolfa. Pro mě patrně nejzajímavější je režisérova práce s prostředím. Jeho výběr interiérů i exteriérů umožňuje vytvořit iluzi bezčasovosti a propojit Paříž konce 19. století s moderní érou. Chvíli máte pocit, že se procházíte ulicemi 30. let s typickými figurkami pařížské periferie a vzápětí zastaví u chodníku moderní automobil. Celkový dojem: 75 %. (10.12.2020)