Tiene v raji

Tento Kaurismäki ma (ako jeden zmála) úplne nechytil. Z časti je to aj moja chyba - tie filmy bývajú hodne pocitové a ja som asi nebol naladený na správnej vlne (tesne po dopozeraní Suspírie). A nechcem mu jeho kvality nejako uberať, ale na takých Leningradských kovbojov, alebo Pidä huivista kiinni Tatjana sa pobavím vždy, aj keby som ich pozeral trikrát po sebe a toto je proste o niečo menej príjemné. Takže skryté kvality, ktoré som pri sledovaní neobjavil hladať nemienim a dám tam rovno tie štyri hviezdy, ktoré si to aj tak bez diskusie zaslúži. (30.01.2013)

Stíny v ráji by se daly charakterizovat jako "proletářská romance" - kdyby to ovšem byla pravda. Rozhodně nejde o film o opětované lásce a označit snímek za romanci znamená buď nechápat pravidla žánru, nebo to, co se mezi ústřední dvojicí odehrává. Mám pocit, že ani sám režisér neměl jasno v tom, jaké hrdiny stvořil a kam jejich vztah směřuje. Nikander je trouba, ve vztazích nezkušený a nemotorný. Kaurismäki podobný typ později dotáhl do absurdity se Stínech soumraku. Ilona má ke vztahům velmi praktický přístup a v žádné fázi jejího "stýkání" s Nikanderem se nedostala do stavu zamilovanosti. Na začátku stála touha si užít, později pragmatický příklon k tomu, kdo jí mohl a chtěl nabídnout víc. Milenec ze střední třídy by společenský status Ilony narozdíl od bezelstného manipulovatelného Nikandera nezměnil. Závěrečnou scénu proto nelze vnímat jako tradiční happyend, minimálně pro Nikandera určitě ne. Kaurismäki se vždycky vyznačoval úspornými dialogy. Buď mu nešly, nebo je nedoceňoval. Tady dialogový minimalismus spojený s "naivním" herectvím, které režisér od svých herců tradičně vyžaduje, vede až k tomu, že postavy vystupují tak trochu retardovaně nebo aspoň dočasně "mimo". I ty nekonečné ohníčky cigaret (kouří takřka všichni a takřka všude, podobně jako v raných Fassbinderových filmech) dnes působí podivně nepřirozeně. Snímek řadím k těm Kaurismäkiho pracem, které mě nenadchly, ale ani neznechutily, a 55 % celkového dojmu považuji za adekvátní nadílku. (23.01.2021)

Kaurismäki je stále režisér, ktorý je pre mňa zaujímavý tým ako rozpráva príbeh, to aké postavičky v tých príbehoch vystupujú a tiež že sa snaži vo všednosti nájsť niečo nevšedné. Ale stále mi tam niečo chýba k tomu aby som padol na zadok, alebo si v duchu povedal, že som sa pozeral na super film. Shadows in paradise je malou urban romancou, na ktorú sa veľmi dobre pozerá. Netlačí sa tu na emócie a film sa nevyznačuje ani pôsobivým vizuálom. Ale aj napriek tomu je na ňom niečo strašne zaujímavé. Osobne začínam byť veľký fanúšik Mattiho Pellonpää, ktorého hustý mustache vytvára jednu bizarnú a sympatickú postavičku. Inak príbeh smetiara a predavačky tak ako by som si ho predstavoval. (11.04.2014)

Jsem čekal nějakou atypickou romanci a ona z toho vypadla celkem normální love story (která se ale liší prostředím a hlavními postavami). To ale není výtka - podle mě to byl záměr a Kaurismäki to opět natočil naprosto skvěle, má to tu jeho klasickou atmosféru, nudí to minimálně, je tu i pár vtipných scén a celkově je ten filmeček velmi příjemný. Líbilo se mi to, bylo to fajn a opět to mělo příjemnou stopáž (jako snad každý Kaurismäkiho film), akorát mi tam chybělo něco, kvůli čemu bych dal plný počet. Navíc mi chvílemi připadalo, že se to Kaurismäki v některých scénách snaží natáhnout na hodinu a 10 minut, přitom tam ty scény působily jakoby navíc. 4* (18.04.2020)

Kaurismäkiho filmová apoteóza příslušníků dělnické třídy, jejich obyčejných životů a osudů. Opravdoví dělňasové by se možná tímhle filmem mohli cítit dotčení, mohli by mít pocit, že je intoši přehnaně karikují a dělají si z nich šoufky, ale mně (taky dělňasovi) tenhle film přijde moc milý. Kati Outinen a Matti Pellonpää poprvé spolu a nemohlo to dopadnout o mnoho lépe. Nejvíc se mi líbí scéna, ve které sedí otrávená Ilona se svým šéfem ve snobské restauraci, a po chvíli mlčení zádumčivě pronese: "Tak sem nás s Nikanderem nepustili". "A proč jste nezavolali ředitele?" "Kdo, my?" A chvíli nato její a Nikanderova společná jízda popelářským taxíkem do přístavu k sovětskému trajektu do Tallinnu, kterým společně odplouvají vstříc světlým (nepochybně) zítřkům... Severská tragikomická lovestory jak má být. (11.02.2015)