Dievča zo zápalkárne

Další Kaurismäkiho "němý" film a další antihrdina z prachobyčejného světa stereotypu v zašedlém vězení s popraskanými zdmi, které při dobré vůli lze nazývat domovem. K životu pokorná, skromná, tichá, ale přesto neobyčejně vnímavá a napohled jemná duše jménem Iris, se po dlouhá léta dokázala s tímto světem spokojit, ovšem každá žena má své potřeby a touhy. Někdy je vše snadné, nicméně životní cesta našeho děvčete ze sirkárny je trnitá i bolestivá - Vzpomínky jsou jak promoklý plášť, který tíží...jak si jen mohla? Excelentní směsice žánrů, stejně laděné herectví, jemuž bez diskuze vévodí Kati Outinen a vše završeno velmi silným závěrem. Režisérův osobitý styl mě i potřetí ohromě bavil, stejně tak i finský hudební folklór. (14.10.2017)

Výrazným významovým prvkem tohoto filmu je absence nediegetické hudby a minimum replik. Postavy se tak pohybují v hutném a téměř neprostupném mlčení. Nejčastěji je ticho prolomeno nasládlými písněmi o lásce, jež se hrdince vnucují ze všech možných reproduktorů, a rytmem továrních strojů, v němž se odehrává stereotypní život hrdinky. Zobrazením každodenních rituálů, stejně jako práce strojů, je vyvolán dojem věčného opakování. (Umocněné tím, že je zobrazena pouze přítomnost - neznáme minulost postav, všechno se zdá být odvěké.) Hrdinčina naděje na změnu je zničena a ona se rozhodne pomstít se. Všem a za všechno. V poslední scéně je stejně odevzdaná, jako byla předtím, než se vypořádala se svým okolím. Jako by jí bylo jasné, že případný život ve vězení nebude o mnoho jiný než její dosavadní život na „svobodě“. Film je o (neúspěšné?) snaze vymanit se; porouchat stroj, na jehož pásech se vezou lidé, křehcí, stejní a zaškatulkovaní. (05.06.2010)

Silně působivý byl už úvodní dřevem provoněný obrazový průvodce továrnou na výrobu sirek. Tísnivý pocit ve mně vyvolával pohled na mladou dívku Iris vykonávající v ní automaticky nezáživnou činnost. K práci ve fabrice, připočtený ještě osamělý život svobodné ženy, bydlení s matkou a jejím přítelem, jimž dívka odevzdává veškeré vydělané peníze a navíc zastupuje i roli jakési služky v této podivné tiché domácnosti. Do takto bezútěšného života vstoupí jednoho dne naděje. Seznámení s mužem, ke kterému se upne s naivitou zoufalého člověka snažícího se bránit samotě. Ovšem ani tohle slunko nesvítí příliš dlouho...Minimum filmového prostoru, minimum slov a přesto se Kaurismäkimu podařila dokonalá psychologická studie života jedné obyčejné ženy. Klobouk dolů! Pozn.: ano i ve Finsku nosí návštěvy pacientům do nemocnice pomeranče... (12.01.2009)

Další z Kaurismakiho filmových klenotů se "svojí dvorní herečkou" Kati Outinen v hlavní roli. Jako obvykle film zdánlivě velice úsporný (jak na množství dialogů, tak i dějových zvratů), ale natočený nenapodobitelně v Akiho stylu tak, že diváka "mrazí" ještě dlouho po jeho skončení. Spousta emocí, mnoho zajímavě zakomponované hudby, podrobná studie sociálních i rodinných poměrů a samozřejmě i "sirkovací mašinky", občas nechybí ani špetka černého humoru a závěrečné finále skoro ve stylu antických tragédií. To všechno dohromady dalo vzniknout opravdu silně nadprůměrnému celku, který ve vás bude rezonovat asi ještě zatraceně dlouho. (18.10.2017)

Děvče ze sirkárny vidím jako přímočaře a bez zbytečných řečí podaný příběh o ošklivém kačátku živořícím v nuzných poměrech, kterému jednoho pochmurného dne bouchnou saze. Jde asi o nejdepresivnější film, co jsem zatím od Akiho Kaurismäkiho měla možnost zkouknout, přesto se v něm najde hned několik černohumorných situací, jež nutí přinejmenším k pousmání, přičemž Kati Outinen v titulní roli je prostě nepřekonatelná. (85%) (16.09.2020)