Odnikiaľ

Vnímání díla je poněkud problematické. Pokud bych se měl zaměřit na jisté souvislosti, o které se režisér očividně snažil, Odnikud by u mě vcelku propadl. Ze všeho nejsmutnější by pak byl ten dovětek, který film a jeho vyznění strhává někam jinam, řekněme k dosti banální obžalobě rasismu či radikalismu. Což by byla obrovská škoda, protože krom této tendenční (a pokřivené) optiky má rozhodně co nabídnout. Především silný příběh ženy, která přišla o všechno. A v podstatě to jediné, co jí ještě dává smysl, je pomsta. Rozdělení na 3 části pak kvituju. Všechny se vydařily. Přes úvodní ztrátu a vyrovnávání se s ní přes emocionálně vypjatý soudní proces až po „dovolenou u moře“, která obsahuje solidní dávku napětí, kterou bych před zhlédnutím nečekal. A konec vyloženě překvapí, inu, Evropa, v Hollywoodu by to dopadlo dost možná jinak (nejspíš hůř, patetičtěji). Zásluhou pevného pilíře celého filmu, ano, mám na mysli strhující herectví nejmenované herečky, hodnotím ještě slušnými 4* (koho „ten podtón“ bude dráždit víc, ubere si). (07.07.2018)

Spolková republika Syrsko – Turecká aka Bundeschalifát nám všem nejenže jde skvělým příkladem národního altruismu a roztomile otevírá Evropu všem těm milým a tolerantním islamistickým mazlíčkům, kteří, ubozí!!!“ doma strádají pod jhem 15. století, jež si díky progresivnímu myšlení a pokrokové víře dodnes cílevědomě budují, ale také spolu s žabožrouty jednoznačně kraluje v audiovizuální mediální propagaci a vyučování Evropy k dobrovolné asimilaci s parazity v duchu těch nejlepších goeblsovských tradic. A tak nejprve nechají Turka natočit film o arménském holocaustu, což je asi tak stejná furiantská taškařice, jako by si neonacisté střihli veselohru z Osvětimi, no a teď ten samý Osman přichází v integrovaných německých barvách s jakože angažovaným a rádoby rozporuplným dramatem z moderního Koránlandu, Mekkce a oáze pravověrných, kde již zcela přirozeně stánky s kebabem vytlačily vepřová kolena a kde je zcela běžné, když vyfetlá blond štětka, Němka jako poleno, vzplane láskou ke zkurvenému kriminálnickému tureckému dýlerovi a plodí s ním Euroosmany, základ budoucí ISIS únie. No, a když se do toho bombovně vloží fuj fuj rasistická ultrapravice, kdovíproč jako vystřižená z Frakce rudé armády, nemá chudák asimilační sluníčkářská smažka nikde zastání, protože šaría se do ústavy teprve zakotvuje a německá justice ještě stále ostudně nefunguje tak, jak by si Angela a Imamstag přáli, tudíž je její svatou povinností vzít rozum do burky a spravedlnost do vlastního pásu s výbušninou. Kromě toho, že je to pátá kolona tendenčního mešitového svinstva a korektní Sorošovy politiky multikulti únie, je to také nuda k posrání, a snad historicky první film, u něhož jsem si nepředstavoval Dianku, jak dělá nahá na čtyřech kliky, a jediné honění bylo hlavou, kterou se mi neustále honilo „Dobře ti tak, pičo!“. (02.06.2018)

Diane Kruger je tu naprosto nadpozemská. Její depresivní stavy se mi dostaly přímo pod kůži tak, jako se mi u filmu hodně dlouho nestalo. Stejně tak i téma je hodně aktuální, zajímavé a v celkovém kontextu dnešní doby dost vypovídající. Víc, než film, jsem vnímal spíš psychologický stav postavy Diany, která se ve své mysli postupně hroutila jako domek z karet a já čekal každou další minutu na to, co se bude dít dál. Film jde ale do důsledků a tak tu poukazuje i na to, jak problematické je soudnictví v Německu. Osobně jsem nepochopil, co jiného čekali? Pět hvězd jsem nedal snad jen proto, že mi po shlédnutí filmu bylo fakt dost zle. Nespravedlnost je svině. (08.11.2018)

Německo-turecký režisér Fatih Akin se k problematice složitého postavení Turků v západní evropské společnosti vyjadřuje už poněkolikáté. Vsadil na Diane Kruger, která si své odmakala i v Hollywoodu, ovšem herecké kvality ukazuje spíš na evropské scéně. Její hrdinka má za sebou očividně bouřlivější minulost, nicméně ona i bývalý dealer drog, jinak turecký imigrant dnes platí za spořádanou hamburskou rodinku, kterou doplňuje bystrý synek. Jenže parta neonacistů nastražila výbušninu s hřebíky a naše hrdinka se musí vyrovnat s obrovskou ztrátou. Je to patřičně mrazivé a na převrácených soudních faktech jasně vidíme, o co tvůrcům šlo. Zejména v prostřední části je nicméně scénář trochu slabší, na leccos rezignuje, což koresponduje se samotným verdiktem soudu. Přichází artovější/meditativnější závěrečná třetina o morálce jedince, která má své kvality, ovšem úplně neladí s přemýšlením hlavní hrdinky. Tápeme tedy trochu mezi psychologickým dramatem a komorní kriminálkou, a pro někoho finální jednání ústřední hrdinky shodí předešlé dění. Tak či onak, Kruger je skvělá. (22.05.2018)

Nikdy bych nevěřil, že se toho dožiju, ale je to tak. Chce se mi křičet, ba co přímo řvát. I love you Diana! Nikdy jsem Tě neměl rád a možná ani nebudu, ale tys to dokázala. Trošku jsi zestárla, možná maličko přibrala a co je hlavní , herecky jsi naprosto excelovala. Z téhle lehce nadprůměrné story s trošku vratkým scénářem jsi udělala něco, na co hned tak nezapomenu. A čert vem ten (ne)povedený konec. (05.01.2018)