Odnikiaľ

Nový snímek německého režiséra Fatiha Akina, v němž exceluje Diane Krueger jako matka, která se vyrovnává se smrtí svého manžela a syna po bombovém útoku, je sestaven ze tří, zdánlivě neslučitelných částí, z nichž každá vychází z tradice jiného žánru. Odnikud začíná jako drama o ztrátě, které je zároveň intimní studií truchlení, samoty a neschopnosti se vyrovnat se smrtí blízkých osob a navrátit se do společnosti – tato část je spíše povinným úvodem pro další dvě dějství, v nichž hlavní postava přechází z pasivního do aktivního stádia. Nejsilnější část filmu je soudním dramatem, v němž se odvíjí silný osobní příběh a boj za spravedlnost. Zde by Odnikud klidně mohlo konkurovat těm nejlepším americkým soudním dramatům, protože obsahuje strhující gradaci, proslovy a nečekané rozuzlení. Mírným zklamáním je proto poslední třetina filmu, v němž precizně vyrešeršovaný a komplikovaný příběh ustupuje přímočarému thrilleru o pomstě. Distance od velmi realistických prvních dvou třetin je díky zjednodušenému konání hlavní hrdinky (příliš mnoho náhod) až tak velká, že nemá tragické finále možnost zapůsobit tak silně jako předchozí části. (17.03.2018)

Německo-turecký režisér Fatih Akin se k problematice složitého postavení Turků v západní evropské společnosti vyjadřuje už poněkolikáté. Vsadil na Diane Kruger, která si své odmakala i v Hollywoodu, ovšem herecké kvality ukazuje spíš na evropské scéně. Její hrdinka má za sebou očividně bouřlivější minulost, nicméně ona i bývalý dealer drog, jinak turecký imigrant dnes platí za spořádanou hamburskou rodinku, kterou doplňuje bystrý synek. Jenže parta neonacistů nastražila výbušninu s hřebíky a naše hrdinka se musí vyrovnat s obrovskou ztrátou. Je to patřičně mrazivé a na převrácených soudních faktech jasně vidíme, o co tvůrcům šlo. Zejména v prostřední části je nicméně scénář trochu slabší, na leccos rezignuje, což koresponduje se samotným verdiktem soudu. Přichází artovější/meditativnější závěrečná třetina o morálce jedince, která má své kvality, ovšem úplně neladí s přemýšlením hlavní hrdinky. Tápeme tedy trochu mezi psychologickým dramatem a komorní kriminálkou, a pro někoho finální jednání ústřední hrdinky shodí předešlé dění. Tak či onak, Kruger je skvělá. (22.05.2018)

„JAK JDE SOUD?“ … „ZAPLATÍ ZA TO, TO TI SLIBUJU…“ /// Půl hodiny – Diane Kruger trpící. Další půlhodina - Diane Kruger trpící. Kurva, už je to docela vopruz… Sice se i něco málo děje, ale prudí to dál. Holčina (ty vole, vždyť je jí dvaačtyřicet!) nesleze z vobrazu… ale furt sledujeme jen ten trpící ksicht… Hlavním posláním je (zřejmě) současný náckovství, takže v Německu aktuální téma. Navíc po tý hodině se konečně něco děje, takže trpící ksicht má kolem sebe i děj, kterej od něj odvede pozornost. Zhruba půlhodiny. Do tý se vejdou veškerý emoce, kterej příběh nabízí. Možná mě má odbourat i závěrečná pointa, ale tak nějak jsem ji (z toho trpícího ksichtu) odezřel dopředu. Dám 3*. Za výkon a za tu půlhodinku. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám si vzít přistěhovalce. 2.) Nechápu, proč k jasnýmu případu potřebuju nejlepšího právníka. 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (11.10.2018)

Diane Kruger stačí, aby jí vynechala menstruace a mluvila svojí rodnou němčinou a hned je z ní strhující herečka. Film je rozdělen do tří dějství. První pojednává o bombovém útoku na její rodinu v Hamburgu, oplakávání jejího tureckého manžela, ano, pochopili jste správně, šlo o rasistický čin, a malého syna, až po podřezání žil. Útok nám režie nedopřeje, vidíme jen zdevastované místo činu. Tahle část je působivá díky uvěřitelným emocionálním prožitkům Krueger. Druhé dějství je jiné. Ocitáme se v soudní síni, je rozkryta neonacistická globální síť, dva její údajní členové, muž a žena, vstanou před soudem, strhne se právnická přestřelka, podezřelí z atentátu opouštějí síň pro nedostatek důkazů. Vše je věrohodně a zajímavě zprostředkováno. Ve třetím dějství cestujeme s Kruger do Řecka, kam se uchýlili nepotrestaní mezuláni. V tomhle dějství jde hlavně o to, abychom zjistili, zda má hlavní zkoušená hrdinka na to sprovodit podobným způsobem, jakým atentátníci zlikvidovali na začátku její rodinku, pachatele zvěrstva. A jestli se Kruger vrátí menstruace. Ještě je důležité napsat, že kladné postavy nejsou úplně čisté lilie, Krueger bere drogy, její manžel má za sebou minulost obchodníka s narkotiky. Film to nutně nepokládá za negativum, jde mu hlavně o spravedlivou kompenzaci trpící hlavní aktérky. Diane Kruger slevila ze své přitažlivosti, nasadila ztrhanou tvář, přidala nějaké to tetování a šprechtila německy, až byla vlastně tím nejvrcholnějším z celého filmu. Akčnosti se nedočkáte, v celém filmu je jen jeden výbuch. Ale kupodivu jsem se nikterak nenudil. Režisér Fatih Akin dosáhl realističnosti, občas ji ale neudržel, v závěrečné fázi ji razantně odhodil. Ale na tom určitě nevidím nic špatného. Určitě se najdou sporná místa - podivná neprůstřelnost alibi před soudem, představitelé neonacistů mně vizáží neonacisty v ničem nepřipomínali, na co menstruační krev a proč vlastně cestovat do Řecka. A film nemá úplně atraktivní kino rozměr, spíše koketuje s televizními prvky. Ovšem celkově i německá kinematografie dospěla k natočení poutavého dramatu. Rosamunde Pilcher měla naštěstí volno. 9/10 (08.06.2018)

Na Diane Kruger jsem už od Troji táhnul, ačkoliv jsem až doposud neviděl jediný její německý film. V Hollywoodu se celkem uchytila a nyní se vrátila zpět a natočila těžkotonážní drama, na které se velmi nepříjemně kouká a při titulcích člověku vyvstanou na mysl velmi mrazivé pocity. Všechny úspěchy na festivalech zasloužené, díky Warner Bros klidně Diane mohla bojovat o oscary. Škoda, že v US to zřejmě do široké distribuce nešlo. Já si třeba podobné filmy více užiju doma v klidu a přítmí. (18.05.2018)