Odnikiaľ

Natolik emocionálně působivé a vyšťavující, až se to umí zadřít pod kůži znepokojivým způsobem "co kdyby se to stalo právě vám“. Není tak problém odpustit i to, že speciálně během soudního přelíčení, se to dopouští do očí (uší, nosu, zubů) bijících logických lapsů (původ nového kola, ostatní svědci, kamery, protiargumenty ohledně fingovaného pobytu atd.), jen aby to mělo onen scenáristickým antisystémovým loutkářem kýžený rádoby šokující verdikt. Po něm následuje finální akt, kde to pozvolna naprázdno šumí a šumí až to zcela vyšumí. Má to sice efektní tečku, ale ta je sdělením značně morálně (hned na několika úrovních) problematická. Ona vůbec celá třetí kapitola působí jako „nevíme kam s tím dále, tak si aspoň uděláme na pár natáčecích (tý)dnů výlet k moři, třeba z toho něco bude“. Z osobního filmu o ztrátě je rázem jakože žánrovka o pomstě v jakože artově sofistikovaném hávu. Jediné klady třetího aktu jsou (po celou stopáž) fenomenální výkon zdrcené Diane a zjištění, že sychravá řecká letoviska mimo turistickou sezónu mají podmanivě „neo-noirovou“ atmosféru. (11.02.2019)

Diane Kruger stačí, aby jí vynechala menstruace a mluvila svojí rodnou němčinou a hned je z ní strhující herečka. Film je rozdělen do tří dějství. První pojednává o bombovém útoku na její rodinu v Hamburgu, oplakávání jejího tureckého manžela, ano, pochopili jste správně, šlo o rasistický čin, a malého syna, až po podřezání žil. Útok nám režie nedopřeje, vidíme jen zdevastované místo činu. Tahle část je působivá díky uvěřitelným emocionálním prožitkům Krueger. Druhé dějství je jiné. Ocitáme se v soudní síni, je rozkryta neonacistická globální síť, dva její údajní členové, muž a žena, vstanou před soudem, strhne se právnická přestřelka, podezřelí z atentátu opouštějí síň pro nedostatek důkazů. Vše je věrohodně a zajímavě zprostředkováno. Ve třetím dějství cestujeme s Kruger do Řecka, kam se uchýlili nepotrestaní mezuláni. V tomhle dějství jde hlavně o to, abychom zjistili, zda má hlavní zkoušená hrdinka na to sprovodit podobným způsobem, jakým atentátníci zlikvidovali na začátku její rodinku, pachatele zvěrstva. A jestli se Kruger vrátí menstruace. Ještě je důležité napsat, že kladné postavy nejsou úplně čisté lilie, Krueger bere drogy, její manžel má za sebou minulost obchodníka s narkotiky. Film to nutně nepokládá za negativum, jde mu hlavně o spravedlivou kompenzaci trpící hlavní aktérky. Diane Kruger slevila ze své přitažlivosti, nasadila ztrhanou tvář, přidala nějaké to tetování a šprechtila německy, až byla vlastně tím nejvrcholnějším z celého filmu. Akčnosti se nedočkáte, v celém filmu je jen jeden výbuch. Ale kupodivu jsem se nikterak nenudil. Režisér Fatih Akin dosáhl realističnosti, občas ji ale neudržel, v závěrečné fázi ji razantně odhodil. Ale na tom určitě nevidím nic špatného. Určitě se najdou sporná místa - podivná neprůstřelnost alibi před soudem, představitelé neonacistů mně vizáží neonacisty v ničem nepřipomínali, na co menstruační krev a proč vlastně cestovat do Řecka. A film nemá úplně atraktivní kino rozměr, spíše koketuje s televizními prvky. Ovšem celkově i německá kinematografie dospěla k natočení poutavého dramatu. Rosamunde Pilcher měla naštěstí volno. 9/10 (08.06.2018)

Vynikající Diane Kruger ve vydařeném psychologicko- soudním dramatu, které se nám, bohužel, snaží podsouvat i to, na co jsem už osobně opatrná ( a to jsem měla hodně naivní slunce v duši). Ale tak on ten film už nějaký pátek má, od té doby společnost celkově více prozřela, čili do ústředního multi kulti tématu, navíc, když je zřejmější, že ony ty Němky berou ty nezadané davy kluků arabských aktuálně obloukem, natož aby jim rodily děti a poslouchaly na středověké slovo zahalené v obalu od plážového slunečníku, do toho se pouštět nebudu. Ulice Norimberku mluví za vše, žádná efektivní socializace se konat nebude, ani začlenění, a chraň nás všechno nahoře od případných dalších generací... Vím, co to mělo sdělit, ovšem já k filmu přistupuji jako k dramatu, v němž žena přijde o to nejcennější a sama na prahu dobrovolné smrti žádá vyspělý systém o spravedlnost. Bezmoc je strašná situace a Diane ji vyjádřila excelentně. Ta neměla chybu. (30.07.2021)

Depresivní drama o vraždě, soudu a následné pomstě. Diane Kruger si po čtyřicítce vystřihla životní roli matky, která přijde o muže i syna a po neúspěšném soudním procesu, se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Díky Diane se jedná o silný zážitek, škoda, že režijně a scénáristicky už film tolik nezaujme. (02.12.2018)

Považuju za poněkud nešťastné, že KVIFF.TV Aus dem Nichts turecko-německého režiséra Fatiha Akina propaguje jako „revenge thriller“, mohlo by to být pro určitý typ diváctva zavádějící a vyvolat nenaplnitelná žánrová očekávání. Mohu-li korigovat, tak za mě je Odnikud primárně portrétem ženy, která se svým způsobem potýká se smutkem, s náhlou, násilnou, traumatizující ztrátou (spoiler při bombovém útoku jí zemřou manžel a syn spoiler), v druhém plánu pak „studií“ nepřekročitelnosti bolesti, k jejímu překonání by mohla sice dopomoci světská spravedlnost, ale - co si budeme povídat - výkon spravedlnosti bohužel někdy klopýtá! Snímku vévodí (možná životní? doposud jsem ji nějak systematicky nesledoval, ale možná začnu) výkon Diane Kruger. A samozřejmě ano, v tom mělo pravdu ostatně už PSH, že na každého nácka platí hlavně BUM facka; co taky jiného? 75 % (21.01.2024)