Drž si šátek, Tatjano

Road movie o chvíli rock´n´rollu v záplavě šedi. Road movie dvou "wannabe" rockerů, z nichž jeden bez ustání srká kafe a druhý klopí vodku po flaškách si zakládá na absolutně lakonickém humoru . Mato Valtonen tuším jedinkrát nezmění svůj medvědí škleb (a přitom je jeho postava překrásně propracovaná), Matti Pellonpää si dětinského pozéra Orimatillan Jymyho užívá a způsob, jakým do finské obdoby Bohuše Stejskala nacpe romantickou rozevlátost, je parádní. Je to vlastně takový Svéráz národního lovu naruby a mnohem hloub, co se vztahů postav týče. Ta úspornost a nechuť k okázalým gestům je v jádru ten nejpravější rock´n´roll, jaký znám. Kaurismäkiovský útěk před šedí existence po x-té, tentokrát v zakaboněné a málomluvné komedii s takovým vnitřním drivem, že mi to rozhodilo pomádu. Ticho, hrajou rockeři. (04.10.2011)

Rock 'n' Roll je nesmrtelnej a Elvis žije! Takže, klucí, než zítra vyrazíte ven balit pěkný holky, tak si nezapomeňte nasadit raybány, upravte si vous do úzkého knírku, přesně tak, jak ho nosí čtyři ze tří mušketýrů, projeďte si vlasy tam a zpět pomádou a zařvěte hlasité „yeah“. Ve svém oblíbeném klubu počkejte, až dýdžej začne hrát třeba něco od Chucka Berryho, vtrhněte na parket a rozjeďte svůj nezapomenutelný „dug step“, je to přesně ten pohyb, kdy jednu nohu taháte po podiu a druhou si pomáháte dopředu lehkým nakopáváním. Když u toho nezapomenete na pořádnej drive a zvládnete si u takřka sexuálních tanečních kroků nevykloubit kyčel, tak vám slibuji, že budete za stejný libový frajery jako jsou krejčí Valto spolu s automechanikem Reinem z tohohle Kaurismäkiho filmu. Použité zdroje ke komentáři: nějaká stará tlustá knížka o rocku. (18.02.2015)

Ak by bol Jarmusch Fínom, nenakrútil by tento road-movie o rockeroch a fínskej mentalite inak. Krajčír (závislý na káve) a automechanik (fičiaci na vodke) sa vyberajú naprieč Fínskom a po ceste k sebe nabaľujú dve ženy, ktoré sa potrebujú dostať domov do Sovietskeho zväzu. Ostýchavé prekonávanie jazykových i ľudských bariér dohnané do (zábavného) absurdna s lakonickým humorom. Drž si šatku, Tatiana, začíname nový život. (03.11.2023)

Aj tretí film, ktorý som od tohto režiséra videl ma utvrdil v tom, že my dvaja si nerozumieme. Márne som sa snažil celý film zachytiť aspoň niečo, čo by ma zaujalo, a nič. Film je označený ako komédia a nezasmial som sa ani raz, pričom zmysel pre humor mi nikdy nechýbal. Nakoniec som ocenil iba úspornú dĺžku filmu a to, že ma film nerozčuľoval, nepoburoval, iba nekonečne nezaujímal. V mysli mi ostane Kaurismäki ako synonymum dopravnej značky: Stoj, daj prednosť iným režisérom! (11.06.2018)

Přijeli rockeři z Helsinek! Klasická forma Kaurismäkiho filmů, zde však v opravdu ryzí (nezředěné podobě). Monology (ano opravdu jsou to skoro jen monology) postav zaberou asi jednu stránku papíru, ale kdo by to řešil. Jenom si navléct na sebe ty nejvíc švihácké šaty (oblek či rockerská bunda) a jede se. Po cestě naložit dvě "slepice", pozvat je do restaurace a mezitím vychlemtat litry kávy nebo vodky (podle gusta každého) a nesmí chybět "pořádnej rock". Nuda, mlčení, dlouhé záběry i pohledy do blba, typické road movie zastávky (v motelu, u benzinky, někde v poli, na kafe) no prostě paráda. Kupa frajerských a inteligentních hlášek a nezvyklý konec filmu. Hned zítra vyjíždím také... (06.08.2012)