Drž si šátek, Tatjano

Rock 'n' Roll je nesmrtelnej a Elvis žije! Takže, klucí, než zítra vyrazíte ven balit pěkný holky, tak si nezapomeňte nasadit raybány, upravte si vous do úzkého knírku, přesně tak, jak ho nosí čtyři ze tří mušketýrů, projeďte si vlasy tam a zpět pomádou a zařvěte hlasité „yeah“. Ve svém oblíbeném klubu počkejte, až dýdžej začne hrát třeba něco od Chucka Berryho, vtrhněte na parket a rozjeďte svůj nezapomenutelný „dug step“, je to přesně ten pohyb, kdy jednu nohu taháte po podiu a druhou si pomáháte dopředu lehkým nakopáváním. Když u toho nezapomenete na pořádnej drive a zvládnete si u takřka sexuálních tanečních kroků nevykloubit kyčel, tak vám slibuji, že budete za stejný libový frajery jako jsou krejčí Valto spolu s automechanikem Reinem z tohohle Kaurismäkiho filmu. Použité zdroje ke komentáři: nějaká stará tlustá knížka o rocku. (18.02.2015)

Podivuhodná roadmovie, oslava rock’n’rollu a rockerů, pocta kafi a vodce, film ve kterém se víc pije a kouří než mluví, subtilní romance Reina a Taťány, klasika Akiho Kaurismäkiho, úžasný výkon Mattiho Pellonpää. Zároveň ale film, ke kterému se velmi těžko hledá cesta. Kdysi ve čtvrťáku ve studentském klubu jsem odcházel krajně znechucen a děsně zklamán, ale teď, po čtyřech letech a se znalostí dalších Kaurismäkiho filmů, už mě tenhle film okouzluje svou poezií. PS V klubu byl uváděn jako "povinný" film pro všechny obyvatele Hradce Králové. Ale slyšet jak Reino zkomoleně říká, že byl kdysi v Hradci Králové a nechápe, proč se všichni lidi z autobusu plného vodky chodili dívat na jakési ruiny, mi zas tak důležité nepřijde. (13.06.2007)

Viděl jsem na MFF Karlovy Vary - tehdy. Příběh je subtilní a vyprávěný spíše mimkou herců, pohledy, drobnými gesty. Je tedy třeba, aby si divák trochu dával pozor, protože tito dva introverti až na půdu (a myslím, že hodně introvertů se v tom filmu pozná) toho - stejně jako jiní introverti - moc nenamluví. A když potkají dvě podobné bytosti, avšak opačného pohlaví, z běžné road movie se stává milostný příběh, opět vyprávěný intorvertně úsporným způsobem, a to zcela dokonale. Nikdy bych neřekl, že mne dostane (při vědomí všeho, co se odehrálo do té doby), když si někdo někomu jen položí hlavu na rameno. Protože v té scéně je všechno a kompletně shrnuje vše doposud řečené i naznačené. (28.05.2018)

Nadherna Finska road movie napriec Finskom v rezii Aki Kaurismakiho /Calamari Union, Smlouva s Vrahem, Stiny v Raji/. Vyborne dialogy, nadherne exteriery a hlavne herci ako Matti Pellonpaa a Kati Outinen drzia film vo vysokom nadpriemere. Ak chcete kvalitnu mimohollywoodsku filmarinu "se vsim vsudy", Kaurismakiho film Pida Huivista Kiini, tatjana je prave pre Vas. osobitne zdoraznujem fakt, ze Finsko pocas Studenej Vojny tvorilo sedu zonu medzi ZSSR a NATO. Finsku neutralitu garantoval Sovietsky Zvaz jadrovymi zbranami a Fini na oplatku nedovolili postavit US vojenske zakladne na svojom uzemi. preto ta seda zona - boli tu bezne vidiet auta Volgy vedla starych americkych aut + par ceskoslovenskych Skodoviek. 98 % (14.06.2016)

Aj cesta môže byť cieľ, spieva skupina Mňága a Žďorp a zo severu Aki Kaurismäki nôti: Aj cesta tichom môže byť cieľ. Tichom, cigaretovým dymom a počúvaním rock´n´rollu. Na dreň osekanými dialógmi, v ktorých slovný pozdrav miesto nemá, len čistá účelnosť, prerastajúca lakonickosťou odpovedí až k absurdite. Ako keď sa recepčná motela opýta štvorice cestovateľov: "A chcete izby dvojposteľové, jednoposteľové alebo prístelky?" a odpoveďou je prosté, jednoznačné a nerozvíjajúce sa: "Áno". Ak sa k tomu pridruží kalíštek vodky, celá fľaška, fľašky alebo hektolitre kávy (podľa preferencií), je jednoducho vymaľované. Potom už ani nemôže byť pochýb, že sa ide smerom na Rusko. Nuž a celkom dobre si viem predstaviť, že ak by som v kaviarni popisoval jednému z hrdinov svoje interpretácie filmu, len by si výdatne srkol kávy, po dvadsiatich minútach ticha kukol na mňa a povedal: "Tá káva je zrúcanina.". (26.07.2014)